7 Cmo 87/2021-77 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud rozhodl takto: „Soud přiznává , tituly před jménem, , Anonymizováno, , identifikační číslo , Anonymizováno, , sídlem , adresa, , likvidátorce společnosti , právnická osoba, , identifikační číslo , IČO, , sídlem , adresa, , odměnu za provedenou likvidaci ve výši 7 000 Kč a náhradu hotových výdajů hotových výdajů ve výši 6 298,26 Kč, s ohledem na poskytnutou zálohu ve výši 5 000 Kč bude likvidátorce proplacena ze státních prostředků po právní moci tohoto usnesení částka 8 298,26 Kč.2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že usnesením č. j. 38 Cm 499/2018-29 ze dne 21. února 2019 soud zrušil společnost , právnická osoba, ., nařídil její likvidaci a likvidátorkou jmenoval , tituly před jménem, , Anonymizováno, . V průběhu řízení byla likvidátorce přiznána záloha na hotové výdaje ve výši 5 000 Kč.3. K otázce hotových výdajů soud rekapituloval vyčíslení jednotlivých položek, likvidátorkou učiněné, kdy finální suma činila 7 337 Kč. Soud s odkazem na dikci ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uznal vyčíslené hotové výdaje, vyjma položky v částce 500 Kč za telefonní poplatky, a přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 6 298,26 Kč.4. Rozhodnutí v rozsahu, jímž byla přiznána náhrada hotových výdajů, zůstalo odvoláním nedotčeno a není tak předmětem přezkumu odvolacím soudem.5. Pokud jde o odměnu likvidátorky, zde soud prvního stupně s odkazem na dikci ustanovení § 7 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. učinil tento závěr: „ Vzhledem k průběhu likvidace, popsaného ve zprávě likvidátorky, délce likvidace a jejímu výsledku, považuje soud za přiměřenou odměnu ve výši 7 000 Kč.“6. Závěrem soud v odůvodnění rozhodnutí zrekapituloval finální výpočet, jak je i obsažen ve výroku rozhodnutí, tedy že po odečtu již vyplacené zálohy v částce 5 000 Kč bude po právní moci rozhodnutí likvidátorce vyplacena ze státních prostředků částka 8 398,26 Kč.7. Ve včas podaném odvolání, směřujícím proti rozhodnutí o odměně likvidátorky, likvidátorka namítala, že přiznaná odměna ve výši 7 000 Kč se pohybuje na úrovni méně kvalifikovaných činností, neodpovídá náročnosti provedených úkonů při likvidaci ani kvalifikaci likvidátorky, jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců, ani odpovědnosti, kterou jako likvidátorka při výkonu své funkce nese a neodpovídá ani ustálené praxi odvolacího soudu. Za přiměřenou odměnu za činnosti provedené při likvidaci, při zohlednění rozpětí výše odměny likvidátora, stanovené právním předpisem, a rovněž s ohledem na rozhodovací praxi odvolacího soudu, považuje odvolatelka částku 10 000 Kč. V této souvislosti odvolatelka odkázala na rozhodnutí č. j. 7 Cmo 74/2016-36 ze dne 27. 3. 2017, publikované v časopise Právní rozhledy č. 13-14/2017, jež se podrobně zabývalo postavením, obsahovou náplní činnosti a odpovědností likvidátora povolaného soudem ze seznamu insolvenčních správců. Odvolatelka rovněž poukázala na řadu dalších rozhodnutí odvolacího soudu, v nichž byla likvidátorovi za provedení obdobné likvidace stanovena odměna v částce 10 000 Kč.8. V rámci svého odvolání likvidátorka rovněž popsala jednotlivé činnosti, jež provedla, s tím, že těmto činnostem věnovala cca 30 hodin. Jednalo se o 2x zveřejnění oznámení o vstupu do likvidace v Obchodním rejstříku. Dále, na základě výsledků šetření o majetku, spolupráce s FÚ a informací z uložených datových zpráv byly sestaveny podklady pro rekonstrukci účetnictví a sestavení seznamu věřitelů a jejich pohledávek za likvidovanou společnost, k výzvě soudu likvidátorka podala písemnou zprávu o průběhu likvidace. Na základě likvidátorkou zjištěných vstupů pak provedla účetní firma rekonstrukci účetnictví a zpracovala příslušné účetní závěrky a daňová přiznání. Následně likvidátorka účetní závěrky a daňová přiznání podala FÚ a založila do Sbírky listin.9. