6 Cmo 147/2020-194 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem došlým Městskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“) dne 4. března 2016 se navrhovatelé a) , Jméno navrhovatele, , b) , Anonymizováno, , c) , Anonymizováno, domáhali- I. určení neplatnosti usnesení XXIV. valné hromady účastníka ze dne 5. prosince 2015 pro rozpor se stanovami , právnická osoba, (dále jen „svaz“),- II. určení neplatnosti usnesení XXIV. valné hromady účastníka ze dne 5. prosince 2015 o odvolání navrhovatele a) z funkce člena ústředního výboru svazu pro rozpor se stanovami svazu.2. Podáním ze dne 15. listopadu 2017 navrhovatelé b) a c) ještě před rozhodnutím ve věci samé vzali svůj návrh v plném rozsahu zpět, proto soud I. stupně výrokem I. usnesení ze dne 20. listopadu 2017, č. j. 75 Cm 23/2016-60 řízení vůči nim zastavil.3. Ohledně bodu II. návrhu soud I. stupně výrokem I. usnesení ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 75 Cm 23/2016-70 vyslovil neplatnost usnesení předmětné valné hromady účastníka o odvolání navrhovatele z funkce člena ústředního výboru účastníka.4. Ke včasnému odvolání účastníka ze dne 21. prosince 2017 proti uvedenému usnesení Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. května 2019, č. j. 7 Cmo 63/2018-104 zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.5. Na podkladě důkazů vyžádaných od navrhovatele a účastníka soud I. stupně usnesením ze dne 18. listopadu 2019, č. j. 75 Cm 23/2016-133 ohledně bodu I. návrhu rozhodl, že řízení se zastavuje.6. Soud I. stupně usnesením ze dne 16. dubna 2020, č. j. 75 Cm 23/2016-179, které je předmětem tohoto odvolacího řízení, rozhodl, že- neplatnost usnesení XXIV. valné hromady účastníka ze dne 5. prosince 2015 o odvolání navrhovatele z funkce člena ústředního výboru účastníka se nevyslovuje (výrok I.),- účastník je povinen zaplatit navrhovateli na nákladech řízení částku 16 456 Kč k rukám advokáta navrhovatele do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).7. Ve včas podaném odvolání ze dne 4. května 2020 proti výroku II. uvedeného usnesení navrhovatel (odvolatel) namítl chybné určení přiznané náhrady nákladů řízení s tím, aby mu byla přiznána náhrada dle vyčíslení ze dne 19. února 2020 vyžádaného soudem I. stupně, a to- do prvního rozhodnutí soudu I. stupně:- soudní poplatek ve výši 2 000 Kč,- zastoupení za 6 úkonů právní služby (převzetí věci, 4x podání ve věci samé, jednání u soudu) à 3 100 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) a jeden úkon právní služby podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 bod 5. AT, celkem 18 600 Kč,- paušální náhrada za 6 úkonů právní služby à 300 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 13 odst. 3 AT, celkem 1 800 Kč,celkem 26 684 Kč s DPH,- po podání odvolání účastníkem řízení:- zastoupení za 5 úkonů právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 AT (4x podání ve věci samé, jednání u soudu) à 3 100 Kč a jeden úkon právní služby podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 bod 5. AT, celkem 15 500 Kč,- paušální náhrada za 5 úkonů právní služby à 300 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 13 odst. 3 AT, celkem 1 500 Kč,celkem 20 570 Kč s DPH,požadovaná celková výše nákladů řízení činí 47 454 Kč.8. Odvolatel uvedl, že soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 o. s. ř. s přihlédnutím k plnému úspěchu navrhovatele ve věci, když správně uvedl, že předmětem původního návrhu byly návrhy pod body I. a II. Názor soudu I. stupně, že žádný z účastníků do uvedeného dne nemá nárok na náhradu nákladů řízení, je mylný, neboť i do tohoto dne byly veškeré procesní úkony a podání činěny především s ohledem na bod II. návrhu. Zpětvzetí návrhu ohledně bodu I. při jednání před soudem I. stupně dne 28. listopadu 2017 na to nemá vliv, úkony učiněné do uvedeného dne nelze nijak popřít a nepřiznat za ně navrhovateli náhradu nákladů řízení, neboť se týkají části návrhu, v níž byl navrhovatel plně úspěšný. Pokud by se tak nestalo, znamenalo by to, že navrhovatel logicky nečinil žádné procesní úkony. V případě, že by odvolací soud dospěl k názoru, že navrhovatel v řízení nebyl plně úspěšný, pak mu vznikne nárok na plnou náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť bodu I. návrhu nebyla v řízení prakticky věnována