7 Cmo 363/2020-37 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud přiznal ustanovenému opatrovníkovi , Jméno advokáta A, , advokátovi, odměnu za výkon funkce opatrovníka v částce 847 Kč s tím, že tato částka mu bude vyplacena z účtu uvedeného soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.2. V odůvodnění rozhodnutí soud odkázal na Ustanovení § 1 odst. 2 o. s. ř., rovněž na vyhlášku č. 177/1996 Sb. , a k opatrovníkovi přiznané odměně konstatoval: „ Podáním, došlým soudu dne 28.7. 2020 vyúčtoval opatrovník náhradu odměny opatrovníka částkou 8.228,- Kč. Vycházel přitom z výpočtu za úkon dle § 9 odst. 4 písm.c/ advokátního tarifu, přičemž měl správně určit úkon dle odst. 5 uvedeného ustanovení, neboť zastupoval účastníka řízení, jemuž se nepodařilo doručit na adresu v cizině. Rovněž opatrovník vyúčtoval myůně dva úkony, a to převzetí věci a seznámení se se spisem, neboť se jedná o jeden samostatný úkon dle § 11 odst. 1 písm.a/ advokátního tarifu, jenž jako jeden úkon určuje převzetí a přípravu zastoupení, do čehož se započítává jak převzetí zastoupení, tak seznámení se se spisem / příprava zastoupení/. Za jeden úkon právní služby pak dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu přísluší jedna paušální náhrada hotových výdajů. Přiznané náklady řízení ustanoveného opatrovníka v souladu s ustanovením § 137 odst. 1 a § 140 odst. 2 o.s.ř. tvoří jednu odměnu za 1 úkon právní služby/ převzetí a příprava zastoupení / ve výši 500 Kč dle § 7,§9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm.b/ advokátního tarifu, sníženou o 20% dle § 12a odst. 1 advokátního tarifu a 1x režijní paušál á 300,- Kč dle § 13 ost. 1,4 advokátního tarifu. Opatrovník je plátcem 21% DPH, proto byla odměna i režijní paušál navýšen , a to celkem o částku 147,- Kč.“3. Opatrovník napadl usnesení včas podaným odvoláním. Namítal, že učinil dva úkony právní služby, za něž mu měla být přiznána odměna včetně režijního paušálu a 21% DPH.4. Odvolatel vyjádřil přesvědčení o tom, že studium spisu je samostatným úkonem, není součástí přípravy a převzetí zastoupení. Opatrovník se musel telefonicky objednat k nahlédnutí do spisu, osobně se dostavit k soudu, do spisu nahlédnout a pořídit si na své náklady kopie listin ze soudního spisu, to je další minimálně jedna hodina výkonu právní služby a nelze ji směšovat s převzetím a přípravou zastoupení.5. Dále odvolatel ve svém odvolání nesouhlasil s postupem soudu dle § 9 odst. 5 advokátního tarifu, neboť Ústavní soud ČR se ve svých nálezech opakovaně vyslovil, že takovýmto určením odměny advokáta vykonávající opatrovnictví osoby neznámého pobytu s odkazem na § 9 odst. 5 advokátního tarifu, dochází k porušení zásady rovnosti k základnímu právu advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací /čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti odvolatel odkázal mimo jiné na Nález Ústavního soudu Pl.US 4/19 a uvedl: „Pokud je účastník neznámého pobytu- je to dle mého per analogiam stejná situace, pro kterou jsem byl opatrovníkem ustanoven, tedy že soud nemůže účastníkovi doručit.“6. Odvolatel soudu vytýkal, že se příslušným stanoviskem Ústavního soudu nezabýval. Odvolatel má za to, že soud měl postupovat dle advokátního tarifu a vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c/ a nikoliv z tarifní hodnoty 1 000 Kč. Odvolatel navrhuje změnu napadeného usnesení ve smyslu přiznání mu odměny za výkon funkce opatrovníka v částce 8 228 Kč.7. Odvolací soud přezkoumal podle ust. §§ 212, 212a o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně, aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.8. Tak soudu prvního stupně je třeba přisvědčit ve stanovisku, že nahlížení do spisu je součástí převzetí a přípravy zastoupení. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem soudu, že v daném případě opatrovníkovi náleží odměna za jeden úkon právní služby + 1 režijní paušál po 300 Kč + 21% DPH.9. Odlišné stanovisko oproti stanovisku soudu prvního stupně však odvolací soud zastává ve vztahu k výši tarifní hodnoty. Východiskem pro toto odlišné stanovisko je právní argumentace, obsažená v Nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. září 2019.10. Z odůvodnění Ústavního nálezu vyplývá, že ústavní stížnost podala stěžovatelka, když měla za to, že rozhodnutím soudu bylo porušeno její právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci. Jednalo se v tomto případě o odměnu advokáta za zastupování osoby toho času neznámého pobytu.11. Ústavní soud v daném Ústavním nálezu rozhodl tak, že „I. Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb / advokátní tarif/ ve znění pozdějších předpisů, se ve slovech‚ jehož pobyt není znám‘ ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákoů. II. ve zbývající části se návrh odmítá.“12. Z výroků Ústavního nálezu, v kontextu odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že Ústavní soud ČR věcně rozhodl ve vztahu k opatrovnictví účastníka řízení, jehož pobyt není znám, neboť stěžovatelka byla ustanovena opatrovníkem právě pro takový případ. Ve zbývající části návrh Ústavní soud ČR odmítl jako podaným někým k tomu zjevně neoprávněným. Jinak řečeno, Ústavní soud ČR se věcně evidentně zabýval toliko situací, jež se v tom posuzovaném případě stěžovatelky týkala.13. V odůvodnění Ústavního nálezu Ústavní soud ČR mimo jiné konstatoval: „ Stanoví-li § 9 odst.5 vyhlášky č, 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za poskytování právních služeb / advokátní tarif/ ve znění pozdějších předpisů, že při výkonu funkce opatrovníka mimo jiné osobě neznámého pobytu se pro účely výpočtu odměny advokáta jako opatropvníka považuje za tarifní hodnotu částka 1.000,- Kč, pak takové pravidlo je podle Ústavního soudu v rozporu nejen s principem rovnosti vztaženo k výkonu advokacie v širším slova smyslu a v rozporu s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací / čl. 26 odst.3 Listiny základních práv a svobod/. Zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni.“14. Odvolací soud má za to, že závěry výše uvedené právní věty lze vztáhnout i na předmětný případ, tedy i na opatrovníka, soudem ustanoveného účastníkovi řízení, jemuž se nepodařilo doručit čit na známou adresu v cizině. A analogicky lze v aktuálním případě rovněž uplatnit související argumentaci, jež zazněla v odůvodnění Ústavního nálezu. Odvolací soud neshledává důvod rozlišovat při stanovení odměny advokáta ve funkci opatrovníka mezi situací, kdy jde o opatrovníka účastníkovi, jehož pobyt není znám, a situací, kdy jde o opatrovníka účastníkovi, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině.15. Shrnuto: opatrovníkovi v daném případě náleží 1 odměna za úkon právní služby /analogicky spíše § 11 odst. 1 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb./ ve výši 3 100 Kč /§ 9 odst. 4 písm. c/ o. s. ř./, snížená o 20% /§ 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb./, 1x režijní paušál po 300 Kč, + 21 % DPH v částce 583,80 Kč, odměna opatrovníka tedy činí celkem 3 363,80 Kč.16. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř., jak ve výroku uvedeno.