2 Cmo 62/2021-161 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením přiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 25. 6. 2020, č. j. 34 Cm 96/2018-120, který v této věci činí 345 955 Kč, ve výši 90 %. Vzal za prokázané, že žalovaný je ženatý. Má tři nezletilé děti, na které platí výživné celkem 11 000 Kč. Pracuje u společnosti , Anonymizováno, kde pobírá čistý plat 20 905 Kč měsíčně. Je zároveň jednatelem společnosti, ale za tuto funkci nepobírá odměnu. Manželka je zaměstnána u stejné společnosti, kde pobírá stejný čistý měsíční plat ve stejné výši jako žalovaný. Žalovaný na výživném dluží 55 000 Kč. Má zápůjčku u , Anonymizováno, ve výši 500 000 Kč, na kterou splácí 6 658 Kč měsíčně, a kontokorent 11 000 Kč. V závěru roku 2020 byl žalovaný v pracovní neschopnosti kvůli zranění způsobnému třetí osobou. Má zúžené společné jmění manželů. Soud prvního stupně sám zjistil, že žalovaný vlastní motorové vozidlo , Anonymizováno, z roku , Anonymizováno, . Má spoluvlastnický podíl ve výši 1/66 na pozemcích zapsaných na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, . Ve společnosti , Anonymizováno, . je žalovaný zároveň společníkem. Je také společníkem ve společnosti , Anonymizováno, v likvidaci a předsedou představenstva společnosti , Anonymizováno, ., která je v konkursu. Soud prvního stupně konstatoval, že domácnost žalovaného měla celkové příjmy asi 42 000 Kč měsíčně. Protože žalovaný žije s manželkou ve společné domácnosti, není významné, že mají zúžené společné jmění. Tvrzený vliv pandemie koronaviru na příjmy žalovaného nebyly nijak osvědčeny. Výdaje představují jen 6 658 Kč na splátku zápůjčky a 11 000 Kč na výživném. Soud prvního stupně nepovažoval příjmové a výdajové poměry žalovaného za zcela objasněné, nicméně z toho, co osvědčeno bylo, dovodil, že je namístě s ohledem na výši předmětného soudního poplatku jej snížit o 90%.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Poukázal na povinnost hradit výživné na tři nezletilé děti. S placením výživného se dostal do prodlení, když se mu přes všechnu snahu nedaří ho řádně splácet. V souvislosti s tím byl pro podezření ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy vyslechnut i Policí ČR. Třebaže soud prvního stupně napadeným usnesením vyhověl návrhu žalovaného v podstatném rozsahu, není v jeho možnostech uhradit ani zbývající částku 34 595,50 Kč.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.4. V rámci odvolacího řízení předložil žalovaný rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 4. 2008, č. j. 13-0 P127/2007-35, a rozsudek téhož soudu ze dne 7. 11. 2016, č. j. , Anonymizováno, , kterými bylo stanoveno výživné na dvě ze tří dětí žalovaného. Z těchto listin nebylo osvědčeno nic nového, když i soud prvního stupně vycházel z toho, že žalovaný tyto vyživovací povinnosti má. Dále byl předložen úřední záznam Policie ČR, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Územní odbor , adresa, , Obvodní oddělení , adresa, ze dne 6. 11. 2020, č. j. KRPM-113960-5/ČJ-2020-140523, o podaném vysvětlení žalovaným. Obsahem této listiny je výpověď žalovaného k otázce, z jakého důvodu nehradí řádně výživné na své nezletilé děti. Jako důvod uváděl nedostatečné příjmy. Zahájení trestního řízení vůči žalovanému z této příčiny prodlení s výživným nebylo osvědčeno. V rámci vysvětlení žalovaný uvedl, že dnem podání vysvětlení skončí i jeho pracovní neschopnost z důvodu úrazu. Odvolací soud z katastru nemovitostí zjistil, že pět lesních pozemků, jejichž je žalovaný spoluvlastníkem, má celkovou rozlohu 82 008 m2. Potom ideálnímu spoluvlastnickému poměru žalovaného na těchto pozemcích by odpovídala ideální výměra 1 242,5 m2 lesa.5. