6 Cmo 276/2019-189 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 5. 2019, č. j. 61 Cm 37/2014-152 (dále též „předmětné usnesení“) určil, že navrhovatel je členem SBD Krušnohor (tj. 3. účastníka) s členskými právy a povinnostmi (výrokem I.), návrh, aby soud určil, že navrhovatel je nájemcem družstevního bytu č. , Anonymizováno, v domě čp. , adresa, , zamítl (výrokem II.), navrhovateli náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrokem III.) a 1. 2. a 3. účastníkovi uložil povinnost zaplatiti České republice na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem náhradu soudního poplatku ve výši 1/3, tj. každý ve výši 33 Kč (výrokem IV.).2. Proti výrokům I. a IV. předmětného usnesení podal odvolání , Jméno advokáta C, (dále též 4. účastník), a to v postavení zástupce (advokáta) 3. účastníka.3. Podle § 21 odst. 1) zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za právnickou osobu jedná a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.4. Podle § 708 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb. v platném znění, o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), představenstvo rozhoduje většinou hlasů všech svých členů, ledaže stanovy určí vyšší počet potřebných hlasů.5. Jelikož odvolání bylo podáno advokátem , Jméno advokáta C, v zastoupení 3. účastníka, aniž by ve spise byla obsažena plná moc k tomu jej opravňující, byl vyzván prostřednictvím usnesení ze dne 2. 7. 2021, č. j. 6 Cmo 276/2019-178 (jež mu bylo doručeno dne 13. 7. 2021), aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení doručil podepsanému soudu plnou moc opravňující jej k zastupování 3. účastníka v tomto odvolacím řízení, a to alespoň k podání odvolání, jež je datováno dnem 23. 7. 2019, a jeho doplnění datovaného dnem 29. 8. 2019, s odůvodněním, že ve spise založená plná moc ze dne 1. 9. 2018 není udělena za 3. účastníka osobami k tomu oprávněnými dle zápisu v obchodním rejstříku 3. účastníka, aniž by bylo nepochybně zřejmé, že tyto osoby byly v tomto rozsahu oprávněny jednat jménem 3. účastníka, to vše za poučení, že nebude-li povinnost splněna tak, jak je požadováno, soud podané odmítne.6. Plná moc ze dne 1. 9. 2018 byla totiž jménem 3. účastníka , tituly před jménem, , Anonymizováno, udělena , fyzická osoba, (v postavení místopředsedy představenstva) a , tituly před jménem, , Anonymizováno, (v postavení člena představenstva), kteří však k tomuto datu nebyli oprávněni jménem 3. účastníka jednat, protože tato jejich postavení členů zanikla již ke dni 16. 6. 2016 (jak je zřejmé z aktuálního úplného výpisu z obchodního rejstříku stran 3. účastníka), aniž by bylo tvrzeno nebo vyšlo najevo něco jiného.7. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v posouzení, že právní úprava jednání za právnickou osobu v soudním řízení je od 1. 1. 2001 samostatně (autonomně na hmotném právu) upravena v § 21 o. s. ř., pročež se hmotněprávní úprava jednání jménem právnické osoby, obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nepoužije, ledaže by možnost její aplikace vyplývala buď přímo z § 21 o. s. ř. nebo ze zvláštních právních předpisů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 963/2003, které bylo uveřejněno pod č. 29/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, mutatis mutandis), což však není případné posuzované věci. Taktéž je ustálena v posouzení, že princip materiální publicity zápisu statutárního orgánu právnické osoby do obchodního rejstříku neplatí ve vztahu k posouzení otázky, kdo je v občanském soudním řízení oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem, resp. že došlo-li k ukončení postavení člena statutárního orgánu, nesmí tato osoba vystupovat za právnickou osobu v řízení před soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007, či ze dne ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1073/2020).8. Z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku stran 3. účastníka je dále zřejmé, že jeho statutárním orgánem je sedmičlenné představenstvo, které je tvořeno od 1. 