7 Cmo 70/2021-63 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. přiznal společnosti , Jméno navrhovatelky A, ., identifikační číslo , Anonymizováno, , sídlem , adresa, , likvidátorce společnosti , Jméno navrhovatelky B, , identifikační číslo , IČO navrhovatelky B, , sídlem , Adresa navrhovatelky B, (dále i jen “likvidátorka”) odměnu za provedenou likvidaci ve výši 7 000 Kč. Ve výroku II. přiznal soud likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 4 083 Kč.2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vyšel z toho, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2018, č. j. 38 Cm 408/218 - 27 byla pravomocně zrušena uvedená společnost s likvidací a byla jí jmenovaná likvidátorka. Dle § 7 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal soud prvního stupně likvidátorce odměnu ve výši 7 000 Kč vzhledem k průběhu likvidace popsaného ve zprávě likvidátorky, délce likvidace a jejímu výsledku. Soud likvidátorce nepřiznal náhradu za daň z přidané hodnoty, neboť z uvedeného nařízení plyne, že zákonodárce otázku náhrady daně z přidané hodnoty placené likvidátorem z jeho odměny žádným způsobem neupravil, tzn., že daň z přidané hodnoty, placená likvidátorem, se nepovažuje za součást jeho odměny určované podle nařízení. Podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů v celkové výši 4 083 Kč, jak i požadovala a doložila.3. Proti výroku I. tohoto usnesení, a to pouze do určení výše odměny, podala likvidátorka včasné odvolání. Namítá, že vzhledem k časové náročnosti a množství úkonů, potřebné odbornosti, odpovědnosti, nutnosti součinnosti ze stran třetích osob a i dalších časově a administrativně náročných úkonů je přiznaná odměna ve výši 7 000 Kč nepřiměřená. I s ohledem na jednotlivá rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, na která v odvolání odkazuje, uplatila likvidátorka částku ve výši 10 000 Kč. Protože je likvidátorka plátcem daně, uplatnila také náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 2 100 Kč, neboť tato částka bude odvedena jako DPH. Odvolatelka si je vědoma, že přímo v nařízení není nárok na náhradu DPH uveden, ale má za to, že nepřiznání nároku na DPH by neodůvodněně znevýhodňovalo likvidátory, kteří jsou plátcem DPH, na úkor likvidátorů, kteří plátci DPH nejsou. Takový závěr nemá však krom jazykového logické odůvodnění a odporuje principům spravedlnosti. Nadto odvolatelka uvádí, že přiznání náhrady DPH nepředstavuje ani zátěž pro státní rozpočet, když tuto daň následně likvidátorka do soustavy státních rozpočtů opět odvede. Na základě výše uvedeného odvolatelka navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že se likvidátorce přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a náhrada odměny na DPH ve výši 2 100 Kč, celkem tedy 12 100 Kč.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.5. Podle § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.6. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.7. V posuzovaném případě byla likvidátorka jmenována do funkce podle § 191 odst. 1 a 4 o. z., usnesením Krajského soud v Plzni ze dne 8. října 2018, č. j. 38 Cm 408/2018 - 27, které nabylo právní moci dne 10. 11. 2018, tudíž odměnu likvidátorce určuje soud. Jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace předmětné společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které umožňuje soudu odměnu přiměřeně zvýšit.8. Odvolací soud již v usnesení ze dne 27. 3. 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36, a např. i v usnesení ze dne 26. 4. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2016-28, vyslovil názor, že: „Ohledně likvidátora jmenovaného podle § 191 odst. 4 o. z., platí, že je jmenován z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Osoby zapsané v tomto seznamu jsou osoby podléhající režimu zvláštní, speciální kvalifikace - ve vztahu k insolvenčnímu řízení, nicméně vzhledem k požadavkům na zápis do seznamu insolvenčních správců jsou takovými osobami i s ohledem na jejich případná jiná postavení včetně postavení likvidátora. Jejich profesní kvalita je dána právními předpisy (viz zákon č. 312/20106 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb. o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců), které mají zaručovat odbornou způsobilost insolvenčních správců. Ke vzniku postavení insolvenčního správce je tedy třeba splnit podmínky, limity dané právními předpisy. Pakliže zákon v ust. § 191 odst. 4 o. z., počítá, jako s řešením „poslední možnosti“, tedy za situace, kdy nelze jmenovat likvidátora jinak, se jmenováním likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, ustanovení takového likvidátora soudem znamená, že soudcem ustanovený likvidátor ze seznamu insolvenčních správců má zákonem předpokládanou dostačující kvalifikací pro výkon této funkce. Likvidátor nabývá okamžikem svého povolání do funkce působnost statutárního orgánu (§ 193 o. z.). Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z., za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té které právnické osoby. Statutární orgán resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Je tak povinen ve smyslu § 51 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále jen „ZOK“), jednat pečlivě s potřebnými znalostmi a s nebytnou loajalitou ke společnosti. Musí tak v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Likvidátor, včetně toho, jenž byl jmenován se seznamu insolvenčních správců, tak plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy (tedy nejenom majetkové, leč též i nemajetkové škody) viz § 53 ZOK. U právnických osob, tedy i obchodních společností, rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o. z., a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby toto bylo rekonstruováno. Likvidátor musí činit všechny úkony nutné ke zjištění majetku právnické osoby a jeho případného stavu, což představuje minimálně lustraci v příslušných evidencích a databázích. Jde například o lustraci v katastru nemovitostí, v registru vozidel, evidenci plavidel, dotaz likvidátora u centrálního depozitáře cenných papírů. Rovněž tak lustraci v obchodním rejstříku ohledně případných majetkových účastí likvidované obchodní společnosti. Dále likvidátor zjišťuje u všech bank resp. poboček bank působících na území České republiky, zda u některé z nich nemá likvidovaná právnická osoba zřízen účet. Zjišťuje dále informace o právnické osobě (v případě nespolupracujícího statutárního orgánu resp. dalších vnitřních orgánů) u organizačních složek státu jako například u finančního, živnostenského či celního úřadu. Dále je likvidátor povinen oznámit vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům (viz. § 198 odst. 1 o. z.), jakož i zveřejnit bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení dle § 198 odst. 1 o. z., s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší, než tři měsíce od druhého zveřejnění. Tuto výzvu dle § 198 odst. 2 o. z., je likvidátor povinen zveřejnit opět bez ohledu na stav majetnosti resp. nemajetnosti likvidované právnické osoby. Samozřejmou povinností likvidátora je komunikace s věřiteli právnické osoby, když účelem likvidace je vyrovnání dluhů likvidované právnické osoby, vypořádání jejího majetku a naložení s likvidačním zůstatkem (§ 187 odst. 1 o. z.). Likvidátorovi též přísluší všechny úkony související s