7 Cmo 108/2021-108 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. schválil konečnou zprávu o průběhu likvidace obchodní společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , ze dne 3. 11. 2020 (dále jen společnost), ve výroku II. přiznal likvidátorovi společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen likvidátor) za likvidaci společnosti odměnu ve výši 126.255,33 Kč, která bude plně pokryta z likvidačního zůstatku a ve výroku III. přiznal likvidátorovi náhradu hotových výdajů spojených s likvidací společnosti ve výši 188.092,40 Kč, která bude plně pokryta z likvidačního zůstatku. V odůvodnění soud kromě jiného uvedl, že likvidátor společnosti ukončil likvidaci a soudu dne 3. 11. 2020 předložil konečnou zprávu o průběhu likvidace a vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů. Že z konečné zprávy likvidátora vyplývá, že pozemky společnosti byly likvidátorem zpeněženy. Po zdanění tvoří čistý likvidační zůstatek částka 1.913.199 Kč. Soud schválil konečnou zprávu o likvidaci včetně návrhu na použití likvidačního zůstatku s výhradou přiznání DPH k odměně likvidátora. Likvidátor uplatnil odměnu a dále hotové výdaje sestávající z nákladů na provizi zprostředkovatele prodeje nemovitostí, znalecké posudky, advokátní úschovu, inzerci v Obchodním věstníku, účetní služby, poštovné, hovorné a náklady na fotokopie, v celkové výši 188.092,40 Kč. K výmazu likvidované společnosti z obchodního rejstříku došlo dne 3. listopadu 2020.2. Soud dále konstatoval, že likvidátor náklady likvidace vyúčtoval a prokázal. Soud přiznal likvidátorovi náhradu nákladů na provedení likvidace v plné výši.3. Konstatoval též, že s ohledem na ust. § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého, postačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, odvíjí se odměna likvidátora od výše tohoto likvidačního zůstatku. Ze základu ve výši nad 1.000.000,- Kč odměna činí 90.000 Kč + 5 % z částky přesahující 1.000.000 Kč. Základem pro výpočet odměny je částka 1.725.106,60 Kč, výše soudem přiznané odměny tak činí 126.255,33 Kč. Likvidátorovi nad rámec přiznané odměny nepřiznal náhradu daně z přidané hodnoty v příslušné sazbě z této odměny. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. 7 Cmo 325/2019 – 40.4. Proti výroku II. tohoto usnesení podal likvidátor včasné odvolání. Namítl, že i přes absenci právní úpravy, která by explicitně stanovila, že k odměně likvidátora se připočte i náhrada daně z přidané hodnoty, je opačný postup v rozporu se smyslem a účelem zákona a zasahuje do vlastnického práva likvidátora. Poukázal na situaci znalců, kdy přiznání náhrady daně z přidané hodnoty ze znalecké odměny nemělo v zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ani ve vyhlášce č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, oporu. Přiznání náhrady daně z přidané hodnoty ze znalecké odměny bylo do právního řádu zavedeno až novelou zákona o znalcích a tlumočnících č. 227/2009 Sb. Pokud zákonodárce podobnou otázku týkající se likvidátorů neřeší, je na obecných soudech, aby zaplňovaly tyto mezery v právní úpravě a odstraňovaly nedůvodné rozdíly v právní úpravě. Obdobou situací se zabýval i Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 3960/16, který se týkal otázky, zda znalcům a tlumočníkům, kteří jsou plátci daně z přidané hodnoty, náleží náhrada nákladů zvýšená o částku představující daň z přidané hodnoty i přes to, že zákonná úprava nikde neuvádí, že by takto zvýšena být měla. Uvedený postup by se měl aplikovat i na problematiku zdaňování odměn likvidátora. Skutečnost, že zákonodárce opomněl upravit zdaňování odměny likvidátora, sama o sobě ještě neznamená, že by jeho odměna neměla být navyšována o náhradu daně z přidané hodnoty. Obzvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že likvidátor má povinnost daň z přidané hodnoty ze svého příjmu odvádět. Též exekuční řád, stanoví, že „je-li exekutor nebo správce závodu plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty.“ Taktéž podle § 10 odst. 4 zákona č. č. 202/2012 Sb., o mediaci „je-li mediátor plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně za provedenou mediaci a k náhradě hotových výdajů také náhrada za daň z přidané hodnoty, kterou je mediátor povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést.“ Dále § 137 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, stanoví, že „náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem a) advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu, b) advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu, a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu je tato právnická osoba, c) patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy, který je společníkem, akcionářem, zaměstnancem nebo členem statutárního nebo dozorčího orgánu společnosti patentových zástupců, a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu je tato právnická osoba, d) advokát, který je zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu, a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu je tento zaměstnavatel advokáta.“ Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. změnil tak, že se likvidátorovi přiznává odměna ve výši 126.255,33 Kč plus DPH 21 %, tj. celkem 152.768,95,- Kč5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.6. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.7. Dle ust. § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. postačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, odvíjí se odměna likvidátora od výše tohoto likvidačního zůstatku. Ze základu ve výši nad 1.000.000,- Kč odměna činí 90.000 Kč + 5 % z částky přesahující 1.000.000 Kč.8. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce podle § 191 odst. 4 o. z., tudíž odměnu i náhradu hotových výdajů likvidátora určuje soud. Jelikož likvidační zůstatek činil částku 1.725.106,60 Kč, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení a výše soudem přiznané odměny tak činí 126.255,33 Kč.9. Co se týče požadované náhrady daně z přidané hodnoty z přiznané odměny, odvolací soud dospěl k závěru, že ji soud navrhovateli správně nepřiznal.10. Odvolací soud již v usnesení ze dne 24. 1. 2020, č. j. 7 Cmo 325/2019-40 vyslovil názor, že m. j. „činnost likvidátora tak není samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností a likvidátor tudíž není osobou povinnou k dani z přidané hodnoty (§ 5 odst. 1 a 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).“11. Pro uplatňování daně z přidané hodnoty u činností uskutečňovaných podle zvláštních právních předpisů je rozhodný způsob vystupování osob, které tyto činnosti v daném řízení uskutečňují a způsob jejich určení nebo jmenování. V případě, že osoba vystupuje vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, přičemž jsou splněny všechny znaky podnikání podle občanského zákoníku, je činnost uskutečňovaná touto osobou podle zvláštních právních předpisů zdanitelným plněním, a to poskytnutím služby podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDPH) a úhrada za tuto činnost podléhá dani z přidané hodnoty.12. Podle § 193 občanského zákoníku nabývá likvidátor působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání. Likvidátor jmenovaný statutárním orgánem společnosti nebo soudem podle § 191 občanského zákoníku, nejedná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, protože je orgánem společnosti. Činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti, a protože není naplněna definice podnikání při výkonu jeho působnosti, nejedná se v případě jeho činnosti o zdanitelné plnění a odměna likvidátora tak nepodléhá dani z přidané hodnoty. O zdanitelné plnění se při výkonu likvidátora nejedná ani v případě, že likvidátorem je právnická osoba. Činnost likvidátora není samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností a likvidátor tudíž není osobou povinnou k dani z přidané hodnoty (§ 5 odst. 1 a 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).13. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení v napadeném výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako správné potvrdil.