7 Cmo 366/2018-223 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že „Žaloba na zrušení účasti , Jméno žalobce, … ve společnosti , Jméno žalované, …, se zamítá.“ (výrok I.), „Žalobce je povinen uhradit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 53.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok II.).Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání.Podáním doručeným Vrchnímu soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021 žalobce v reakci na výzvu odvolacího soudu sdělil, že dne 8. 6. 2021 došlo k uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů a na základě této skutečnosti výslovně vzal svoji žalobu v celém rozsahu zpět. Uvedl, že dle dohody společníků uvedené v zápisu z valné hromady ze dne 2. 10. 2019 netrvá žádná ze zúčastněných stran na náhradě nákladů řízení. Tuto skutečnost doložil uvedeným zápisem z valné hromady, jež tvoří přílohu předmětného podání.Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku zpětvzetí žaloby rozhodl o zrušení odvoláním napadeného rozsudku soudu prvního stupně a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.).Odvolací soud byl povinen rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná měla právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobce procesně zavinil zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.), avšak žalovaná ji nepožadovala, rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku II.