7 Cmo 325/2021-46 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že se obchodní korporace , Jméno navrhovatele A, ., IČO: , IČO navrhovatele A, , sídlem , Adresa navrhovatele A, (dále jen „společnost“) zrušuje a nařizuje se její likvidace (výrok I.), likvidátorem se jmenuje , Jméno navrhovatele B, , narozen , Datum narození navrhovatele B, , bytem , Adresa navrhovatele B, (výrok II.), společnosti se ukládá povinnost zaplatit za specifikovaných platebních podmínek soudní poplatek 2 000 Kč (výrok III.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel podal návrh na zrušení společnosti s odůvodněním, že společnost za zdaňovací období let 2015-2018 nepodala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, pokusy o kontakt se společností byly marné. Z uvedeného lze dovodit, že společnost nevykonává žádnou činnost, a jsou tedy dány důvody pro postup podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích. Účastník 1) uvedl, že důvodem, že nebyla řádně podána daňová přiznání za léta 2017 a 2018, je rekonstrukce účetnictví, korporace vyvíjí činnost a důvody pro její zrušení dány nejsou, v reakci na opětovnou výzvu k odstranění vad usnesením ze dne 16. října 2020 účastník 1) opakovaně žádal o prodloužení lhůty, soud návrhu vyhověl a lhůtu prodloužil do 31. 1. 2021. Soud uvedl, že k jednání soudu, nařízenému na 26. 4. 2021, se účastníci bez omluvy nedostavili. Vzhledem k tomu, že účastník 1) neodstranil vytýkaný stav a nereagoval ani na další výzvu k podání řádného daňového přiznání za aktuální období, dospěl soud k závěru, že důvody pro zrušení korporace podle § 93 písm. b) ZOK dány jsou, přihlédl ke stavu Sbírky listin, ve které je založena poslední účetní uzávěrka v roce 2011 za rok 2010, a poslední listina- notářský zápis, osvědčující skutečnost, že se společnost podřídila ZOK , v roce 2014 a k pasivitě účastníků. Soud návrhu vyhověl. Protože statutární orgán společnosti komunikoval se soudem, soud jej jmenoval likvidátorem. O uložení povinnosti k zaplacení soudního poplatku rozhodl soud prvního stupně podle § 2 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.).3. Proti tomuto usnesení podal účastník 1) odvolání. Uvedl, že požadované listiny byly založeny do sbírky listin. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.4. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že společnost podala daňová přiznání za zdaňovací období let 2017 a 2018 a založila do sbírky listin účetní závěrky za roky 2011 až 2018, nepodala však ani po jeho výzvách daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2019 a 2020. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (§ 212a o. s. ř.) a shledal odvolání důvodným.6. Ze spisu se podává, že navrhovatel se domáhal zrušení společnosti s likvidací s odůvodněním, že společnost za zdaňovací období let 2017 a 2018 nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob a že společnost nezaložila do sbírky listin účetní závěrky, když poslední založená účetní závěrka je z roku 2010, soud prvního stupně usneseními ze dne 9. června 2020, č. j. 84 Cm 372/2020-6 a ze dne 16. října 2020, č. j. 84 Cm 372/2020-20, vyzval účastníka 1), aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy odstranil závadný stav, který zakládá důvod pro zrušení společnosti. V reakci na tyto výzvy společnost sdělila, že provádí rekonstrukci účetnictví. Soud poté rozhodl napadeným usnesením, jak výše uvedeno.7. Odvolací soud konstatoval, že soud může zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek. Jedním z takových případů je rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti s likvidací. Jedná se o krajní zásah (ultima ratio) do poměrů společnosti, proto je nutné obezřetně posuzovat splnění zákonem stanovených podmínek a dbát na zachování zásady proporcionality.8. Podle § 93 ZOK soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestližea) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebod) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.9. Podle § 172 o. z.(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestližea) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebod) tak stanoví zákon.(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.10. Podle § 104 z. v. r.Předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.11. Podle § 105 z. v. r.Neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.12. Odvolací soud konstatoval, že z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud za důvod pro zrušení společnosti považoval skutečnost, že společnost nepodala za zdaňovací období let 2017 a 2018 daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob a že společnost nezaložila do sbírky listin účetní závěrky, když poslední založená účetní závěrka je z roku 2010 a společnost zrušil a nařídil její likvidaci dle § 93 písm. b) ZOK. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však není zřejmé, proč má soud za to, že je naplněn důvod pro zrušení společnosti dle § 93 písm. b) ZOK, a to, že společnost není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, přitom musí jít o objektivní neschopnost vykonávat svoji činnost. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.13. Odvolací soud dále konstatoval, že rušení právnické osoby z důvodu uvedeného podle § 105 z. v. r. spadá do skupiny důvodů podle § 172 odst. 1 písm. d) o. z., takže je třeba dostát § 172 odst. 2 o. z. Výzva dle citovaného § 172 odst. 2 o. z. musí být vydána soudem, který o případném zrušení právnické osoby s likvidací rozhodne, musí být vydána v témže řízení a vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací předcházet, musí splňovat obligatorní náležitosti výzvy jako je označení (odstranitelného) důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit, přičemž z výzvy musí být současně patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit, v jaké lhůtě a v neposlední řadě musí být účastník řízení poučen o případných následcích nečinnosti (k tomu blíže např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 892 – 907).14. Z postupu soudu prvního stupně, vyplývajícího z předloženého spisu, se podává, že soud sice zaslal účastníku 1) výzvy k odstranění závadného stavu, a to opakovaně, avšak ve výzvách soud výslovně neoznačil (odstranitelný) důvod, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit, přičemž z výzvy nebylo patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit.15. Ze strany soudu prvního stupně tak nebyla společnosti před vydáním napadeného rozhodnutí dle ust. § 172 odst. 2 o. z. dána řádně možnost nápravy, a to založit do sbírky listin chybějící účetní závěrky, čímž soud prvního stupně zatížil řízení jinou vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nelze zjednat nápravu.16. Na základě všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. zrušil a věc v souladu s ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci.