6 Cmo 210/2021-18 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem, jenž došel soudu prvního stupně dne 14. června 2021, se žalobce domáhá nařízení předběžného opatření, jež je věcně obsahem výroku I. tohoto usnesení. Odůvodněn je tím, že mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) byla dne 30. 6. 2010 uzavřena dohoda o převodu zakladatelských práv (dále jen „dohoda“), na základě které žalovaní bezúplatně a bezpodmínečně převedli na žalobce práva zakladatele obecně prospěšné společnosti , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) a žalobce tato práva přijmul. Na základě dohody žalobce podal návrh na zápis této změny a dále zápis nových členů správní rady a dozorčí rady do rejstříku obecně prospěšných společností, přičemž rejstříkový soud usnesením pod čj. F 83489/2010 ze dne 12. 7. 2010 zamítl návrh v části převodu zakladatelských práv, což bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Praze čj. 14 Cmo 400/2010-84 ze dne 28. 11. 2011 potvrzeno (dále též jen „rozhodnutí 14 Cmo“), protože převod zakladatelských práv není aprobován právním řádem. Uvedený právní názor je již soudní praxí překonán. Žalobce má za to, že zápis v příslušném veřejném rejstříku je deklaratorní povahy, považuje se za zakladatele společnosti a žalovaní přes tuto skutečnost nadále protiprávně vykonávají práva zakladatele, neoprávněně odvolali správní a dozorčí radu zapsanou na základě návrhu žalobce. Zakladatelé jmenují správní radu (volící statutární orgán) a dozorčí radu společnosti, a proto předmětnou společnost ovládají. Žalovaný 1. je dále majoritním společníkem a jednatelem žalovaného 2., žalovaní proto jednají ve shodě. Dále akcentoval stěžejní skutečnost, že společnost je výlučným vlastníkem sportovní haly, přičemž uzavření dohody směřovalo k tomu, aby žalobce, jako územní samosprávný celek, získal prostřednictvím zakladatelských práv ve společnosti nepřímou kontrolu nad touto sportovní halou sloužící obyvatelům města , adresa, a mohl zajišťovat její provoz a údržbu. Jedná se o nejdůležitější aktivum společnosti, které umožňuje společnosti vyvíjet její obecně prospěšnou činnost. Žalobce hodlá podat určovací žalobu na určení zakladatele společnosti, avšak bez návrhu na nařízení předběžného opatření by včas a dostatečně nezajistil, aby žalovaný 1. nemohl ovlivnit z titulu své funkce zakladatele a ředitele, aby společnost nepřevedla své vlastnické právo ke sportovní hale na třetí osobu, např. na žalovaného 2., ve kterém je žalovaný většinovým společníkem a jednatelem. Vyvedením vlastnictví ke sportovní hale ze společnosti by tak výsledek řízení o určovací žalobě pro žalobce ztratil jakýkoliv smysl a na základě protiprávního jednání žalovaných by došlo k podstatné újmě na jmění na úkor předmětné společnosti. S ohledem na zatímní úpravu poměrů a zejména možnosti žalovaných prostřednictvím svého vlivu ovládat předmětnou společnost, je třeba zajistit, aby předmětná společnost nemohla disponovat se sportovní halou, zejména ji zcizit, zatížit ji zástavním právem, věcným břemenem, předkupním právem či jakýmkoli jiným právem ve prospěch třetí osoby.2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž měla být uložena , Jméno žalované A, a společnosti , Jméno žalované B, . povinnost zdržet se výkonu práv zakladatele ve společnosti , Jméno žalované C, do doby pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě žalobce na určení zakladatele společnosti , Jméno žalované C, a společnosti , Jméno žalované C, povinnost zdržet se nakládání s budovou č.p. , Anonymizováno, , …, zejména se zdržet jejího zcizení, zatížení zástavním právem, věcným břemenem, předkupním právem či jakýmkoli jiným právem ve prospěch třetí osoby, a to do doby pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě žalobce na určení zakladatele společnosti , Jméno žalované C, a povinnost žalobci podatve lhůtě 30 dnů ode dne, v němž toto usnesení nabude právní moci, žalobu na určení zakladatele společnosti , Jméno žalované C3. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně odkazem na závěry soudní praxe, jež plně odpovídají zákonné dikci ust. § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř. s tím, že návrhu na vydání předběžného opatření je možné vyhovět jen tehdy, pokud žalobce prokáže potřebu zatímní úpravy poměru účastníků a současně osvědčí skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Tyto skutečnosti jsou osvědčeny tehdy, pokud se jeví alespoň jako pravděpodobné. Žalobce dle soudu prvního stupně tyto procesní povinnosti nesplnil. Předložil sice kopii dohody o převodu zakladatelských práv, jakož i související rozhodnutí soudů zamítající převod zakladatelských práv a rozhodnutí o změně sídla či členů správní a dozorčí rady, ale z těchto vyplývá, že se žalobce vůbec jako zakladatel nechoval, a po téměř 10 letech si práva zakladatele nárokuje. Pokud jde o sportovní halu, žalobce neprokázal ani nenabídl nějaké konkrétní tvrzení o tom, že by k nějakému zcizení, zatížení zástavním právem, věcným břemenem, předkupním právem či jakýmkoli jiným právem ve prospěch třetí osoby mělo dojít, pročež návrh nebyl osvědčen a byl pro neprokázání potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků zamítnut (§ 76g o. s. ř.).4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Jeho stěžejní odvolací námitka byla následující: Předmětná společnost kromě vlastnictví sportovní haly nic nečiní. Jakmile žalovaní zjistí, že reálně hrozí, že z důvodu převodu zakladatelských práv na předmětné společnosti na žalobce, přijde o sportovní halu, nebude , Jméno žalované A, nic bránit, aby sportovní halu ve velmi krátkém čase převedl např. na svoji druhou společnost - žalovaného 2. , Jméno žalované A, má faktické i právní nástroje, které tento převod mohou umožnit prakticky během hodiny. Požadavek, aby žalobce předložil důkaz o plánovaném prodeji, např. na inzertním webu nemovitostí, je proto nepřiměřený a zcela odtržen od reality, neboť , Jméno žalované A, , jako člen výše uvedených orgánů předmětné společnosti a žalovaného 2. může zcela jednoduše v okamžiku převést sportovní halu do vlastnictví žalovaného 2., aniž by tomu muselo předcházet jakékoliv jednání o prodeji nebo inzerce. Vyvedením haly z vlastnictví předmětné společnosti by se stalo pro žalobce další řízení bezpředmětné.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.6. V daném případě se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení. Dle § 75c odst. 1 o. s. ř…, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.7. V řízení o návrhu na určení zakladatele společnosti (posléze podaného dne 21. 6. 2021) přichází z povahy věci v úvahu pouze nařízení předběžného opatření z důvodu potřeby zatímně upravit poměry účastníků řízení, nikoli pro obavu, že by výkon rozhodnutí posléze v řízení vydaného mohl být ohrožen (neboť jím nebude žádnému z účastníků ukládána povinnost k plnění).8. Nutno zdůraznit, že institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou řešené vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím soudu definitivně, poměry účastníků prozatímně upravil. Jde o to posoudit, zda nastalá situace vyžaduje okamžité předběžné řešení, jež má jen prozatímní povahu a spočívá v tom, že jen dočasně uspořádá vzájemné vztahy účastníků řízení.9. Odvolací soud se proto musel zabývat tím (stejně jako soud prvního stupně), zda je splněn předpoklad pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření z důvodu potřeby zatímně upravit poměry účastníků řízení a dospěl ke zcela opačnému závěru, než soud prvního stupně.10. Soud prvního stupně posoudil celou věc bez zohlednění celého kontextu rozhodných skutečností a akcentoval přepjatě formalistický pohled na věc, kdy zjevně pominul samotný účel a smysl předběžného opatření, který není možné hledat jen ve slovech a větách příslušných ustanovení o. s. ř. upravujících institut předběžného opatření. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 8. 1. 2019 sp. zn. III. ÚS 1336/18 k otázce přepjatého formalismu v souladu se svou konstantní judikaturou opakovaně zdůraznil, že „…obecným soudům netoleruje přepjatě formalistický postup v řízení za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zjevné nespravedlnosti. … obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o výklad obecných norem a ústavních zásad [srov. např. nález ze