2 Cmo 47/2021-251 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesení nepřipustil soud prvního stupně, aby do tohoto řízení přistoupila na straně žalované , Anonymizováno, . Uvedl, že žalobce odůvodnil svůj návrh na přistoupení , Anonymizováno, tím, že jmenovaná ručí za závazek dosavadního žalovaného na uspokojení práva žalobce na směnečný regres, který vyplývá z toho, že ten sám uhradil část směnečné sumy ze směnky, kde je dosavadní žalovaný výstavce. Ručení , Anonymizováno, žalobce opírá o zákonné ručení podle § 159 odst. 3 o. z., když ta je bývalou členkou představenstva společnosti dosavadního žalovaného. Uvádí, v čem konkrétně spatřuje pochybení na straně , Anonymizováno, .2. Soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1363/2016 a 26 Cdo 2482/2013) a konstatoval, že na straně původně žalovaného nebyl na počátku řízení takový nedostatek pasivní věcné legitimace, který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby. Nejedná se ani o nerozlučné společenství. Žalobce se hodlá domáhat vůči dosavadnímu žalovanému a vůči , Anonymizováno, v jednom řízení navzájem odlišných nároků, byť ve stejné výši. Jde o různé právní důvody a o různý skutkový stav, který by vyžadoval rozsáhlé dokazování, kterého by jinak nebylo zapotřebí.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho zrušení, nakolik jím nebylo připuštěno přistoupení , Anonymizováno, do tohoto řízení. Návrh žalobce, jak má odvolací soud rozhodnout sice hovoří o zrušení napadeného usnesení soudu prvního stupně vůbec, ale z označení rozhodnutí, které je napadáno, jak je uvedeno na první straně odvolání a také odvolací důvody ukazují jasně na to, že napadán je jen výrok I. usnesení soudu prvního stupně.4. Odvolatel se domnívá se, že soud prvního stupně nesprávně vyložil ustanovení § 92 o. s. ř. a domnívá se také, že přistoupení účastníka do řízení je možné i tehdy, když teprve za řízení dojde ke vzniku jeho pasivní věcné legitimace. Jako jeden z cílů předmětného ustanovení považuje žalobce omezení průtahy v řízení, odsouvání spravedlnosti a dodržení ducha hospodárnosti řízení. Dovozuje, že judikatura, kterou napadené usnesení cituje, není na tento případ vhodná, když míří na poněkud jiné procesní situace. Sám odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5406/2014 a ze dne 29. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3724/2019, která obě se týkají přímo ručení a která shodně považují za možné, aby do řízení vedle hlavního dlužníka přistoupil rovněž ručitel.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].6. Odvolací soud vyšel z okolností, ze kterých vycházel i soud prvního stupně. Lze jen přiblížit, že žalobce je rukojmím na směnce vystavené žalovaným. Uvádí, že část směnečného dluhu z důvodu svého rukojemství uhradil. Proto vykonává v rozsahu, v jakém majitele směnky uspokojil, postih podle čl. I. § 32 odst. 3 zákona směnečného a šekového. , Anonymizováno, není součástí okruhu směnečných dlužníků z dané směnky a návrh na připuštění jejího vstupu do řízení opírá se výlučně o tvrzené ručení , Anonymizováno, jako funkcionářky společnosti dosavadního žalovaného podle § 159 odst. 3 o. z.7. Úvahy soudu prvního stupně, na kterých postavil své rozhodnutí, nejsou v obecné rovině nesprávné, mají oporu v jím uváděné judikatuře a rovněž v literatuře, jak bude uvedena níže. Je ovšem nutno souhlasit se žalobcem, že tento přístup vystihuje jen část problému, jakkoliv důležitou, ale že institut přistoupení účastníka do řízení má i jiné polohy, a to rovněž ty, na které poukazuje žalobce v odvolání a jež vedle judikatury, jak ji uvádí, mají také oporu v literatuře. Tedy z toho vyplývá, že není vyloučené, aby do řízení přistoupil vedle již žalovaného hlavního dlužníka také ručící dlužník. V obecné poloze nelze to