4. 2021 celkem 5 zapsanými členy. Statutární orgán 3. účastníka je tak tvořen více členy [§ 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a byť není určen jeho předseda, je usnášeníschopné [§ 708 odst. 3 z. o. k., aniž by ve stanových 3. účastníka, založených ve sbírce listin, byl určen vyšší počet hlasů než § 708 odst. 3 z. o. k. vyžadovaný (jak je zřejmé z. čl. 59 odst. 3, čl. 72 odst. 8 stanov platných k 1. 1. 2018 či stanov pro rok 2016)]. Jde o závěr plně v souladu se zásadou in dubio pro libertate, jež plyne přímo z ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy, nebo čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Listiny a jež vyjadřuje prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 512/02 ze dne 20. 11. 2002, Sbírka rozhodnutí, svazek 28, nález č. 143, nebo I. ÚS 557/05 ze dne 24. 7. 2007, Sbírka rozhodnutí, svazek 46, nález č. 116), jež se uplatňuje nejen ve veřejném právu, ale i ve všech situacích, kdy orgány veřejné moci interpretují obsah právní normy a hodnotí rozsah povinností zákonem stanovených k dosažení zamýšleného cíle prostřednictvím právně relevantního jednání jednotlivce. Není-li tato zásada respektována a z právní normy je vyvozována existence povinností, jež v ní expressis verbis zakotveny nejsou, jde o protiprávní postup (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 3701/15). Vyjádřeno jinými slovy, představenstvo 3. účastníka může (mohlo) pověřit svého člena jednáním ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a takto pověřený člen mohl udělit , tituly před jménem, , Anonymizováno, plnou moc alespoň k podání odvolání, jež je datováno dnem 23. 7. 2019, a jeho doplnění datovaného dnem 29. 8. 2019, tedy k úkonům, jež byly obsahem výzvy podepsaného soudu (§ 24 an. o. s. ř.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2787/2014; 25 Cdo 3588/2014).9. Pověření člena představenstva je totiž rozhodnutím představenstva, z nějž plyne oprávnění tohoto člena v občanském soudním řízení za představenstvo jednat jménem družstva (3. účastníka) navenek, pročež je činí představenstvo a nikoliv jeho předseda (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2006, č. j. 7 Cmo 74/2006-783, např. v: Právní rozhledy 6/2007, nebo Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, marg. č. 21 2, s. 117 an.).10. , tituly před jménem, , Anonymizováno, netvrdil nic, co by zaujetí tohoto závěru bránilo. V podání ze dne 27. 7. 2021 uvedl, že do současnosti nedošlo k zápisu konkrétních osob na pozici předsedy a místopředsedy 3. účastníka, v podání ze dne 20. 9. 2021 pak podrobně právně argumentuje ve prospěch platnosti jemu udělené plné moci, s odkazem na úpravu o. z. a princip materiální publicity (zápis v obchodním rejstříku byl chápán a priori jako pravdivý) a dobrou víru 4. účastníka tím založenou, jakož i § 7 o. z. a dalšími hmotněprávními aspekty (což nejsou námitky, jak již bylo vyloženo výše, důvodné).11. Pokud tak , tituly před jménem, , Anonymizováno, , navzdory výzvě, nedoložil plnou moc opravňující jej k podání odvolání, odvolací soud řízení o jím podaném odvolání zastavil [§ 211 ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř. a § 1 odst. 3 zákona č. 289/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], neboť nedostatek podmínky řízení, spočívající v neprokázání zastoupení 3. účastníka, nebyl odstraněn (výrok I. tohoto usnesení). Zastavení odvolacího řízení je přiléhavější postup než odmítnutí odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1997, 2 Cdon 992/97), třebaže věcné důsledky jsou zcela rovnocenné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).12. Jelikož 4. účastník nebyl úspěšný, je povinen platit náklady odvolacího řízení navrhovateli, který v řízení úspěšný byl, což je zřejmé z toho, že je odvolání vysvětleným způsobem odmítáno. O těchto nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s. Navrhovateli náleží na podkladě § 151 odst. 3 o. s. ř. [dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláš