7 Cmo 275/2021-55 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud rozhodl takto: „Soud přiznává likvidátorovi , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , za provedení likvidace obchodní společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, a/ odměnu podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 5 000 Kč, b/ náhradu hotových výdajů podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 4 686,33 Kč, celkem tedy 9 686,33 Kč. Vzhledem k poskytnuté záloze likvidátorovi ve výši 3 000 Kč činí částka k vyplacení 6 686,33 Kč.“2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že usnesením č. j. 21 Cm 64/2004-19 ze dne 10. 7. 2020 rozhodl o zrušení společnosti , právnická osoba, , nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora.3. K otázce hotových výdajů soud v odůvodnění rozhodnutí rekapituloval vyčíslení jednotlivých položek, likvidátorem učiněných, kdy finální suma činila 4 686,33 Kč. Soud požadovanou sumu přiznal, když jednotlivé hotové výdaje vyhodnotil jako likvidátorem řádně doložené.4. Rozhodnutí v rozsahu, jímž byla přiznána náhrada hotových výdajů, zůstalo odvoláním nedotčeno a není tak předmětem přezkumu odvolacím soudem.5. Pokud jde o odměnu likvidátora, zde soud prvního stupně odkázal na dikci ustanovení § 195 zákona č. 89/2021 Sb. a dále s odkazem na dikci ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rovněž s odkazem na vyhlášku č. 351/2013 Sb. uvedl: „Soud při rozhodování o výši odměny vycházel ze závěrečné zprávy likvidátora, kde uvádí, že společnost v průběhu likvidace nevyvíjela žádnou hospodářskou činnost, likvidátorovi nebyly ze strany statutárních orgánu předány žádné informace ani listiny vztahující se k činnosti společnosti, likvidátor proto vycházel z informací, které získal v rámci vyžádané součinnosti od bank a správních orgánů. Výmaz společnosti z obchodního rejstříku byl proveden na základě ust. § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob v platném znění. Soud se domnívá, že stanovená odměna likvidátora ve výši 5 000 Kč je dostatečná, neboť k výmazu společnosti došlo na základě čestného prohlášení likvidátora po zjištění majetku likvidované společnosti.“6. Ve včas podaném odvolání, směřujícím proti rozhodnutí o odměně likvidátora, likvidátor namítal, že přiznaná odměna je nepřiměřeně nízká. Likvidátor byl jmenován ze seznamu insolvenčních správců, a tedy je povinen funkci likvidátora přijmout, přičemž tuto činnost musí vykonávat v pronajatých kancelářských prostorách, kde je nutno hradit nájemné a služby, včetně mzdy pomocného personálu. Samotný proces likvidace započal již v roce 2004 a v průběhu 16 let k likvidaci nedošlo. „Až následně poté, co byla likvidátorem ustanovena odborně vysoce kvalifikovaná osoba ze seznamu insolvenčních správců, došlo k likvidaci společnosti v průběhu necelého roku.“ V dané souvislosti odvolatel rovněž poukázal na výši odměny insolvenčního správce v počáteční fázi insolvence. Za přiměřenou odměnu za činnosti provedené při likvidaci, při zohlednění rozhodovací praxe odvolacího soudu, považuje odvolatel částku 10 000 Kč. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 74/2016-36 ze dne 27. 3. 2017, dále sp. zn. 7 Cmo 61/2019 ze dne 2. 10. 2019.7. Likvidátor má za to, že „ soud by při určování výše odměny měl brát ohled nejenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, ale též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Nad rámec toho je třeba zmínit, že rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádávání majetku a vyrovnání dluhů.“8. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c / o. s. ř./, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.9. Podle ustanovení § 191 odst. 1 věta in fine občanského zákoníku soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.10. Jmenování likvidátora z osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců, předvídá ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku.11. Podle ustanovení § 195 občanského zákoníku odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.12. V daném případě likvidátor v předmětné věci byl jmenován soudem, a to ze seznamu insolvenčních správců.13. Pro úplnost lze podotknout, že obchodní společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 23. 4. 2021.14. Podle ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč, podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.15. Odvolací soud konstatuje, že částka 10 000 Kč, jak byla likvidátorem uplatněna, není nadsazená, respektive nepřiměřená, a odpovídá soudní praxi v obdobných případech. V tomto směru existuje bohatá judikatura, odvolatel na ni ve svém odvolání případně odkázal.16. Např. v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020, jímž byla rovněž likvidátorovi přiznána odměna ve výši 10 000 Kč v režimu § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 352/2013 Sb., se mimo jiné uvádí: „ Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost provádění likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána.“17. Dále je v citovaném rozhodnutí rovněž akcentována okolnost, že „ rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádání majetku a vyrovnávání dluhů.“18. Dále, Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí č. j. 14 Cmo 421/2019-42 ze dne 11. února 2020 poukázal na situaci, že v tehdy posuzovaném případě šlo o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná společnost existovala jen formálně bez jakéhokoli zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. „ V takových případech se rozhodovací praxe ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč.“19. V tomto směru je v odůvodnění uvedeného rozhodnutí odkazováno na příslušnou judikaturu odvolacího soudu.20. Shrneme-li argumentaci odvolacího soudu v citovaných rozhodnutích, od níž odvolací soud neshledává důvod se v posuzovaném případě odchýlit, navíc na obdobných, respektive shodných úvahových východiscích je postavena i řada dalších rozhodnutí, na něž soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují, tak pokud soud jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců, a je tím tak / obecně / využita odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce, přičemž o odměně rozhodoval za situace, že odměna se stanovuje v režimu ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je za přiměřenou výši odměny v typově nenáročné likvidaci třeba považovat částku 10 000 Kč.21. Odvolací soud uzavírá, že odvolatelem uplatněný nárok je oprávněný. Lze podotknout, že v daném případě likvidátor, soudem jmenovaný ze seznamu insolvenčních správců, se ani nedomáhal odměny v horní hranici možné výše, ale uplatnil odměnu v částce 10 000 Kč, respektující ustálenou soudní praxi v obdobných případech.22. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jak ve výroku uvedeno.