6 Cmo 49/2021-241 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně ve výroku I. na základě zpětvzetí žaloby zastavil řízení o zaplacení shora uvedené částky za vyúčtované nedoplatky za služby, zahájené žalobcem před zjištěním úpadku žalované, když vymáhanou částku žalobce po podání žaloby a po zahájení insolvenčního řízení na majetek žalované přihlásil do insolvenčního řízení a zde byla jeho pohledávka v plné výši uznána a insolvenčním správcem poměrně uspokojena, ve výroku II., s poukazem na § 146 odst. 2 o. s. ř., žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. žalobci uložil povinnost zaplatit České republice, na účet Krajského soudu v Plzni náklady řízení ve výši 606,40 Kč.2. Proti uvedenému usnesení ve výroku II. o nákladech řízení se odvolala žalovaná a požadovala v této části změnit napadené usnesení a zavázat žalobce k náhradě svých nákladů řízení ve výši 16 175 Kč vynaložených cestováním žalované z , Anonymizováno, do České republiky a zpět.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a učinil následující zjištění a dospěl k níže uvedeným závěrům.4. Odvolací soud vychází ze skutečnosti, že řízení o zaplacení shora uvedené částky za vyúčtované nedoplatky za služby žalobce zahájil před zjištěním úpadku žalované, přičemž vymáhanou částku žalobce po podání žaloby a po zahájení insolvenčního řízení na majetek žalované přihlásil do insolvenčního řízení a zde byla jeho pohledávka v plné výši uznána a insolvenčním správcem poměrně uspokojena.5. Podstatné pro projednávanou věc je ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (o. s. ř.). Podle tohoto ustanovení jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).6. Odvolací soud se zabýval tím, kdo zavinil, že řízení bylo zastaveno a tuto otázku posuzoval výlučně z procesního hlediska.7. Odvolací soud konstatoval, že při rozhodování o nákladech řízení ve sporném řízení platí zásada, že zpětvzetí žaloby je třeba považovat za úkon žalobce, v němž lze spatřovat procesní zavinění zastavení řízení, přičemž věta druhá uvedeného ustanovení, jak je uvedeno shora, tuto zásadu prolamuje.8. Z uvedené věty druhé § 146 odst. 2 o. s. ř. je zřejmé, že je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu za situace, kdy žalobce vzal zpět návrh, jenž byl podán důvodně, a návrh žalobce bere zpět pro chování žalovaného, potom žalobce nemůže být zavázán povinností hradit náklady zastavovaného řízení. K tomu však musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného.9. Podle odvolacího soudu nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního. Proto je otázku důvodnosti podané žaloby nutno řešit z procesního hlediska, a to z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. Jinými slovy jde o to, zda se žalobce domohl v řízení uplatněného nároku, či nikoliv. Přitom dokonce není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost. Podstatné je z uvedeného pohledu pouze to, zda žalobcův požadavek byl uspokojen, což lze přičíst žalovanému. V takovémto případě potom žalobce má právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, jež žalobce účelně vynaložil na uplatňování svého práva a naopak procesní právo nestojí na straně žalovaného v případě jeho požadavku, aby mu za uvedených okolností byly hrazeny náklady řízení žalobcem, jenž sice vzal žalobu zpět, avšak za okolností, že se žalobce domohl uspokojení svého nároku uplatňovaného v řízení.10. V daném konkrétním případě proběhlo za účelem uspořádání majetkových poměru žalované a za účelem poměrného uspokojení věřitelů insolvenční řízení, v rámci něhož nárok žalobce byl uznán a v rámci insolvenční řízení došlo k uspokojení věřitelů žalované, mezi nimi i žalobce, a to z majetku žalované prostřednictvím k tomu zákonem oprávněné osoby (insolvenčního správce). Žalobce tak postupem stanoveným zákonem a v zákonem stanoveném rozsahu dosáhl uspokojení své pohledávky vymáhané ve shora uvedeném řízení před soudem I. stupně.11. S ohledem na uvedené se odvolací soud neztotožnil s názorem soudu I. stupně, že by žalobce za dané situace tížila povinnost hradit náklady zastavovaného řízení. Naopak by to měla být žalovaná, jež by měla hradit náklady řízení žalobci, jenž však v daném konkrétním případě celkem logicky nepovažoval za účelné napadat rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení s ohledem na zbytečné navyšování nákladů řízení vůči nemajetné žalované, jež prošla insolvenčním řízením.12. Na základě shora uvedené úvahy vycházející z § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. odvolací soud uzavřel, že odvolací požadavek žalované na náhradu nákladů zastavovaného řízení nemá oporu v procesním předpise. Jestliže proto soud I. stupně žalované náklady zastavovaného řízení nepřiznal, rozhodl tak v intencích shora uvedeného ustanovení zákona.13. Z uvedených důvodů odvolací soud v rozsahu podaného odvolání napadené usnesení soudu I. stupně nepřiznávající právo na náhradu nákladů řízení žalované pro jeho správnost ve vztahu k neakceptovatelnému požadavku žalované na náhradu nákladů řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.14. O nákladech tohoto řízení odvolací soud rozhodl ve výroku II. podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že úspěšnému žalobci v průběhu odvolacího řízení žádné náklady řízení nevznikly.