6 Cmo 80/2020-541 — Vrchní soud v Praze

1. Soud I. stupně výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce (též společnost) domáhal na žalovaném náhrady škody Kč 587 349,- se zákonným úrokem z prodlení a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení Kč 132 616,-.2. Podle odůvodnění rozhodnutí v žádné ze tří položek žalobcem uplatněné náhrady škody, tj.1/ Kč 30 000,- vyplacených , Anonymizováno, za úklid sídla společnosti,2/ Kč 29 700,- vyplacených , Anonymizováno, za vytvoření nových webových stránek,3/ Kč 484 749,- za zakoupení vozidla , Anonymizováno, ,žádná škoda žalobci nevznikla.3. K první položce soud I. stupně uvedl, že vyplacení částky Kč 30 000,- paní Hlinovské v prosinci 2016 za úklid žalobce bez pochybností neprokázal. Podle zjištění soudu I. stupně paní , Anonymizováno, byla ve společnosti zaměstnána jako obchodní referent a po přestěhování sídla společnosti rovněž zde i uklízela, tedy společnosti bylo poskytnuto určité plnění. U druhé položky soud I. stupně uvedl, že na základě dohody o provedení práce vytvořil , Anonymizováno, v roce 2016 nové webové stránky společnosti, neboť původní již byly zastaralé, a že vyplacená cena za poskytnuté plnění byla cenou obvyklou. Ani v případě zakoupení vozidla nelze podle názoru soudu I. stupně hovořit o porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, ani pokud se týče ceny či financování na úvěr. V rozhodné době neměl žalovaný jako jednatel k dispozici žádné vozidlo, jež bylo třeba k plnění úkolů. Žalovaný sice uzavřel kupní smlouvu, aniž by byla schválena valnou hromadou či se souhlasem druhého jednatele dle stanov, avšak ani v tomto postupu žalovaného neshledal soud I. stupně porušení povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Ke škodě tvrzené žalobcem ve výši rozdílu ceny vozidla tak dle názoru soudu I. stupně nedošlo. O náhradě nákladů řízení pak soud I. stupně rozhodl podle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dle uvedené specifikace.4. Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně podal žalobce odvolání a navrhl jeho změnu ve svůj prospěch, tedy trval na zaplacení uplatněné náhrady škody, dále požadoval náhradu nákladů řízení před soud obou stupňů. V odvolání argumentuje stejně jako v průběhu řízení a soudu I. stupně vytýká nesprávné skutkové zjištění a právní posouzení. Nadále nesouhlasí s výplatou Kč 30 000,- paní Hlinovské za úklid sídla společnosti, a to ani v rámci 13. platu, jehož vyplacení nevyplývá z uzavřené pracovní smlouvy ani z žádného vnitřního předpisu a fakticky je mimořádnou odměnou pro zaměstnance. Rovně u výplaty , Anonymizováno, opakovaně namítá, že potřeba nových internetových stránek nebyla potřeba a vyplacení odměny nevyplývalo z žádného vnitřního předpisu a že dohoda o provedení práce nebyla schválena valnou hromadou. Nadále namítá, že smlouvu a koupi vozidla uzavřel žalovaný bez souhlasu druhého jednatele či valné hromady a že úvěrové financování bylo pro společnost nevýhodné a tím došlo k navýšení ceny vozidla. V závěru odvolání pak žalobce namítá výši přiznaných nákladů řízení, konkrétně za 2x přiznanou odměnu za úkon právní služby, tj. převzetí věci advokátem.5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí, které považuje za správné po stránce skutkové i právní. Nadále popírá, že by jeho jednáním došlo k porušení péče řádného hospodáře a že by společnosti vznikla jakákoli škoda. Trvá na tom, že plnění poskytnuté společnosti, úklid a nové internetové stránky, bylo potřebné, účelné a ekonomicky přínosné a že vyplacením odměny za toto plnění nevznikla společnosti žádná újma. Stejně tak zakoupení vozidla považuje žalovaný za objektivně odůvodněné a potřebné, vedle popsaných důvodů pro zakoupení vozidla též se opakovaně vyjadřuje k ceně a financování koupě s tím, že ani v této položce nevnikla žalobci žádná škoda.6. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ještě před zahájením jednání odvolací soud seznámil účastníky s předběžným náhledem na věc a vedl účastníky ke smírnému vyřízení věci, s ohledem na možnost vypořádat mimosoudně zjevně nepřátelské vztahy mezi dvěma jednateli žalobce, další probíhající řízení mezi účastníky, protahování řízení a extrémní růst nákladů, avšak neúspěšně, účastníci nevyužili nabídky soudu a trvali na projednání věci.7. Předmětem projednávaného sporu je žalobcem uplatněné právo proti žalovanému na náhradu škody, kterou mu měl žalovaný jako jednatel společnosti způsobit vyplacením odměny za úklid, nové webové stránky a zakoupením vozidla, jak popsáno výše ad 1/ - 3/, bez souhlasu druhého jednatele či valné hromady. Žalovaný v řízení namítal, že jako jednatel či společník žádnou škodu žalobci nezpůsobil, za vyplacené odměny získala společnost plnění (úklid, nové webové stránky), vozidlo bylo třeba pro potřeby společnosti a zakoupeno se slevou a za výhodného financování, navrhl zamítnutí žaloby.8. Soud I. stupně v řízení provedl dokazování jednak předloženými listinami, zejména výpisem z OR, vnitřními předpisy, dohodou o provedení práce, knihou jízd, docházkovou knihou, dokumenty o nehodách vozidel společnosti včetně FOTO, o koupi a financování vozidla, jednak výpovědí svědků, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , a konečně výpovědí účastníka , Anonymizováno, a žalovaného , Anonymizováno, . Dále soud I. stupně odkázal na příslušná zákonná ustanovení a judikaturu Nejvyššího soudu. K jednotlivým nárokům ad 1/ - 3/ pak soud I. stupně podrobně uvedl skutková zjištění a hodnocení provedených důkazů a uzavřel, že ani v jediném případě neprokázal žalobce vznik škody, jak tvrdil, že žalovaný neporušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře ani vyplacením odměny za poskytnutá plnění, ani zakoupením vozidla za sjednanou cenu na úvěr, a to přestože smlouva nebyla schválena valnou hromadou a se souhlasem druhého jednatele. A proto žalobu zamítl.9. Se zjištěními soudu I. stupně, provedeným dokazováním, hodnocením důkazů a právním hodnocením, přijatými závěry a tedy i napadeným rozhodnutím, se odvolací soud zcela ztotožnil. Soud I. stupně u jednotlivých nároků provedl rozsáhlé dokazování, rozhodnutí řádně odůvodnil, rovněž tak se vypořádal se vznesenými námitkami, odvolací soud tedy pro stručnost plně odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.10. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že v řízení žalobce neprokázal, že by mu vnikla tvrzená škoda. Nebylo tak prokázáno, že žalovaný porušil zákonné povinnosti a jako jednatel nejednal s péčí řádného hospodáře, tedy že by svým jednáním způsobil společnosti nějakou majetkovou újmu. Za vyplacené odměny paní , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nepochybně žalobce získal adekvátní plnění, potřeba nového vozidla k zajištění činnost společnosti a k výkonu funkce jednatele byla hodnověrně odůvodněna, už s ohledem na stav vozového parku společnosti. Ostatně po zániku funkce jednatele žalovaného zůstalo předmětné vozidlo žalobci a bylo mu plně k dispozici. Podle názoru odvolacího soudu pak s ohledem na časový odstup, značku a stav vozidla v době jeho pořízení, jeho stárnutí a pohyb cen v průběhu času, již ani nyní nelze uvažovat o případném vzniku škody v rozhodné době.11. Z uvedených důvodů tedy rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla žaloba na náhradu škody zamítnuta, nelze vytknout pochybení. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně napadeného rozhodnutí o nákladech řízení. Jistě žalovanému nepřísluší náhrada za druhý úkon převzetí věci novým právním zástupcem, jak správně namítl žalobce v odvolání, avšak tímto ve výsledku není rozhodnutí o nákladech řízení nijak dotčeno; oproti přiznané náhradě za čtyři písemná podání k věci totiž žalovanému přísluší náhrada i za další páté podání na výzvu soudu z 29. 3. 2019. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle jeho výsledku dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 cit. zákona k tíži žalobce, jemuž odvolací soud uložil povinnost nahradit žalovanému náklady právního zastoupení dle vyh. č. 177/1996 Sb. v rozsahu dvou úkonů právní služby včetně režijního paušálu a DPH.