6 Cmo 344/2020-169 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelé se návrhem došlým soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) dne 19. 12. 2018 domáhají neplatnosti rozhodnutí přijatých na shromáždění účastníka - , právnická osoba, (dále též jen „účastník“ či „společenství“) konaného dne 3. 10. 2018 (dále též „předmětné shromáždění“), a to rozhodnutí, specifikovaných ve výroku I. odvoláním napadeného usnesení (viz níže) pod č. 1., 2. a 3. (dále též „1. 2. a 3. předmětné rozhodnutí“). Navrhovatel f) nebyl řádně obeslán pozvánkou na předmětné shromáždění, která obsahovala jen velmi obecné formulace nazvané plánované opravy (dále též „předmětná pozvánka“), pokud jde o program shromáždění, a nikoliv avizování o tom, že by mělo být o takto závažných věcech rozhodováno. Navrhovatelé nedisponovali žádným konkrétním materiálem, který by si mohli prostudovat, neboť na eDomovníkovi žádné takové materiály nebyly (míněno tím výběrová řízení, studie či posouzení potřebnosti oprav, případné dokumentování havarijního stavu, cenové nabídky, celkové náklady na nutné rekonstrukce či rozpočet nákladů, koncepty smluv o dílo, nabídky týkající se dálkových ovladačů vrat a pohonu výtahových dveří apod.). Navrhovatelé se domnívali, že na předmětném shromáždění dojde k projednání záměrů případných stavebních prací a s tím spojených výstupů směřujících k nastavení podmínek případného výběrového řízení, k projednání cenových možností, nutnosti oprav apod. Na předmětném shromáždění však nebyly ze strany účastníka předloženy jediné konkrétní dokumenty potřebné pro projednávání záměru plánovaných oprav. Předmětné shromáždění nemělo k dispozici ani přesný rozpočet vynaložených nákladů, ale ani žádné cenové nabídky. Povinností účastníka bylo připravit shromáždění a jeho program precizně, což se nestalo. Navrhovatelé komunikovali s kontrolní komisí a v tomto rámci vyjadřovali zájem o podklady. Dále uvedli, že usnesení shromáždění týkající se modernizace, rekonstrukce a stavebních úprav jsou ve smyslu soudní rozhodovací praxe vždy důležitou záležitostí a z povahy věci vždy významným rozhodnutím se zásadním dopadem do postavení společenství a jeho členů.2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že „Návrh, aby bylo rozhodnuto, že rozhodnutí shromáždění účastníka , právnická osoba, ze dne 3. 10. 2018, jímž: 1. bylo schváleno provedení III. etapy opravy balkonů /teras/ lodžií ve 2c,2b,2a a pověřen výbor, aby uzavřel rámcovou smlouvu na dokončení oprav dle cenové nabídky společnosti , právnická osoba, . a dále pověřen výbor, aby najal nezávislý stavební dozor, 2. byl pověřen výbor, aby zajistil změnu stávajícího vjezdového systému na systém s dálkovým ovládáním garážových vrat s tím, že k jednomu podzemnímu parkovacímu stání přísluší 1 ks čipu/2 kanál ovladače, který hradí SVJ a 3. bylo schváleno provedení výměny pohonu výtahových dveří ve 2b, 2c a 2d, jsou neplatná, se zamítá.“(výrok I.), „Navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníku , právnická osoba, na nákladech řízení 32 912 Kč rovným dílem k rukám advokáta , Anonymizováno, do tří dnů od právní moci usnesení.“ (výrok II.).3. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předpokladem přezkumu každého z předmětných rozhodnutí přijatých na předmětném shromáždění je existence důležitého důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., což znamená, že pokud takový důležitý důvod dán není, tzn. buď není bez dalšího zřejmý (per se) nebo není tvrzen, pak podmínky k jeho přezkumu dány nejsou a návrh je třeba pokládat za nedůvodný (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). To přeneseno do konkrétních poměrů posuzované věci u 2. předmětného rozhodnutí a 3. předmětného rozhodnutí takový důležitý důvod pro přezkum zřejmý není a nebyl navrhovateli ani tvrzen (navzdory poskytnutému poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).4. Obsahem 2. předmětného rozhodnutí je schválení plnění v rozsahu částky cca 70 000 Kč a 3. předmětného rozhodnutí v rozsahu cca 100 000 Kč, což při počtu jednotek v účastníku a spoluvlastnických podílů na ně připadajících vede ke zřejmému závěru, že při poměrném rozpočítání těchto částek na spoluvlastnické podíly jednotek ve vlastnictví všech navrhovatelů připadá na každou z nich částka velmi