7 Cmo 49/2021-0 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl takto: „V obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Plzni v oddílu C, vložce číslo 13692 se zapisuje: Společníci U osoby: , Anonymizováno, , dat. nar. , Datum narození navrhovatele B, , r. č. , RČ, k podílu: Podíl, Vklad 40 000,- Kč, Splaceno 100%, Obchodní podíl: 40%, Zástavní právo. Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k podílu v korporaci č. j. 7996085/20/2001-80543-5O5768 ze dne 26. 10. 2020 doručené dne 6. 11. 2020 Den zápisu změny: Dnem nabytí právní moci.2. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se obchodní společnost včas odvolala a navrhovala jeho změnu ve smyslu zamítnutí návrhu na zápis zástavního práva. Odvolatelka namítala, že společník Radek Nový nemá daňový nedoplatek vůči správci daně, jak se praví v návrhu. „Tento nedoplatek byl zcela zaplacen, správce daně však tyto úhrady použil na úhradu starších údajných dluhů poplatníka , Jméno navrhovatele B, , které si však správce daně ‚vymyslel‘ tím, že nezákonným způsobem použil institut tzv. ‚pomůcek‘. Pokud správce daně doměřil daň nezákonným způsobem, je stejně v rozporu se zákonem takový nedoplatek vymáhat, např. tím, že na něj budou započítávány platby určené na úhradu jiných daní.“3. Odvolatelka dále popsala postup navrhovatele v rámci daňových kontrol, respektive v souvislosti s nimi, odvolávala se na judikaturu Ústavního soudu, např. na rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 179/01, poukázala dále na skutečnost, že existuje přeplatek na dani, přičemž je vedeno řízení o vrácení přeplatku , Jméno navrhovatele B, , odvolatelka je přesvědčena, že zástavní právo nemělo být zřízeno. , Anonymizováno, se dne 6. 11. 2020 dozvěděl o tom, že správce daně vydal sérii rozhodnutí, kterými zastavuje všechny obchodní podíly , Jméno navrhovatele B, ve svůj prospěch. „Tímto postupem se , Anonymizováno, cítí zvláště poškozen, neboť jednak nemůže svobodně disponovat svým majetkem a za druhé tato skutečnost je vedena veřejnými rejstříky a dojde tak k poškození dobrého jména společnosti, což bude mít přímý dopad na podnikání už takhle postižené pandemickou situací.“4. Své odvolání obchodní společnost doplnila vyjádřením přesvědčení o tom, že s ohledem na uplynutí lhůty 20 let, správce daně zčásti ztratil právo vymáhat údajný nedoplatek. Pokud zajištěním na poslední chvíli správce de facto prodlužuje 20 letou lhůtu na 50 let, jedná se ze strany navrhovatele o zneužití práva.5. V dalším doplnění podání je s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 100/2010-65 ze dne 12. 3. 2013, výslovně namítána nicotnost platebních výměrů s tím, že toto řízení je řízením navazujícím, „ ve kterém má neexistující správní akt sloužit jako exekuční titul, nebo jako podklad pro další úkon správního orgánu.“6. Navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání, v němž vyjádřil přesvědčení o nedůvodnosti odvolání, poukázal na skutečnost, že námitky odvolatele směřují proti samotnému rozhodnutí o zřízení zástavního práva k podílu v korporaci, těmito námitkami se však lze zabývat toliko v daňových řízeních, nikoli v řízení o zápisu změn v obchodním rejstříku.7. Navrhovatel svou argumentaci dále doplnil odkazem na úpravu vzniku zástavního práva zřízeného rozhodnutím správce daně, jež je obsažena v ustanovení § 170 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., kde je stanoveno: „Zástavní právo vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva daňovému subjektu nebo osobě podle odstavce 3. Zástavní právo k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, jakož i k dalšímu majetku, o kterém jsou vedeny veřejné registry, vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu, popřípadě tomu, kdo vede veřejný registr.“ Navrhovatel poukázal na skutečnost, že jde o speciální úpravu vůči obecným normám občanského zákoníku. Zdůraznil dále, že zřízením zástavního práva nedochází ve smyslu daňového řádu k vlastnímu vymáhání neuhrazené daně, ale pouze k zajištění dluhu a jeho příslušenství s tím, že v případě prodlení dlužníka /v daném případě společníka/ s plněním jeho závazku, se může zástavní věřitel /v daném případě navrhovatel/ domáhat uspokojení své pohledávka ze zástavy. Rozhodnutí o zřízení zástavního práva je právní závada, která snižuje hodnotu zástavy, ale nijak společníka neomezuje v jeho právu s podílem svobodně disponovat. „Navrhovatel je toho názoru, že by mělo k zápisu dojít, jakmile je soudu doručen návrh na zápis spolu s rozhodnutím o zřízení zástavního práva, ze kterého vyplývá datum doručení rozhodnutí o zřízení zástavního práva společníkovi s tím, že den vzniku zástavního práva je den doručení rozhodnutí společníkovi, tj. 6. 11. 2020.“8. Následným podáním své vyjádření k odvolání doplnil navrhovatel odkazem na dikci ustanovení § 81 zákona č. 304/2013 Sb., jež zní: „ Je-li podkladem pro zápis rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, zapíše se příslušný údaj do veřejného rejstříku, aniž by rejstříkový soud vydal rozhodnutí o povolení zápisu.“ V dané souvislosti vyjádřil navrhovatel přesvědčení o tom, že odvoláním napadené rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno a Krajský soud v Plzni měl rozhodnutí o zřízení zástavního práva č. j. 7996085/20/2001-80543-505768 ze dne 26. 10. 2020 zapsat do obchodního rejstříku neprodleně po jeho doručení na tento soud.9. Podle ustanovení § 218 odst. c/ o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.10. Podle ustanovení § 170 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zástavní právo vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva daňovému subjektu nebo osobě podle odstavce 3. Zástavní právo k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, jakož i k dalšímu majetku, o kterém jsou vedeny veřejné registry, vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu, popřípadě tomu, kdo vede veřejný registr.11. Podle ustanovení § 103 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, rozhodnutí, které je účinné, je vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat, nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek, a uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena.12. Podle ustanovení § 81 zákona č. 304/2013 Sb. je-li podkladem pro zápis rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, zapíše se příslušný údaj do veřejného rejstříku, aniž by rejstříkový soud vydával rozhodnutí o povolení zápisu.13. Z obsahu spisu se podává, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva bylo , Jméno navrhovatele B, , coby daňovému subjektu, doručeno dne 6. 11. 2020 a tehdy se stalo účinným a vykonatelným. Nastala zde situace, předvídaná ustanovením § 81 zákona č. 304/2013 Sb.14. Odvolací soud pro úplnost podotýká, že obchodní rejstřík není veřejným registrem majetku, jako je např. katastr nemovitostí, letecký rejstřík, plavební rejstřík či námořní rejstřík, aby bylo možno hovořit o tom, že se zástavní právo stalo účinným a vykonatelným až doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva veřejnému registru.15. Dále, obecně je třeba uvést, že k zápisu údaje do veřejného rejstříku dochází na základě rozhodnutí soudu o povolení zápisu /§ 93 zákona č. 304/2013 Sb./ nebo na základě tzv. přímého zápisu /§§ 81 a 92 zákona č. 304/2013 Sb./. V případě přímých zápisů, jejichž podkladem je rozhodnutí soudu nebo správního orgánu podle § 81 daného zákona, provede rejstříkový soud zápis do veřejného rejstříku bez zahájení řízení. O zápisu provedeném na podkladě rozhodnutí /přímo/, rejstříkový soud vyrozumí dotčené osoby zasláním výpisu z veřejného rejstříku obsahujícího tento zápis. Analogicky lze v této souvislosti odkázat na dikci ustanovení § 102 zákona č. 304/2013 Sb.16. V daném případě sice Finanční úřad označil svou písemnost, adresovanou soudu, jako návrh na zápis změny, ale s ohledem na obsah tohoto podání a přiložené rozhodnutí o zřízení zástavního práva spolu s příslušnými doručenkami je zřejmé, že šlo o podnět k zápisu ve smyslu ustanovení § 81 zákona č. 304/2013 Sb., kdy zápis je jen odrazem již rozhodnuté skutečnosti.17. Soud měl zástavní právo zapsat. Okolnost, že postupoval formálně poněkud neobratně a zápis formálně učinil formou rozhodnutí, nemění nic na skutečnosti, že rozhodnutí o zástavním právu nepřezkoumával, a ostatně ani nemohl. Proti zápisu ve smyslu ustanovení § 81 zákona č. 304/2013 Sb., ať již je učiněn jakkoli formálně neobratně, se nelze odvolat.18. Odvolací soud odvolání obou odvolatelů odmítl postupem dle ustanovení § 218 písm. c/ o. s. ř.19. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř.20. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že podle ustanovení § 84 zákona č. 304/2013 Sb. „účastníkem řízení je osoba, která podala návrh na zápis, k němuž je oprávněna podle tohoto nebo jiného zákona a zapsaná osoba.“ Z uvedeného obecně vyplývá, že pokud by bylo vedeno řízení o návrhu na zápis změny a bylo by v tomto smyslu vedeno rejstříkové řízení, nebyl by účastníkem takového řízení společník / vycházíme z toho, že by nebyl navrhovatelem v takovém