6 Cmo 3/2021-63 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou ze dne 11. září 2020, podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“), se žalobce domáhal určení, že usnesení přijaté výborem žalovaného dne 5. června 2020 o vyloučení žalobce ze spolku žalovaného je neplatné.2. Ve vyjádření k žalobě žalovaný kromě jiného připustil, že při vyloučení žalovaného mohlo dojít k formálním pochybením, nárok žalobce uznal a navrhl vydat rozsudek pro uznání bez nařízení jednání.3. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 79 Cm 2020-54 rozhodl, že usnesení přijaté výborem žalovaného dne 5. června 2020 o vyloučení žalobce z pobočného spolku žalované je neplatné (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 164 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).4. Soud I. stupně v odůvodnění odkázal na ustanovení § 153a odst. 1 věta první a odst. 4 o. s. ř., když obsah podaného vyjádření žalovaného lze bezpochyby považovat za uznání uplatněného nároku žalovanou stranou, nebyl proto nucen nařizovat jednání ve věci a rozhodl rozsudkem pro uznání. Navrhovatel při podání návrhu na neplatnost právního aktu orgánu spolku nemusí případně argumentovat nicotností, neboť soud v rámci tohoto řízení musí ex officio řešit, zda usnesení netrpí vadami a tudíž není třeba samostatného rozhodování. Vzhledem k uznání nároku žalovaným ohledně neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku se soud již případnou nicotností nezabýval.5. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k úspěchu žalobce ve věci.6. Ve včas podaném odvolání ze dne 14. prosince 2020 proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně žalovaný (odvolatel) navrhl, aby odvolací soud napadený výrok zrušil a žalobci v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř. nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.7. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že již v písemném vyjádření k žalobě uznal uplatněný nárok a navrhl, aby soud postupoval podle ustanovení § 150 o. s. ř. a úspěšnému žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení. Za důvody hodné zvláštního zřetele označil žalobu jako šikanózní, neboť žalobce již před svým vyloučením nechtěl být členem spolku, i svou ekonomickou situaci. Příjmy žalovaného tvoří pouze členské příspěvky, případně účelové příspěvky nebo dary, uložení povinnosti náhrady nákladů řízení by mohlo velmi negativně ovlivnit jeho činnost a scházely by tak prostředky pro zajišťování kulturních i sportovních akcí pro občany obce, mládež i širokou veřejnost. Stanovy ani zákon neumožňují revokaci usnesení výboru, žalovaný nemohl své rozhodnutí změnit. Žalobce se nedomáhal, aby mohl být nadále členem spolku žalovaného, ale pouze oznámil, že se bude domáhat určení neplatnosti svého vyloučení soudní cestou. Soud I. stupně k těmto argumentům žalovaného nepřihlédl a v napadeném rozsudku je nezmínil.8. Ohledně náhrady nákladů řízení žalovaný namítl nesprávné stanovení nákladů za tři právní úkony, když dopis ze dne 20. srpna 2020 nemá charakter předžalobní výzvy, je pouhým oznámením ohledně dalšího postupu žalobce, žalovaný po jeho obdržení již nemohl se situací vůbec nic dělat a pouze vyčkat na rozhodnutí soudu na základě žalobního návrhu žalobce.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.10. Podle ustanovení § 153a odst. 1 věta první o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání; podle odst. 4 jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.11. Soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů za zastoupení žalobce advokátem s náležející odměnou podle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 a 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dál jen „AT“) z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ AT, za tři úkony právní služby à 2 500 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1 AT, tří paušálních náhrad výdajů à 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 AT a DPH ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč, celkem 12 164 Kč.12. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, tj. má umožnit odstranění nepřiměřené tvrdosti resp. dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení. Toto zmírňovací resp. moderační právo soudu je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci i ze zásady zavinění při účelně vynaložených nákladech. Jde o mimořádný procesní institut s nutností vykládat jej ve vztahu k účastníkovi řízení, v jehož prospěch je rozhodováno, a současně i ve vztahu zejména k účastníkovi řízení, který by za normálního běhu okolností měl právo na náhradu nákladů řízení a zpravidla se nepodílí na vzniku okolností, pro které soud neuloží neúspěšnému účastníkovi řízení povinnost náhrady nákladů řízení. Při zjištění a prokazování existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze přiznat zčásti nebo zcela náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží, je nutno tyto okolnosti v rámci sporného soudního řízení posuzovat komplexně ve vztahu k celému řízení a při zvážení poměrů procesních stran. Při každém rozhodování o náhradě nákladů řízení musí soud zvážit, zda jsou či nejsou dány okolnosti pro postup dle citovaného ustanovení, když se nejedná o zmírňování nebo odstranění majetkových rozdílů mezi účastníky řízení, ale o dosažení spravedlnosti při vedení a výsledku soudního řízení. Účelnost vynaložení nákladů řízení posuzuje soud při použití pravidla náhrady nákladů řízení a pouze u účelně vynaložených nákladů, jejichž náhradu lze přiznat, může použít diskreci.13. Ohledně výše náhrady nákladů řízení žalovaný namítl, že za provedený úkon právní služby, za který náleží odměna právnímu zástupci, nelze považovat podání žalobce ze dne 20. srpna 2020, které nebylo předžalobní výzvou a jehož obsahem bylo oznámení žalobce o neplatnosti rozhodnutí o svém vyloučení ze spolku. V závěru uvedeného podání žalobce uvedl, že uvědomuje žalovaného o podání návrhu na určení neplatnosti zmíněného rozhodnutí u příslušného soudu odkazem na ustanovení článku 21 bod 5/ (vyloučený člen má právo ve stanovené lhůtě nechat soudem přezkoumat rozhodnutí o svém vyloučení podle příslušných ustanovení OZ) Stanov , právnická osoba, ve stávajícím znění.14. Soud I. stupně neuvedl, za jaké konkrétní úkony právní služby učiněné advokátem žalobce odměnu přiznal. Uvedené podání žalobce odvolací soud obsahově vyhodnotil jako předžalobní výzvu a úkon právní služby, dalšími dvěma úkony byly převzetí a příprava zastoupení a písemný návrh ve věci samé, ztotožnil se tak se závěrem soudu I. stupně o provedení tří úkonů právní služby s odpovídající odměnou včetně paušální náhrady hotových výdajů a příslušné DPH.15. Odvolací soud rovněž neshledal, že by okolnosti uváděné žalovaným byly důvody zvláštního zřetele umožňující aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., a proto napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle jeho výsledku odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobci v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly.