7 Cmo 66/2019-203 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce, společnost , Jméno žalobce, ., se žalobou podanou dne 27. 3. 2015 domáhal na žalovaných , Jméno žalované, (dále též je „první žalovaný“) a společnosti , právnická osoba, (dále též je „druhý žalovaný“) zaplacení částky 2 818 047,07 Kč a na prvním žalovaném zaplacení úroků z prodlení z částky 2 318 047,07 Kč od 12. 4. 2014 do zaplacení a na druhém žalovaném zaplacení úroků z prodlení z částky 2 318 047,07 Kč od 1. 12. 2014 do zaplacení. Žalobce uvedl, že dne 25. 2. 2010 uzavřel s druhým žalovaným smlouvu o převodu 100 % obchodního podílu (dále též jen „smlouva“) ve společnosti , právnická osoba, (dále též jen „společnost“), jejímž jediným předmětem podnikání je provozování hotelu , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že cena za převod byla sjednána s ohledem na informace o ekonomickém stavu společnosti, bylo pro žalobce zcela zásadní, aby informace poskytnuté druhým žalovaným o stavu závazků společnosti byly správné a úplné. Proto požadoval, aby druhý žalovaný ve smlouvě prohlásil, že společnost má výhradně ty závazky, které žalobci sdělil, a za své prohlášení nesl odpovědnost. Tato prohlášení a ujištění byla ve smlouvě označena jako garance a druhý žalovaný se zavázal za podmínek uvedených v článku 6.5. smlouvy nahradit žalobci tzv. „Újmu“ vzniklou z porušení (uvedení nepravdivých) ,,Garancí“. Jelikož druhý žalovaný je zahraniční společnost, poskytl první žalovaný (jako ovládající osoba a vlastník druhého žalovaného) ručení za závazky druhého žalovaného ze smlouvy, a to dle ručitelského prohlášení ze dne 25. 2. 2010. Nemovitosti, ve kterých je provozován hotel, měla společnost pronajaty od Městské části , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), platby nájemného jsou tak jedním z hlavních finančních závazků společnosti. Společnost měla neoznámené a nesplněné závazky vůči , Anonymizováno, , které nebyly uvedeny v účetnictví a nebyly uhrazeny, ač společnost ovládaná žalovanými o těchto závazcích věděla (v roce 2009 došlo mezi společností a , Anonymizováno, k odsouhlasení jejich výše) a zamlčela je. Újma, tedy neoznámený závazek činil 2 318 047,07 Kč, žalobce jej , Anonymizováno, uhradil a následně k úhradě takto vzniklé újmy druhého žalovaného vyzval s tím, že nebude-li tato újma žalovanými nejpozději do 30. 11. 2014 uhrazena, je žalobce oprávněn požadovat i smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč. Protože druhý žalovaný újmu žalobci neuhradil, vyzval žalobce k její úhradě prvního žalovaného. Vzhledem k neuhrazení požadované částky se žalobce domáhá uhrazení svého nároku soudní cestou. Oba žalovaní vznesli námitku promlčení.2. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též jen „soud) rozhodl tak, že „Žaloba se zamítá.“ (výrok I.), „Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, na nákladech řízení částku 168 383,60 Kč, a to do tří dnů od právního moci tohoto rozsudku.“ (výrok II.) a dále, že „Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému, k rukám jeho právního zástupce, na nákladech řízení částku 120 274,- Kč, a to do tří dnů od právního moci tohoto rozsudku.“ (výrok III.). V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že na základě provedených důkazů dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce a druhý žalovaný uzavřeli dne 25. 2. 2010 smlouvu o převodu podílu o velikosti 100 % ve společnosti , právnická osoba, V článku VI. smlouvy žalovaný jako převádějící ujistil a garantoval kupujícímu správnost údajů o stavu společnosti , právnická osoba, v článku VI. uvedených. Pro případ jejich byť i částečné nepravdivosti a příčinné souvislosti mezi nepravdivostí a újmou, která vznikne nabyvateli či společnosti, si strany smlouvy dohodly, že žalobce je oprávněn požadovat zaplacení újmy po žalovaném tak, že újma je splatná do 30 dnů po doručení výzvy k její úhradě, přičemž žalobce mohl požadovat uhrazení újmy pouze v prokazatelně vzniklé výši. Ručitelským prohlášením ze dne 25. 2. 2010 přijal první žalovaný ručení ke smlouvě o převodu obchodního podílu s tím, že splní pohledávky, závazky a nedoplatky, které vzniknou společnosti , právnická osoba, do 1. 4. 2010, v případě, že tuto povinnost v době splatnosti a ani po písemné výzvě nesplní převádějící. Ručitelský závazek měl zaniknout dne 1. 4. 2015. Právní zástupce žalobce dopisem ze dne 27. 1. 2014 vyzval právního zástupce druhého žalovaného ke zjednání nápravy, ten však nereagoval. Proto jej znovu písemně vyzval k náhradě finanční újmy a upozornil jej, že v případě, že výzvě nevyhoví, může být požadována i smluvní pokuta. Druhý žalovaný opět nereagoval. Žalobce proto dopisem ze dne 26. 