vyloučit ani ohledně ručitelů ze zákona.8. Soud prvního stupně ovšem zcela případně, i když jen zcela stručně, poukázal na to, že přistoupení , Anonymizováno, by vyvolalo nutnost dalšího dokazování. Tím se dostáváme k otázce, která je pro posouzení návrhu žalobce na přistoupení jmenované do řízení v postavení žalované zásadní. Jde o otázku rychlosti a hospodárnosti řízení. Na tu poukazuje také literatura a judikatura v ní zmíněná (Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 470 a násl. anebo Lavická, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwers ČR, 2011).9. Uvážíme-li uplatňování nároků ze standardního ručitelského vztahu, potom pravidelně jádro dokazování spočívá na základu zajištěné pohledávky a její výše. Naproti tomu sama existence ručitelského závazku, je-li vůbec sporná, nebývá z hlediska dokazování zpravidla nijak náročná. Neplatí to pouze o ručitelstvích ručitelem dobrovolně převzatých, ale podobná situace může být i u ručení zákonných. Dobrým příkladem v tomto směru je zákonné ručení společníků veřejné obchodní společnosti. V poměrech této věci by byla podobná situace, kdyby , Anonymizováno, byla dalším směnečným dlužníkem, vůči kterému by žalobce vedl směnečný postih.10. Poměry této věci jsou však zcela odlišné. Závazek dosavadního žalovaného je v podstatě nepochybný. Ostatně jeho dluh z důvodu výstavce předmětné směnky byl již pravomocně shledán. Tedy dokazování o hlavním dluhu bude v tomto případě velmi jednoduché. Naproti tomu tvrzené zákonné ručení , Anonymizováno, je zde záležitostí velmi komplikovanou. Předně proto, že ustanovení § 159 odst. 3 o. z. stanoví pro to, aby se mohlo takové zákonné ručení prosadit, celou řadu předpokladů, o kterých, jak je již z povahy věci jasně patrné, bude nutné vést náročné a rozsáhlé dokazování. To navíc umocňuje okolnost, jak ji uvádí sám žalobce, že , Anonymizováno, toto své ručení zásadně odmítá. Tedy nic nenasvědčuje tomu, že by snad některé rozhodné skutečnosti byly nesporné. Tedy dokazování, jež o závazku, jak je uplatněn vůči dosavadnímu žalovanému, může proběhnout velmi rychle a vést k brzkému skončení řízení, by se přistoupením , Anonymizováno, zmnohonásobilo. To by vedlo předně k podstatnému prodloužení tohoto řízení s vysokou pravděpodobností opravných prostředků. Vedle toho by to významně zatížilo i hospodárnost řízení. V tom má soud prvního stupně pravdu. Je naproti tomu nepochopitelné, jak si žalobce vůbec za těchto zcela zřejmých okolností představuje hospodárnost řízení. Ani z hlediska zájmů žalobce, jež ovšem nejsou nijak totožné se zájmem na rychlosti a hospodárnosti tohoto řízení, nelze pochopit, co by ztratil, kdyby svůj nárok vůči , Anonymizováno, uplatnil samostatnou žalobou. Proč by tak byla jeho cesta k případnému uspokojení náročnější.11. Z toho vyplývá, že soud prvního stupně správně vystihl, že v tomto případě není přistoupení , Anonymizováno, do tohoto řízení namístě. Snad jen mohl se také vyrovnat s judikaturou, jež se vztahu k přistoupení ručitelů do řízení s ohledem na důvod, o který se návrh žalobce opírá. V tomto směru je ovšem z důvodů, které soud prvního stupně uvedl, zásadní především oddálení rozhodnutí dalším rozsáhlým dokazování, které by jinak nebylo vůbec zapotřebí. Tím by se řízení podstatně, lze říci násobně prodloužilo a vzrostly by významně i jeho náklady, ke kterým by jinak nedošlo. Nelze pominout ani to, že vzhledem k ekonomické situaci dosavadního žalovaného, hrozí také obcházení podmínek záměny účastníka, jak na to také judikatura a literatura poukazuje.12. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.13. Protože žalovanému v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady nevznikly, neučinil v něm žádný procení úkon, nebyla náhrada tohoto odvolacího řízení přiznána ani jemu.