2 Cmo 60/2021-62 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození do soudních poplatků, neboť dospěl k závěru po posouzení jeho majetkových poměrů, že nesplnil v celém rozsahu svoji povinnost poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech, kdy sama skutečnost, že je žalobce ve vazbě a nemá dostatek finančních prostředků, není sama o sobě důvodem pro osvobození od placení soudního poplatku. Soud vlastním šetřením zjistil, že žalobce byl v posledních třech letech evidován v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel řady motorových vozidel, z nichž některá byla vyřazena z provozu, jiná zanikla z důvodu likvidace a nadále je veden jako vlastník a provozovatel skříňového nákladního automobilu , Anonymizováno, a nikoliv osobního automobilu. Právně věc posoudil podle § 138 odst. 1 o. s. ř.2. Proti němu podal žalobce včasné odvolání s tím, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a proto navrhuje přiznat mu osvobození od soudního poplatku, příp. napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Doplnil, že vozidlo, jehož vlastnictví soud zjistil vlastním šetřením, mu bylo odcizeno v roce 2018, a proto jej neuvedl do svých majetkových poměrů. Odcizení vozidla nenahlásil Policii ČR, neboť ho nepoužíval, jednalo se o starší vozidlo a nemělo SPZ, které byly v té době uloženy v depozitu. Své vlastnictví předmětného vozidla zjistil v září 2020, kdy si nechal vyhotovit výpis z evidence vozidel, zjistil vlastnictví vozidla, které nešlo vyřadit z registru bez prošetření ze strany Policie ČR. Z toho důvodu podal trestní oznámení na neznámého pachatele až v prosinci 2020. Dne 4. 2. 2021 obdržel vyrozumění Policie ČR o doložení věci (které zároveň doložil), kdy pachatele se nepodařilo zjistit. I kdyby nedošlo k odcizení vozidla, jeho hodnota byla nepatrná. Zopakoval, že jeho situace je velmi špatná, má dluhy v řádech milionů Kč. Zároveň poukázal na další řízení, které je vedeno u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 101/2020, ve kterém byl od soudního poplatku osvobozen. Měl by tak být osvobozen od soudního poplatku i v projednávané věci3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písmo c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že toto je důvodné.4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese žadatel o osvobození od soudního poplatku, na němž je i to, aby uvedl skutečnosti rozhodné pro přiznání osvobození. Pokud tak neučiní v žádosti o osvobození od soudních poplatků, vyzve ho k tomu soud, a to zpravidla výzvou k vyplnění potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (vzor o. s. ř. č. 58). Na soudu pak je, aby na základě tohoto potvrzení a dokladů předložených žadatelem, případně i na základě dalších skutečností, které vyjdou najevo z vlastního šetření soudu ohledně poměrů žadatele, posoudil, zda jsou splněny podmínky pro jeho osvobození ve smyslu § 138 o. s. ř. Přihlédnout je třeba k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem, u fyzických osob pak i k jejich sociálním poměrům, zdravotnímu stavu apod. Předpokladem pro osvobození od soudního poplatku je podle citovaného ustanovení vedle existence poměrů účastníka, které osvobození odůvodňují, také skutečnost, že nejde o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Samozřejmým a nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Povinnost doložit skutečnosti, z nichž žadatel o osvobození od soudních poplatků odvozuje splnění předpokladů pro postup podle § 138 o. s. ř., je přitom na účastníku řízení a nikoliv na soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50, publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).5. Z obsahu spisu se podává, že žalobce podal k soudu prvního stupně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, na celkovou částku 400 000 Kč, kdy soudu zároveň předložil prvopis směnky. Pro účel osvobození od placení soudního poplatku lze dospět k závěru, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Je tak splněn první z předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků.6. Soud prvního stupně svůj závěr o nepřiznání osvobození od soudních poplatků založil na závěru, že žalobce neprokázal splnění podmínek pro osvobození, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti o svých majetkových poměrech, kdy soudu zatajil vlastnictví vozidla – skříňového nákladního automobilu výše uvedeného s tím, že sama skutečnost, že se žalobce nachází ve vazbě a není pracovně zařazen, neodůvodňuje přiznání osvobození od soudního poplatku.7. Odvolací soud přihlédl k výši soudního poplatku za žalobu, který v dané věci činí 20 067 Kč, k majetkovým poměrům žalobce tak, jak byly zjištěny soudem prvního stupně, kdy žalobce je osobou nacházející ve výkonu vazby, bez pracovního zařazení, tj. zcela bez příjmu, žije s družkou, která je na mateřské dovolené, má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem a k družce na mateřské dovolené a jeho majetkové poměry, kdy není vlastníkem žádného hodnotnějšího majetku, odůvodňují přiznání osvobození od soudního poplatku. V průběhu odvolacího řízení bylo prokázáno, že žalobce není vlastníkem výše uvedeného automobilu, kdy došlo k jeho odcizení. Vzhledem k majetkové a osobni situaci žalobce není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit.8. Skutečnost, že v jiném soudním řízení byl žalobce osvobozen od soudního poplatku, je pro posuzovanou věc bez významu. Takovým rozhodnutím není rozhodující soud vázán.9. S ohledem na výše uvedené bylo napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněno tak, jak uvedeno ve výroku usnesení.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí soudu, jímž se odvolací řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).