6 Cmo 341/2020-207 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení vyúčtovaných nákladů za služby za roky 2008-2012 v částce 70 944,89 Kč s přísl. a ve výroku II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 9 600 Kč.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že podle návrhu na zahájení řízení se žalobce žalobou podanou soudu dne 14. 2. 2014 domáhal po žalovaném původně zaplacení částky 317 390,07 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná částka představuje dlužné příspěvky na správu domu a pozemku a na úhradu nákladů za služby, jež je žalovaný jako vlastník jednotek povinen platit žalobci.3. Jestliže v průběhu řízení vyšlo najevo, že nevznikla jednotka č. , Anonymizováno, , ohledně níž žalobce požadoval v žalobě rovněž plnění, žalobce v odpovídající části 63 015,18 Kč s příslušenstvím vzal žalobu zpět a požadoval zaplatit již pouze částku 154 374,89 Kč, sestávající z dlužných příspěvků na správu domu a pozemku ve výši 83 430 Kč za roky 2010 až 2012, a dále z částky 70 944,89 Kč, představující dlužné nedoplatky ročních vyúčtování na služby za roky 2008 až 2012 (dále též pouze „vyúčtování služeb“). Obě částky žalobce požadoval společně se zákonným úrokem z prodlení.4. S odkazem na opravná vyúčtování záloh na služby za roky 2008 až 2012, stanovená podle velikosti spoluvlastnického podílu žalovaného na společných částech domu a pozemku, žalobce po žalovaném požadoval zaplacení nedoplatků vyúčtování služeb za rok 2008 ve výši 14 096,90 Kč, za rok 2009 ve výši 13 885,86 Kč, za rok 2010 ve výši 13 326,68 Kč, za rok 2011 ve výši 17 806,15 Kč a za rok 2012 ve výši 11 829,30 Kč a na nedoplatcích příspěvků na správu domu a pozemku za rok 2010 částku 31 026 Kč, za rok 2011 částku 27 810 Kč a za rok 2012 částku 30 900 Kč. Žalovaný opakovaně namítal promlčení žalovaných nároků.5. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že v minulosti bylo o shora uvedeném nároku rozhodnuto rozsudkem soudu I. stupně čj. 26 ECm 237/2014-118 ze dne 25. 9. 2018, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že uvedený rozsudek soudu I. stupně rozsudkem č. j. 6 Cmo 27/2019-134 ze dne 5. 9. 2019 potvrdil co do zamítnutí částky 83 430 Kč s příslušenstvím (příspěvek na správu domu a pozemku) a ve zbývající části, v níž žalobce na základě svých "Vyúčtování záloh na služby" za roky 2008 až 2012 požadoval zaplacení částky 70 944,89 Kč s příslušenstvím, rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.6. V nyní projednávaném případě soud I. stupně opakovaně ve věci rozhodl, a to již pouze o zbývajícím nároku uplatňovaném z "Vyúčtování záloh na služby" za roky 2008 až 2012 v celkové výši 70 944,89 Kč.7. Uvedený zbývající nárok žalobce soud I. stupně, jak je uvedeno shora, zamítl, neboť žalobci ve vztahu k tomuto nároku podle soudu I. stupně právo na zaplacení nedoplatků z vyúčtování služeb za roky 2008-2012 v celkové výši 70 944,98 Kč nevzniklo. Má tomu tak být proto, že soud I. stupně neměl za prokázané, že by na zasedání shromáždění konaných dne 3. 6. 2010, 24. 5. 2011, 13. 9. 2012 a 15. 4. 2013 bylo řádně rozhodováno o výši záloh na služby pro následující období a o způsobu jejich rozúčtování na jednotlivé vlastníky jednotek, když podle soudu I. stupně o návrzích pro následující roky nebylo řádně hlasováno. Podle soudu I. stupně se usnesení týkala jen odsouhlasení správcem předložených vyúčtování za roky 2008, 2009, 2010 a 2012 a za rok 2011 byl schválen pouze pozměňovací návrh člena , Anonymizováno, ohledně vodného a stočného. Do vyúčtování služeb podle soudu I. stupně byly současně zahrnuty předkládajícím správcem i položky, jež ve smyslu článku III. stanov žalobce službami nebyly, např. bankovní poplatky, materiál, odměna správci, pojištění domu, komíny... atd. To, že vyúčtování správce vyhotovoval jen podle obecné a dříve zavedené praxe, měla podle soudu I. stupně potvrdit svědkyně , Anonymizováno, .8. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalobce (odvolatel) a domáhal se jeho změny a vyhovění zbývající části jeho návrhu v rozsahu 70 944,89 Kč s příslušenstvím.9. Podle odvolatele soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav věci a napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci.10. Podle odvolatele je nutno vcházet ze zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (ZVZ) a zejména z jeho § 9a odst. 2, § 15, dále ze stanov žalobce ve znění přijatém dne 4. 12. 