7 Cmo 364/2020-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze usnesením uvedeným v záhlaví řízení zastavil. Ve svém rozhodnutí vyšel z toho, že návrhem ze dne 15. 7. 2020 se navrhovatelka domáhala zápisu změny do obchodního rejstříku. Jelikož navrhovatelka i přes výzvu soudu ze dne 16. 7. 2020, která jí byla doručena dne 26. 7. 2020 dosud neuhradila soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (pol. 11 písm. e/ Sazebníku soudních poplatků, zák. č. 549/1991 Sb.), soud řízení pro jeho nezaplacení dle § 9 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.2. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání dne 11. 9. 2020, které doplnila podáním ze dne 12. 10. 2020. V něm uvedla, že se momentálně nachází v natolik nepříznivé finanční situaci, že není schopna soudní poplatek zaplatit, a proto žádá o osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o. s. ř. Má za to, že zastavením řízení bylo porušeno její právo na přístup k soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 731/2013. Vzhledem k výše uvedenému žádá navrhovatelka, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „SOP“), nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. Dle § 9 odst. 4 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, dle písm. a) začal-li již jednat o věci samé, písm. b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, písm. c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, písm. d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.Nelze přehlédnout, že poplatková povinnost je navázána již na podání příslušného návrhu, již k tomuto dni je poplatek ze zákona splatný, a další prodloužení lhůtou stanovenou soudem je pojmově bonusem pro poplatníka. Poplatník má svou poplatkovou povinnost pojmově splnit již při podání návrhu (žaloby či opravného prostředku), a pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2018, sp. zn. 26 Cdo 4200/2018, usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2018, sp. zn. I ÚS 1335/2018, a nález Ústavního soudu 21. dubna 2020 I. ÚS 2025/19 přístupné na www.nalus.cz).6. Odvolací soud ze spisu shledal, že navrhovatelka s podáním návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku dne 15. 7. 2020 nesplnila svou poplatkovou povinnost, která jí vznikla dle § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přičemž dle ustanovení § 7 odst. 1 uvedeného zákona se poplatek stal splatným vznikem této poplatkové povinnosti. Soud prvního stupně proto dle ust. 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, správně navrhovatelku vyzval usnesením ze dne 16. 7. 2020 k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (Položka 11 odst. 1 písm. e/ Sazebníku poplatků) a současně ji řádně, dle § 9 odst. 1, 3 a 4 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích poučil o důsledcích nesplnění jeho výzvy, tj. že po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží, a že soud řízení nezastaví je-li tu nebezpečí z prodlení, v důsledku něhož by poplatníku mohla vzniknout újma, a jestliže poplatník ve stanovené lhůtě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl soudní poplatek dosud zaplatit. Dále ji upozornil v souladu s ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. o možnosti podat žádost o osvobození od soudních poplatků. Výzva byla navrhovatelce doručena dne 27. 7. 2020. Soudní poplatek z návrhu dosud zaplacen nebyl.7. Odkaz odvolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 731/2013 není v této věci případný, neboť její žádost o osvobození od soudních poplatků byla soudu prvního stupně doručena až dne 12. 10. 2020 jako doplnění odvolání, tedy po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku, a proto k ní nelze přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).8. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl dne 19. srpna 2020 správně o zastavení předmětného řízení pro nezaplacení soudního poplatku navrhovatelkou dle ust. § 9 odst. 1 věta druhá zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dnem 10. 8. 2020 marně. V tomto případě pak ani nenastaly skutečnosti předpokládané v ust. § 9 odst. 4 uvedeného zákona, pro které soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku nezastaví.9. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.10. Navrhovatelka je jediným účastníkem řízení a proto z povahy věci nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.