3. 2015 k úhradě částky 2 318 047,07 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč vyzval prvního žalovaného jako ručitele. Ani ten však ničeho neuhradil.3. Dále soud prvního stupně citoval ustanovení § 3028 odst. 1 o.z. s tím, že smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena dne 25. 2. 2010 a žaloba se týká práv a povinností z ní vzniklých, je nutno předmětnou věc posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (obch.zák). Nejprve se zabýval soud námitkou promlčení vznesenou oběma žalovanými. Uvedl, že protože obchodní zákoník pojem „újma“, tak jak byl uveden ve smlouvě, neznal, bylo nejprve nutno zjistit, z jakého titulu žalobce žaluje. Zástupce žalobce k této otázce sdělil, že újma je nárokem odpovídajícím, resp. blížícím se, nárokům z vad prodávané věci a vztah žalobce a druhého žalovaného je prakticky vztahem z kupní smlouvy. Žalobce se proto domáhá smluvního nároku z „vad převáděné věci“, když převáděnou věcí je společnost (100 % obchodní podíl) a vadou předmětu koupě je skutečnost, že společnost má závazek, a to nikoliv bagatelní, o kterém nebyl žalobce jako nabyvatel informován. Ve věci případných vad převáděné věci u smlouvy o převodu obchodního podílu zaujal Nejvyšší soud v rozhodnutí 29 Cdo 5452/2008 stanovisko, že smlouva o úplatném převodu obchodního podílu není kupní smlouvou podle ustanovení § 409 obch.zák., neboť obchodní podíl rozhodně nelze ztotožňovat se zbožím. Proto na takový převod nelze přímo vztáhnout právní úpravu odpovědnosti za vady zboží. Dospěl však i k závěru, že nepochybně je možné, aby si strany smlouvy o převodu obchodního podílu dohodly, jaké „vlastnosti“ musí obchodní podíl mít. Pokud jde o takové dohodnuté (vymíněné) vlastnosti obchodního podílu, právní úpravu odpovědnosti za vady zboží, a to i za použití analogie k § 13 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb. o cenných papírech (týkající se převodu akcií), lze použít. Soud prvního stupně se tímto právním názorem řídil a posuzoval, zda si smluvní strany ve smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 25. 2. 2010 konkrétní vlastnosti obchodního podílu dohodly. Protože obchodní podíl činil 100 %, lze připustit, že vlastnosti obchodního podílu lze považovat za vlastnosti společnosti samé. V článku VI. smlouvy bylo ve věci garancí (posuzovaných jako vlastnosti převáděného podílu) uvedeno, že společnost plní své závazky, její účetnictví bylo vedeno řádně a věrně podle obvyklých standardů a jsou v něm obsaženy všechny závazky a pohledávky, společnost má ke dni podpisu smlouvy pouze závazky vyplývající z běžného obchodního styku a byly uhrazeny veškeré splatné zálohy na (mimo jiné) i nájemné. Pro případ, že se garance ukáže být i částečně nepravdivá a zároveň budou splněny podmínky uvedené v článku 6.5.ii. až 6.5.vi., tedy když žalobci vznikne újma, byl nabyvatel oprávněn požadovat zaplacení této újmy po převádějícím. Újma byla splatná do 30 dnů po doručení výzvy k její úhradě. Pokud by částka újmy převýšila 1 000 000 Kč a převádějící by újmu neuhradil ani v dodatečné náhradní lhůtě 30 dnů po výzvě nabyvatele, byl nabyvatel oprávněn od smlouvy odstoupit a současně i požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč, a to do 30-ti dnů ode dne doručení výzvy k úhradě. Žalobce tvrdil, že smlouva byla v části článku VI.6. naplněna, když dohodnuté garance se ukázaly být nepravdivými, neboť že společnost měla neoznámené a nesplněné závazky vůči Městské části , adresa, na úhradu běžného nájemného za užívání nemovitosti ve výši 2 135 865,70 Kč, a na úhradu zvýšeného/indexovaného nájemného ve výši 245 876,16 Kč, které nebyly řádně a včas převodcem uhrazeny. Tyto nesplněné závazky nabyvatel za převodce dne 1. 7. 2014 uhradil, přičemž v předmětném řízení žádal na žalovaných zaplacení této částky z titulu vady zboží. Soud konstatoval, že vztahy ze smluv, jimiž se převáděl podíl společníka, se řídily obchodním zákoníkem (§ 261 odst. 3, písm. a) obch.zák. a způsob, jímž se převáděl obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, byl určen ustanoveními § 115 obch.zák. Těmto ustanovením předmětná smlouva vyhověla. Vedle povinných náležitostí však smlouva obsahovala i další ustanovení, v nichž provádějící učinil prohlášení o stavu společnosti a ujišťoval, že společnost řádně a včas plní své závazky (garance). Soud tyto ustanovení vzal jako dohodu o odpovědnosti převodce za vady zboží, jako obchodního podílu (újmu). Aplikace ustanovení obchodního zákoníku