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.10. Podle ustanovení § 191 odst. 1 věta in fine občanského zákoníku soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby.11. Jmenování likvidátora z osob, zapsaných v seznamu insolvenčních správců, předvídá ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku.12. Podle ustanovení § 195 občanského zákoníku odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal13. V daném případě likvidátorka v předmětné věci byla jmenována soudem, a to ze seznamu insolvenčních správců14. Podle ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč, podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.15. Byť z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakými úvahami byl soud veden, pokud učinil závěr, že vzhledem k průběhu likvidace, popsaného ve zprávě likvidátorky, délce likvidace a jejímu výsledku, je přiměřenou výší odměny částka 7 000 Kč, tak každopádně v poměrech /okolnostech/posuzované věci, jak se podávají z obsahu spisu, a jak na něž poukazuje odvolatelka ve svém odvolání, lze konstatovat, že částka 10 000 Kč, jak byla likvidátorkou uplatněna, není nadsazená, respektive nepřiměřená, a odpovídá soudní praxi v obdobných případech. V tomto směru existuje bohatá judikatura, odvolatelka na ni ve svém odvolání případně odkázala.16. Např. v odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 324/2019 ze dne 23. září 2020, jímž byla rovněž likvidátorovi přiznána odměna ve výši 10 000 Kč v režimu § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 352/2013 Sb., se mimo jiné uvádí: „ Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost provádění likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána.“17. Dále je v citovaném rozhodnutí rovněž akcentována okolnost, že „ rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádání majetku a vyrovnávání dluhů.“18. Dále, Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí č. j. 14 Cmo 421/2019-42 ze dne 11. února 2020 poukázal na situaci, že v tehdy posuzovaném případě šlo o typově jednodušší případ likvidace, kdy daná společnost existovala jen formálně bez jakéhokoli zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. „V takových případech se rozhodovací praxe ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč.“19. V tomto směru je v odůvodnění rozhodnutí odkazováno na příslušnou judikaturu odvolacího soudu.20. V daném případě se likvidátorka, soudem jmenovaná ze seznamu insolvenčních správců, nedomáhá odměny v horní hranici možné výše, ale uplatňuje odměnu v částce 10 000 Kč s odkazem na ustálenou soudní praxi v obdobných případech.21. Shrneme-li argumentaci odvolacího soudu v citovaných rozhodnutích, od níž odvolací soud neshledává důvod se v posuzovaném případě odchýlit, navíc na obdobných, respektive shodných úvahových východiscích je postavena i řada dalších rozhodnutí, na něž soudy v odůvodnění svých rozhodnutí odkazují, tak pokud soud jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců, a je tím tak /obecně/ využita odbornost, odpovědnost, personální a materiální vybavenost insolvenčního správce, přičemž o odměně rozhodoval za situace, že odměna se stanovuje v režimu ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je za přiměřenou výši odměny v typově nenáročné likvidaci třeba považovat částku 10 000 Kč.22. Odvolací soud uzavírá, že odvolatelkou uplatněný nárok je oprávněný. Lze podotknout, že v daném případě likvidátorka, soudem jmenovaná ze seznamu insolvenčních správců, se ani nedomáhala odměny v horní hranici možné výše, ale uplatnila odměnu v částce 10 000 Kč, respektující ustálenou soudní praxi v obdobných případech.23. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jak ve výroku uvedeno.