6 Cmo 316/2020-236 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným rozhodnutím určil, že rozhodnutí Dozorčí a odvolací rady účastníka (dále DOR) ze dne 10. 9. 2015 o odvolání navrhovatele proti dvěma rozhodnutím matriční komisařky účastníka o přestupu dvou uvedených hráčů je neplatné; náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, výrok II., a konečně ve výroku III. uložil účastníkovi povinnost zaplatit soudní poplatek Kč 2 000,-.2. Rozhodnutí vychází ze zjištění, že dne 11. 6. 2015 dva hráči navrhovatele, věková kategorie do 11 let, ohlásili prostřednictvím zákonných zástupců přestup z klubu navrhovatele do klubu , právnická osoba, , přestup obou hráčů schválila matriční komisařka účastníka rozhodnutím ze dne 13. 8. 2015 s tím, že přestup byl pozastaven do doby finanční úhrady ve výši Kč 2 000,- za každého z hráčů. Proti těmto rozhodnutím se navrhovatel 24. 8. 2015 odvolal, jednak z formálních důvodů, jednak z důvodu výše finanční náhrady za přestup v rozporu se stanovami účastníka; odvolání navrhovatele DOR zamítla rozhodnutím z 10. 9. 2015, které neobsahuje odůvodnění výše náhrady za přestup.3. Formální nedostatky přestupních lístků namítané navrhovatelem, neurčitost uvedených údajů „přestup x hostování“, souhlas, podpisy zákonných zástupců, nevyplnění ostatních bodů v tiskopise ohlášení o přestupu, nemohou být dle soudu I. stupně důvodem pro neplatnost rozhodnutí DOR. K tomu soud I. stupně uvedl, že ohlášení není neurčité, jedná se o přestup, vůle hráčů přestoupit do jiného klubu je deklarována, přestup podepsali zákonní zástupci, a uzavřel, že z formálních důvodů k porušení stanov či zákona nedošlo.4. Podle soudu I. stupně tomu je ale jinak v případě námitek navrhovatele ohledně stanovené finanční náhrady za přestup uvedených hráčů, neboť DOR v rozhodnutí otázku stanovené finanční náhrady vůbec neřešila a s námitkou nesprávného výpočtu výše náhrady za přestup hráčů obsaženou v odvolání se nevypořádala. Účastník se v odvolacím rozhodnutí DOR nevypořádal se všemi odvolacími důvody navrhovatele, nevyčerpal celý předmět odvolacího řízení a zcela svévolně v rozhodnutí pominul řešit otázku finanční náhrady za přestup hráčů, uvádí soud I. stupně, která je v rozhodnutí matriční komisařky vypočtena v rozporu s vnitřními předpisy účastníka a přestupním řádem. Následně pak soud I. stupně poukazuje na způsob výpočtu náhrady za přestup hráčů podle věkové kategorie a hráčské licence. V této části tak hodnotí rozhodnutí DOR za vadné, v rozporu s přestupním řádem, tedy stanovami účastníka, a návrh na určení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku za důvodný. K tomu soud I. stupně dále uvedl, že ze sportovního hlediska by k přestupu obou talentovaných hráčů do většího klubu bez souhlasu navrhovatele, který je primárně zaměřen na výchovu mladých hráčů, stejně došlo, avšak za přiměřenou finanční náhradu, která je mu za jeho činnost odměnou. Klub, do něhož hráči přestoupili, jako člen účastníka nemohl být při znalosti vnitřních předpisů účastníka v dobré víře, že finanční náhrada za přestupy obou hráčů je odpovídající, uvádí soud I. stupně v závěru odůvodnění rozhodnutí.5. Náhradu nákladů řízení soud I. stupně nepřiznal žádnému z účastníků odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že navrhovatel byl úspěšný ve vztahu k rozhodnutí DOR, nikoli však k rozhodnutí matriční komisařky účastníka o přestupu hráčů.6. Proto tomuto rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku I. a II. podal účastník odvolání a navrhl jeho změnu a zamítnutí návrhu, dále požadoval náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podle jeho názoru finanční náhrada za přestup obou hráčů byla ze strany matriční komisařky i DOR vypočtena správně, jak písemně potvrdil předseda legislativní komise účastníka. Účastník poukazuje na judikaturu NS a na zásady spolkové autonomie, na restriktivní kritéria pro projednání žaloby, jíž se člen sdružení domáhá právní ochrany u soudu, tj. protiprávnost jednání orgánu spolku, společenský zájem na projednání věci, vyčerpání smírčích prostředků k nápravě, výrazná osobní či materiální újma žalobce. Při přestupu uvedených hráčů ani při stanovení finanční náhrady za přestup těchto hráčů k tvrzenému porušení vnitřních předpisů účastníka nedošlo, posouzení přestupu má dopad pouze na subjekty zúčastněné, takže společenský zájem na projednání věci není dán. Dále účastníka poukazuje na to, že navrhovatel se jednání DOR nezúčastnil, čímž se z vlastní vůle připravil o možnost vyjádřit se k rozhodování, žádat vysvětlení a vznášet dotazy. Podle účastníka je zřejmé, že údajné porušení vnitřních předpisů účastníka nemá pro navrhovatele závažné právní následky a je v zájmu účastníka hodné právní ochrany, aby nebylo ze strany soudu zasahováno do rozhodnutí jeho orgánů., navíc by rozhodnutím soudu o vyslovení neplatnosti rozhodnutí DOR bylo zasaženo do práv dotčených hráčů i klubu , právnická osoba, .7. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§ 89 zák. 292/2013 Sb.) a dospěl k závěru, že odvolání účastníka není důvodné.8. Navrhovatel se v řízení domáhal určení neplatnosti rozhodnutí orgánu - Dozorčí a odvolací rady účastníka ze dne 10. 9. 2015 o odvolání navrhovatele proti dvěma rozhodnutím matriční komisařky, kterými byly schváleny přestupy dvou hráčů navrhovatele, i když na přestupních lístcích navrhovatel potvrdil nesouhlas s přestupem; DOR odvolání navrhovatele zamítla s argumentací týkající se pouze přestupních lístků, aniž by se zabývala finanční náhradou za přestup hráčů, navrhovatel požadoval za každého Kč 12 000,-, přestup byl ale schválen za finanční náhradu Kč 2 000,-. Účastník v řízení namítal, že k přestupu hráčů mohlo dojít i bez souhlasu mateřského klubu, navrhovatele, kterému v souvislosti s přestupem hráčů žádná újma nevznikla, dále poukazoval na zásady spolkové autonomie, navrhl zamítnutí návrhu.9. Nejprve je třeba připomenout, že navrhovatel podal 7. 12. 2015 návrh k věcně nepříslušnému Obvodnímu soudu pro , adresa, , který rozsudkem z 26. 3. 2018 v části týkající se rozhodnutí DOR účastníka z 10. 9. 2015 určil neplatnost tohoto rozhodnutí spolkového orgánu, toto rozhodnutí k odvolání účastníka odvolací Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2018 potvrdil. Nejvyšší soud obě tato rozhodnutí usnesením z 16. 9. 2019 zrušil a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu I. stupně věcně příslušnému.10. V řízení provedl soud I. stupně dokazování listinami, zhruba ve stejném rozsahu jako původně již provedl obvodní soud, zejména ohlášením přestupu uvedených hráčů, schválením přestupů matriční komisařkou, odvoláním navrhovatele proti těmto rozhodnutím, rozhodnutím DOR ze dne 10. 9. 2015, dále stanovami, přestupním řádem, soutěžním řádem, uvedenými listinami ohledně financí klubu navrhovatele a pronájmů tělocvičny. Vycházel ze zjištění, že příslušné orgány spolku schválily ohlášený přestup dvou hráčů navrhovatele uvedené kategorie (nejmladší žáci) z mateřského klubu, navrhovatele, bez jeho souhlasu do , právnická osoba, za finanční náhradu Kč 2 000,- za přestup každého z hráčů. Námitky navrhovatele ohledně formálních nedostatků v procesu přestupu hráčů nehodnotil soud I. stupně tak, že by jimi došlo k porušení stanov či zákona a jež by vedly k neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. Naproti tomu ale jako důvod pro vyslovení neplatnosti posoudil soud I. stupně nedostatky týkající se finanční náhrady, kterou DOR ve svém rozhodnutí vůbec neřešila a s námitkami navrhovatele ohledně výše náhrady se nevypořádala, náhrada v rozhodnutí o přestupu je vypočtena v rozporu s vnitřními předpisy spolku, přestupním řádem.11. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů a právním hodnocením, přijatými závěry a tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud plně ztotožnil. K přestupu obou mladých talentovaných hráčů navrhovatele byl zájem ze strany druhého klubu, přestupní lístky podepsali zákonní zástupci hráčů, kteří též měli zájem na přestupu svých synů do většího klubu a oslovili tak písemně matriční komisařku účastníka. Odvolací soud nepochybuje, že se tak dělo v zájmu hráčů, jejich výkonnostního růstu, a rovněž se ale nijak nepodivuje, že mateřský klub, který se jistě významně podílel na jejich výchově, požadoval za jejich přestup adekvátní finanční náhradu za vynakládané náklady, které mu jsou odměnou za jeho podíl na výchově a růstu hráčů.12. Odvolací soud k tomu jinak vychází z úvahy, že přestup talentovaných hráčů obecně je rovněž vždy v zájmu mateřských klubů, které svoji činnost k tomu zaměřují. Odvolací soud tak ve shodě se soudem I. stupně považuje postup DOR, která se finanční náhradou za přestup hráčů ve svém rozhodnutí k námitce navrhovatele vůbec nezabývala, za tak závažný nedostatek, jenž ho vedl k určení neplatnosti takového závadného rozhodnutí. Rovněž tak úvahy soudu I. stupně ohledně výše finanč