zásadní pozornost, jde o poměrně nepatrnou část řízení a ani jeho zpětvzetí na tom nemůže nic změnit.9. Ve vyjádření k odvolání účastník uvedl, že zamýšlené odvolání nepodal, i když nárok v nižší než požadované výši byl přisouzen osobě, která jako člen ústředního výboru svazu po celou dobu svého funkčního období porušovala stanovy svazu a svým jednáním jej poškozovala. V návrhu bylo požadováno určení neplatnosti celého usnesení předmětné valné hromady ve smyslu ustanovení § 85 a následujících zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), a všechna doplnění se týkala neplatnosti celého usnesení. Návrh na zrušení části usnesení ohledně vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o odvolání navrhovatele z funkce člena ústředního výboru svazu byl odvolacím soudem zrušen a chybné bylo i tvrzení navrhovatele o jeho odvolání z funkce předsedy ústředního výboru svazu. Při jednání konaném dne 28. listopadu 2017 u soudu I. stupně po upozornění tehdy jednající soudkyně, že vyslovení neplatnosti celého usnesení předmětné valné hromady je nelogické a odporuje smyslu celého návrhu, navrhovatel vzal návrh zpět a pozměnil jej na vyslovení neplatnosti usnesení ohledně odvolání navrhovatele z funkce člena ústředního výboru svazu v souladu s návrhem soudkyně, což by navrhovatel sám neučinil, a jeho tvrzení o plné úspěšnosti v řízení tak odporuje všem jeho podáním. Navrhovatel trval na svém návrhu ohledně vyslovení neplatnosti svého odvolání z funkce předsedy a poté člena ústředního výboru svazu, soud I. stupně v napadeném usnesení sice porušení platných stanov svazu a zákona konstatoval, ale neplatnost usnesení v souladu s ustanovením § 260 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nevyslovil.10. Odvolací soud podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.11. Soud I. stupně rozhodl o nákladech řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 z. ř. s., když navrhovatel byl v řízení plně úspěšný, což dopadá i na případ, kdy je namístě neplatnost předmětného rozhodnutí nevyslovit.12. V odůvodnění uvedl, že do data 18. listopadu 2019 byl předmětem řízení návrh, který je obsahem výroku I. napadeného usnesení, v němž byl navrhovatel úspěšný, a návrh na určení neplatnosti usnesení předmětné valné hromady pro rozpor se stanovami svazu, o němž bylo řízení usnesením soudu I. stupně z uvedeného dne, č. j. 75 Cm 23/2016-133 zastaveno v návaznosti na zpětvzetí navrhovatele ze dne 28. listopadu 2017, neboť se nejednalo o změnu návrhu připuštěnou soudem I. stupně při jednání uvedeného dne, a řízení pak bylo fakticky vedeno pouze ohledně návrhu pod bodem I. Zastavení řízení ohledně návrhu pod bodem II. v procesním smyslu zavinil navrhovatel odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 z. ř. s. Za řízení do dne 28. listopadu 2017 nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, když navrhovatel byl do tohoto dne procesně úspěšný částečně ohledně jednoho návrhu a v druhém nikoliv.13. Na základě uvedeného soud I. stupně uložil účastníku povinnost nahradit navrhovateli- náklady řízení za 4 úkony právní služby, vykonané po datu 28. listopad 2017, spočívající v nákladech právního zastoupení (2x písemná vyjádření ze dnů 8. října 2019 - na výzvu soudu ve věci samé, a 16. prosince 2019 - reakce na doplnění tvrzení účastníkem podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ AT; účast na jednání před soudem I. stupně dne 14. února 2020 podle ustanovení § 11 odst. 1 g/ AT; vyjádření ze dne 9. února 2018 k odvolání účastníka ze dne 21. prosince 2017 proti usnesení soudu I. stupně ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 75 Cm 23/2016-70 podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ AT) à 3 100 Kč podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s ustanovením § 7 bod 5. AT, celkem 12 400 Kč,- náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby à 300 Kč, celkem 1 200 Kč,- 21 % DPH z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč,celkem v částce 16 456 Kč.14. Úkon právní služby, spočívající v reakci na vyjádření účastníka ze dne 12. února 2020, jenž neobsahoval žádná nová tvrzení a byl dodán dva dny před jednáním, i když postačilo jeho obsah uvést v rámci jednání, soud I. stupně neshledal účelným a proto navrhovateli náhradu nákladů řízení za něj nepřiznal.15. Pr