nízká. Z takto nízkých částek je evidentní, že v době přijetí 2. a 3. předmětného rozhodnutí byly vnímány jako částky bagatelní. I kdyby snad měly být vynaloženy bezdůvodně, nenaplňuje tato skutečnost důležitý důvod jako nutný předpoklad pro přezkum ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. [mutatis mutanids odkázal např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 (v němž byla jako částka neopodstatňující existenci důležitého důvodu posouzena v poměrech roku 2013 částka ve výši 1 550 Kč), nebo rozsudek ze dne 12. července 2016, sp. zn. 26 Cdo 5024/2015]. Při přijetí těchto závěrů pak již není významné ani to, že plnění dle 2. předmětného rozhodnutí vůbec realizováno nebylo. Tento závěr dle soudu odpovídá „principu proporcionality, vyjádřenému např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, dle něhož soudy mohou zasahovat do vnitřních poměrů korporací, jakož i účastníka, jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 29 Odo 442/2004, shodně též Šuk, P., Ingerence soudů do vnitřních poměrů obchodních korporací, Bulletin advokacie 11/2017, s. 21), či závěru, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou přitom omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014).“5. Dále soud prvního stupně k obsahu 1. předmětného rozhodnutí „předeslal“, že „výklad obsahu předmětného rozhodnutí stejně jako např. výklad stanov účastníka je nutno provádět zásadně objektivně, neboť rozhodnutí přijatá na shromáždění, resp. práva a povinnosti z nich vyplývající, se mohou týkat práv a povinností osob, jež se členy účastníka mohou stát (stanou) v budoucnu v důsledku nabytí jednotky, což toto členství zakládá (§ 1194 odst. 2 o. z.), nebo osob, které nebyly účastny jeho přijetí (členů orgánů účastníka, stávajících či budoucích či nepřítomných členů účastníka). To znamená, že může být vykládán jen dle v něm vyjádřeném projevu vůle, tedy dle významu, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen, nikoliv dle úmyslu osob, které rozhodnutí přijaly, resp. hlasovaly pro jeho přijetí, pokud tento úmysl neodpovídá tomuto významu (§ 556 odst. 1 o. z.), neboť takový výklad by byl v rozporu s § 2 odst. 1 o. z., čímž by neodpovídal účelu (smyslu) § 556 odst. 1 o. z. v těchto případech [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, a přiměřeně též např. Ronovská, K., Havel, B., Povaha a pravidla výkladu (nejen) zakladatelských právních jednání soukromých korporací, Právní rozhledy 18/2016]. Při tomto výkladu tak platí, že určitost obsahu projevu vůle musí vyplývat z textu listiny, na níž je projev vůle zaznamenán (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 26 Cdo 404/2005, mutatis mutandis). Nestačí proto, je-li osobám usnesení schvalujícím jasné, co je jeho předmětem, není-li to objektivně seznatelné osobám, které v tomto postavení nejsou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, nebo ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Odo 512/2000, mutatis mutandis)“. Tyto závěry o metodě výkladu v poměrech posuzované věci soud prvního stupně vztáhl i na výklad předmětné pozvánky na předmětné shromáždění, neboť je s obsahem předmětného rozhodnutí nedílně spjata a na jejím podkladě členové účastníka činí rozhodnutí, zda se na předmětné shromáždění dostaví či nedostaví (dostavili se členové s 57 % hlasy; § 1206 odst. 1 o. z.). Z obsahu předmětné pozvánky pak dle soudu lze dovodit, že „plánované opravy v sobě zahrnují i možnost hlasování o nich (tj. o jejich realizaci)“, neboť v poměrech společenství vlastníků by mu takový význam přikládala osoba v postavení jeho člena (§ 556 odst. 1 o. z.). Tento závěr je dle soudu umocněn obsaženým poučením o usnášeníschopnosti shromáždění v rámci téže pozvánky, z čehož je případné dovodit, že „programem shromáždění nebude jen projednání záměrů, nýbrž hlasování, protože k pouhému projednání (probrání) záměrů nemusí být shromáždění usnášeníschopné (což odpovídá výsledku standardního prostředku výkladu, dle kterého je namístě právní jednání vykládat jako jednání směřujícímu k logickému následku; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2218/2009)“. Žádná pochybnosti o tomto posouzení pak nejsou dány proto, že společně s emailovou cestou zaslanou předmětnou pozvánky všem navrhovatelům, kteří byli vlastníky jedn