7 Cmo 367/2020-225 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně (dále též jen soud) výše uvedeným usnesením zamítl návrh, aby soud rozhodl, že účastníku č. 1 se zakazuje vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení, a to po dobu tří let (výrok I.), uložil navrhovatelce povinnost nahradit účastníkovi náklady řízení (výrok II.) a rozhodl, že účastníku č. 2 se náklady řízení nepřiznávají (výrok III.).2. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že navrhovatelka uvedla, že návrh o vyloučení jednatele společnosti z výkonu funkce může podat kdokoliv, kdo má na něm důležitý zájem (§ 63 odst. 3 zákona o obchodních korporacích, dále jen ZOK), že je jednatelkou účastníka řízení č. 2 - společnosti , právnická osoba, , že účastník č. 1 vykonává neřádný výkon funkce jednatele společnosti, navrhovatelce znemožňuje řádně vykonávat funkci jednatelky společnosti a společnost řádně spravovat. Soud uvedl, že navrhovatelka detailně rozepsala důvody, které potvrzují a odůvodňují důvod na vyloučení společníka, tedy účastníka č. 1, ze společnosti účastníka č. 2 a č. 3. Účastníci č. 1 až č. 3 s návrhem nesouhlasili, účastník č. 1 uvedl, že řádně plnil své povinnosti statutárního orgánu. Soud konstatoval, že provedl k důkazu aktuální výpisy z obchodního rejstříku účastníka č. 2 a č. 3, když shledal, že nejsou v úpadku. Další důkazy neprováděl, neboť jsou nadbytečné.3. Soud uvedl, že návrh na vydání rozhodnutí podle § 63 odst. 3 ZOK může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem. Konstatoval, že zákon o obchodních korporacích upravuje v § 63 až 69 pravidla diskvalifikace členů statutárních orgánů (a osob v obdobném postavení). Podle zákona o obchodních korporacích funkce člena statutárního orgánu zaniká pouze tehdy, rozhodne-li soud z důvodů uvedených v § 64 nebo 65 o jejím vyloučení z výkonu funkce (§ 66 odst. 1). Pravidla diskvalifikace upravená v § 65 a násl. se přitom vztahují pouze na členy statutárních orgánů obchodních korporací, včetně zástupců právnických osob ve statutárním orgánu, popř. na osoby v obdobném postavení. Rozhodne-li insolvenční soud o tom, že obchodní korporace je v úpadku, zahájí ex officio i řízení o vyloučení člena statutárního orgánu upadnuvší korporace z výkonu funkce člena statutárního orgánu, nasvědčují-li skutečnosti zjištěné v průběhu insolvenčního řízení, že jsou dány důvody pro vyloučení některého z členů statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, popř. osoby v obdobném postavení, podle § 64. Neučiní-li tak, může návrh na zahájení řízení o vyloučení podat kdokoliv, kdo na něm má důležitý zájem - § 63 odst. 3 ZOK, takovou osobou může být jiná obchodní korporace, členem jejíhož statutárního orgánu je některý z členů statutárního orgánu upadnuvší korporace, či členové jejich orgánů, věřitelé či společníci těchto jiných korporací apod.4. Soud učinil závěr, že požaduje-li navrhovatelka, aby soud zakázal účastníkovi č. 1 vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace po dobu tří let, přičemž navrhovatelka, má na tom důležitý zájem dle § 63 odst. 3 ZOK, je možno považovat takovou žalobu za důvodnou pouze v případě, kdyby nějaká společnost, v níž je účastník č. 1 statutárem, byla v insolvenčním řízení. Pokud by se jednalo pouze o vyloučení člena statutárního orgánu, nelze v daném případě aplikovat ani § 64. Vyloučit člena statutárního orgánu lze také dle § 65 ZOK, podle kterého lze člena statutárního orgánu pouze vyloučit, pokud v posledních třech letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případě jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce. Nelze tedy, když se nejedná o insolvenční řízení společnosti, v níž je osoba statutárním orgánem, zakázat jí po dobu tří let vykonávat funkci statutárního orgánu v obchodních korporacích nebo v obdobném postavení u jiných obchodních společností.5. Jelikož navrhovatelka v návrhu odkázala na § 63 odst. 3 ZOK, soud návrh zamítl, neboť zakázat někomu vykonávat funkci člena statutárního orgánu po dobu tří let lze pouze v souladu s § 63 ZOK, nikoliv § 65 ZOK. O nákladech řízení ve vztahu navrhovatelky a účastníka č. 1 rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal účastníku č. 1 náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení ve vztahu navrhovatelky a účastníka č. 2 rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že účastníku č. 2 žádné náklady nevznikly.6. Proti uvedenému usnesení se navrhovatelka odvolala. Uvedla, že uplatnila nárok podle ustanovení § 65 ZOK, podle kterého mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péčí řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce. V návrhu odkázala na § 65 odst. 1 ZOK a výslovně uvedla, že se jedná o návrh na vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce podle citovaného ustanovení zákona, uvedla též, že účastník č. 1 v posledních třech letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře ve vztahu ke společnosti (k jejímu majetku, pohledávkám a závazkům) a jsou tak splněny podmínky zakotvené v ust. § 65 odst. 1 zákona o obchodních korporacích pro vyloučení účastníka č. 1 z výkonu jeho funkce jednatele společnosti. Jde zejména o jednání uváděná v čl. I. návrhu, kdy účastník č. 1 jako jednatel společnosti se nechoval s péčí řádného hospodáře ve vztahu k majetku společnosti. Skutkové okolnosti porušování povinnosti účastníkem č. 1 popsal v návrhu. Není jasné, jak soud dospěl k tomu, že se jedná o návrh dle § 63 ZOK, který se uplatňuje jen v případě úpadku obchodních korporací, který žádný z účastníků řízení netvrdil. Soud má posuzovat návrh podle jeho obsahu, pokud soud zkoumal úpadek obchodní korporace, nebyl jeho postup správný. Návrh podle § 65 ZOK může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem (§ 63 odst. 3 ZOK). Podle § 63 odst. 1 ZOK platí, že v průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle §64 člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen vyloučení). V citovaném ustanovení zákona byla zákonodárcem využita legislativní zkratka, která byla následně použita v dalších ustanoveních zákona, kdy pojem „vyloučení“ znamená, že dotčená osoba nesmí vykonávat funkci člena statutárního orgánu. Pokud ustanovení § 65 ZOK mluví o vyloučení, myslí se tím, že soud rozhodne o tom, že dotčená osoba nesmí vykonávat funkci člena statutárního orgánu. Pokud soud nepřijatelným způsobem vykládá § 65 ryze formalisticky a tvrdí, že návrh měl obsahovat slovo „vyloučení“, a nikoliv zákaz funkce, vykládá zákon způsobem, který lze označit za přepjatý formalismus. Je přitom zřejmé, že mezi návrhy dle §63 ZOK a §65 ZOK je částečná věcná shodnost (liší se jen důvody pro vyloučení), kdy následek má být vždy stejný, a to zabránit dotčené osobě vykonávat funkci člena statutárního orgánu. Pokud byl soud přesvědčen o tom, že je zde rozpor mezi odůvodněním návrhu a tím, co se navrhuje, nesplnil svou poučovací povinnost ve vztahu k projednatelnosti návrhu. Soud rovněž, aniž seznámil účastníky řízení se svým závěrem v průběhu řízení a umožnil jim na jeho předběžný závěr reagovat, ve věci rozhodl způsobem, který byl pro účastníky řízení překvapivý. Zákon nerozlišuje mezi následky dle § 63 ZOK a § 65 ZOK, kdy následky v případě obou situací řeší v § 66 ZOK, kde se již ve shodě s legislativní zkratkou hovoří jen o rozhodnutí o vyloučení, kdy je zřejmé, že podle § 63 odst. 1 ZOK jde o rozhodnutí, na základě kterého dotčená osoba nesmí vykonávat funkci. Soud pochybil, i pokud, přestože v návrhu navrhovatelka podala návrh, aby účastníkovi č. 2 byl ustanoven opatrovník pro toto řízení, nechal za tohoto účastníka č. 2 jednat účastníka č. 1. Tímto postupem soudu tak bylo řízení stiženo vadou, která měla za následek vadné řízení. Uvedl též, že obecně se v tomto druhu řízení náhrada nákladů řízení nepřiznává, a pokud ano, měly by pro takový postup svědčit okolnosti případu. Z odvoláním napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě jaké konkrétní skutečnosti soud některým účastníkům řízení přiznal náhradu nákladů řízení. Usnesení soudu je i proto nepřezkoumatelné. Navrhla, aby odvolací soud usnesení zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.7. Proti uvedenému usnesení se odvolal účastník č. 2. Uvedl, že rozhodnutí je nesprávné, soud věc nesprávně posoudil.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací konstatoval, že podle § 201 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může účastník napadnout rozhodnutí soudu, pokud to zákon nevylučuje. Právo odvolání však přísluší jen tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma.9. Usnesením, jímž soud prvního stupně zamítl návrh