6 Cmo 274/2020-72 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení pohledávky ve výši 360 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení pohledávky ve výši 360 000 Kč s příslušenstvím. Dále citoval ust. § 4 odst. 1 písm. a) zák. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.p.) a ust. § 7 odst. 1 z.s.p. s tím, že nadepsaný soud dne 16. 7. 2020 vyzval žalobce, aby uhradil soudní poplatek ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek nebyl v uvedené lhůtě uhrazen, nezbylo soudu prvního stupně než řízení zastavit. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. „c)“ o. s. ř., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný ohledně výroku II. včasné odvolání. V odvolání namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádné ze stran je nesprávné. Ve skutečnosti, že řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby, lze totiž spatřovat zavinění žalobce, které je důvodem k aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Z ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je přitom třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatnění nebo bránění svého práva. V daném případě zavinil zastavení řízení žalobce tím, že přes výzvu soudu prvního stupně nezaplatil soudní poplatek za žalobu a dle ustanovení § 146 odst. 2, věty prvé o. s. ř. je tedy povinen zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně. Teprve pokud by nebylo ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. shledáno zavinění zastavení řízení žalobcem, lze postupovat podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a náhradu nákladů řízení účastníkům nepřiznat. Soud prvního stupně tak žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení v rozporu s právními předpisy. Žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, odpor a vyjádření k žalobě, vyjádření k věcné příslušnosti soudu) se sazbou 9 740 Kč, celkem tedy 29 220 Kč, 3x režijní paušál dle § 13 vyhlášky č. 177/19963 Sb. po 300 Kč, celkem tedy 900 Kč, a náhrada odpovídající výši daně z přidané hodnoty 6 325,20 Kč, celkem tedy 36 445,20 Kč. Navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 36 445,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci usnesení. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výší 12 148,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci usnesení.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že soudní poplatek ve výši 14 400 Kč uhradil již dne 19. 3. 2020, a to na základě výzvy Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 3. 2020 (č. j. EPR 47466/2020-6). Krajským soudem v Praze byla výše soudního poplatku vypočtena chybně (jednalo se o Elektronický platební rozkaz se soudním poplatkem ve výši 4% z žalované částky), ale navíc Krajský soud v Praze zcela chybně nezohlednil skutečnost, že žalobcem byl soudní poplatek již zaplacen, a to na základě výzvy Okresního soudu v , adresa, . Je zcela irelevantní, že došlo k postoupení věci ke Krajskému soudu v Praze, kdy i tento soud měl zhodnotit a zkoumat, zda v řízení u Okresního soudu v , adresa, nedošlo k úhradě soudního poplatku (což zcela zjevně muselo být splněno, jinak by nedošlo k zahájení řízení a předložení věci k nadřízenému soudu a nedošlo by ani k vydání EPR). Celou věc lze dle odvolatele uzavřít s tím, že po žalobci je za totožnou věc účtován duplicitně další soudní poplatek. Žalobce z daného důvodu nereagoval na výzvu k úhradě „dalšího“ soudního poplatku ze dne 16. 7. 2020 ve výši 18 000 Kč, kdy měl za to, že tato jeho povinnost byla již splněna, a navíc dodává, že Okresním soudem v , adresa, nedošlo k zastavení předchozího řízení a k případnému vrácení již zaplaceného soudního poplatku ve prospěch OS , adresa, . Žalobce navíc z důvodu nevrácení soudního poplatku od OS , adresa, neměl ani finanční prostředky k tomu, aby další soudní poplatek uhradil. Navrhl, aby v dané věci odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení a dále rozhodl, že žalovaný je povinen žalobci uhradit náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, čímž se stalo odvolání žalovaného bezpředmětným.5. Z obsahu předloženého soudního spisu vyplývá (č.l. 24), že před vydáním elektronického platebního rozkazu, tj. dne 19. 3. 2020 byl žalobcem zaplacen soudní poplatek ve výši 14 400 Kč. Ostatně v opačném případě by nemohl soud prvního stupně rozhodnout ve věci samé. Výše soudního poplatku byla zaplacena žalobcem ve správné výši dle položky 2 bodu 1. písm. c) sazebníku poplatků z.s.p., tedy ve výši 4% z žalované částky. Skutečnost, že soudní poplatek byl zaplacen v řízení před soudem prvního stupně, avšak u věcně nepříslušného soudu - Okresního soudu v , adresa, , namísto věcně příslušného Krajského soudu v Praze, což vyplývá až z následně vydaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2020 č. j. Ncp 390/2020-56, na věci nic nemění. Nebyly splněny zákonné předpoklady pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku dle § 9 odst. 1 z.s.p., a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.