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.6. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak byla uplatněna již v řízení před soudem prvního stupně a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.7. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že uváděné příjmy žalovaného a, jak soud prvního stupně správně poznamenal, také jeho manželky nejsou nijak nadprůměrné, když se jedná o příjmy spíše průměrné. Spolehlivost těchto jen zčásti potvrzovaných údajů ovšem zeslabuje to, že žalovaný tyto příjmy sám sobě i manželce stanoví a sám sobě potvrzuje. Propad příjmů v důsledku pandemie koronaviru není nijak blíže ani tvrzen, a tím méně osvědčen. Je tvrzeno, že společnost , Anonymizováno, působí v oblasti stavebnictví a že žalovaný vykonává vedle funkce jednatele rovněž profesi manažera staveb. Odvětví stavebnictví ovšem, jak je obecně známé, nepatří mezi ta podnikatelská odvětví, která by byla pandemií koronaviru významněji zasažena. To samozřejmě nevylučuje, že tomu tak nemůže v případě jednotlivé firmy být. Musí to však být spolehlivě osvědčeno. K tomu zde nedošlo.8. Z výše uvedených zjištění a ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že zdravotní problémy žalovaného byly jen přechodného rázu a pro rozhodnutí o tom, zda a v jakém rozsahu přiznat úlevu na soudních poplatcích nejsou významné.9. Soud prvního stupně právem pominul angažovanost žalovaného ve společnosti , Anonymizováno, , která je v likvidaci, a ve společnosti , Anonymizováno, , která je dokonce v konkursu. Společnost , Anonymizováno, je ovšem fungující společností a účast žalovaného v ní bezvýznamná z tohoto pohledu není, když žalovaný ji navíc zcela kontroluje. Účastenství v těchto společnostech ovšem žalovaný v plném rozsahu nezmínil a soud prvního stupně se musel těchto poznatků dobrat vlastním úsilím. Pominout nelze ani vlastnictví lesních pozemků. Podíl žalovaného ve výši 1/66 sice opticky není velký, ale celkem jde o pozemky o značné výměře a potom ani podíl žalovaného nemá hodnotu, která by byla zcela zanedbatelná. Navíc se jedná o majetek zbytný. Neuvedení tohoto majetku je okolností ještě závažnější, než je tomu u společností výše uvedených.10. Z výše uvedeného vyplývá, a nic na tom nezměnilo ani to, co nově vyšlo najevo v odvolacím řízení, že zejména příjmové poměry žalovaného nelze zcela a bez jakékoli pochybnosti považovat za objasněné v plném rozsahu. V tom je nutno se soudem prvního stupně třeba souhlasit. Správná je také úvaha soudu prvního stupně, když uzavřel, že soudní poplatek, jehož výše je v daném případě značná, je mimo možnosti žalovaného. Je ovšem nutno zdůraznit, že úplné osvobození od soudních poplatků je možné jen za okolností zcela výjimečných. Poměry žalovaného, které nejsou jistě zcela bezproblémové, ovšem rysy výjimečnosti nenesou. V podobné situaci se nachází značný okruh osob. O výjimečný případ proto jít nemůže. Proto přichází v úvahu osvobození od soudních poplatků jen v částečném rozsahu. Soud prvního stupně usoudil, že je namístě přiznat osvobození od soudních poplatků ve značném rozsahu. Rovněž s tím je nutno se ztotožnit. Je tedy nutno se zabývat již jen tím, jaký rozsah částečného osvobození od soudních poplatků je odpovídající. Osvobození v přiznaném rozsahu, které se týká naprosté většiny výše předmětného soudního poplatku, je značné. Jelikož daný soudní poplatek, který, jak výše uvedeno, je vysoký, není ani zbývající část, která není dotčena poplatkovou úlevou, zcela zanedbatelná. Nejedná se však po soudem prvního stupně provedeném snížení o výši nijak závratnou.11. Je tedy správný závěr, že žalovaný splňuje také druhou