2007 a z jejich čl. III. čl. VII odst. 3 a z čl. XVII. V této souvislosti odvolatel poukázal na jím tvrzené nedostatky ZVB a vzorových stanov, z kteréhož důvodu žalobce vyúčtoval příspěvky na správu domu společně s úhradami za služby, byť takovéto vyúčtování nazval pouze „ Vyúčtování služeb“. Podstatná je však podle odvolatele skutečnost, že z vyúčtování lze zjistit, jaké položky správy domu (bankovní poplatky, materiál, odměna správci, pojištění domu, komíny) a položky služeb (odvoz odpadu, úklid, protipožární zařízení, vodné a stočné) jsou v nich obsaženy a jaké jsou jejich výše.11. Odvolatel zdůraznil, že vyúčtování nákladů na správu domu i na služby za roky 2008 až 2012 bylo provedeno tak, že položky správy domu byly rozúčtovány mezi vlastníky jednotek v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 ZVB poměrně podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, tedy podle poměru velikosti podlahových ploch jednotlivých jednotek k součtu podlahových ploch všech jednotek v domě. Stejně tak i položky za služby byly rozúčtovány rovněž poměrně podle velikosti spoluvlastnických podílů členů SVJ s výjimkou vodného a stočného, jež bylo rozúčtováno podle poměru naměřené spotřeby vody do jednotek. Způsob rozúčtování služeb ve vyúčtováních za roky 2008 až 2012 podle odvolatele vycházel z předchozí praxe zavedené žalovaným a užívané mnoho let v době, kdy tento vykonával správu předmětného domu po vymezení jednotek v domě prohlášením vlastníka (žalovaného).12. Jestliže podle odvolatele shromáždění vlastníků jednotek nepřijalo v rámci své nově nabyté pravomoci dané zněním stanov ze dne 4. 12. 2007 žádné usnesení o způsobu rozúčtování nákladů na služby na jednotlivé členy společenství, nelze z toho dovozovat závěr, že vyúčtování služeb nebylo možné vůbec provést.13. Podstatné podle odvolatele bylo to, že žalobce byl dle čl. XVII odst. 2 stanov povinen provést vyúčtování služeb nejpozději do 4 kalendářních měsíců od skončení zúčtovacího období, a to do 30. dubna následujícího roku a při neexistenci zvláštního usnesení shromáždění vlastníků jednotek muselo být vyúčtování služeb provedeno dle dosavadního způsobu, který vycházel z ustanovení části E čl. 2 odst. 2.17 prohlášení vlastníka budovy ze dne 22. 12. 1998.14. Konečně podle odvolatele by v rámci nákladů řízení nemělo být žalovanému přiznáno právo na zaplacení náhrady nákladů řízení žalovanému ve výši 9 600 Kč, když odvolatel má za to, že tato náhrada nebyla stanovena v souladu s ustanovením § 1 odst. 3 písm. b/ vyhlášky č. 254/2015 Sb. Je tomu tak proto, že úkon nazvaný „příprava účasti na jednání“ je třeba vykládat analogicky k úkonu „převzetí a příprava zastoupení“ dle advokátního tarifu, tzn. jako jednorázovou přípravu na to, že ve věci bude jednáno. Dále poukázal na skutečnost, že v dané vyhlášce není výslovně stanoveno, o jakou přípravu na jaké jednání se má jednat, a to na rozdíl od úkonů „účast na jednání před soudem“ nebo jednání s protistranou“, a proto by mohla být přisuzována náhrada za přípravu na jakékoliv jednání, např. i s protistranou v době před zahájením řízení, neboť úkon dle písm. a/ citované vyhlášky „výzva k plnění“ musí dle § 142a o. s. ř. předcházet zahájení řízení a konečně podle odvolatele účastník řízení musí z povahy věci prokázat, že se na nějaké jednání skutečně připravoval.15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a po zopakování níže uvedených důkazů dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:16. Z prohlášení vlastníka odvolací soud zjistil, že prohlášením vlastníka o vymezení jednotek podle zákona o vlastnictví k bytům v budově čp. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , postavené na pozemku parc. č. , Anonymizováno, ze dne 22. 12. 1998, žalovaný jako vlastník předmětné budovy vymezil v této budově 21 bytových i nebytových jednotek včetně jednotky č. , Anonymizováno, v pátém patře předmětné budovy o podlahové ploše , Anonymizováno, , k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech budovy a pozemku o velikosti , Anonymizováno, . V části E prohlášení obsahuje i pravidla pro užívání, správu, údržbu a opravy společných prostor domu a domu jako celku a pro přispívání spoluvlastníků domu na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných prostor domu jako celku.17. Ze zápisu ze shromáždění SVJ konaného dne 4. 12. 2007 odvolací soud zjistil, že uvedené shromáždění SVJ schválilo stanovy, když do té doby postupovalo podle vzorových stanov. Podle nově přijatých stanov článek III. specifikuje v odst. 1 pod