8 Cmo 41/2016-287 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví výše uvedeným rozsudkem, druhým v pořadí, po zrušení jeho prvního rozsudku ze dne 18. 3. 2013 č. j. 19 Cm 87/2012-43 k odvolání žalovaného usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 4. 2015 č. j. 8 Cm 112/2015-139, znovu uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci Kč 3 000 000,- se specifikovaným úrokem z prodlení a na náhradu nákladů řízení zaplatit Kč 303 645,80. Uplatněnou částku žalobce vymáhal na žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení, jež měl žalovaný jako jednatel a jeden ze dvou společníků získat vyplacením podílu na zisku žalovaného v lednu 2011, avšak účetní závěrku za rok 2010 schválila a o vyplacení podílu na zisku rozhodla valná hromada konaná dne 12. 5. 2011. O výplatě podílu na zisku byla dle společenské smlouvy a § 123 a § 125 obch. zák. oprávněna rozhodnout pouze valná hromada, avšak žalovaný si vyplatil podíl na zisku bez takového rozhodnutí. Podle soudu I. stupně je tedy žalovaný povinen vyplacený podíl na zisku žalobci vrátit.2. K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2017 č. j. 8 Cmo 41/2016-180 rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě co do částky Kč 450 000,- s přísl. vyhověl a co do částky Kč 2 550 000,- s přísl. žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení k tíži žalobce, kterému uložil povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu Kč 183 643,95 a na náhradu nákladů odvolacího řízení Kč 36 269,38. Odvolací soud vyšel z toho, že právo na podíl na zisku vzniklo žalovanému až rozhodnutím valné hromady ze dne 12. 5. 2011 o rozdělení zisku, který se stal splatný 12. 8. 2011, takže po tomto datu drží žalovaný podíl na zisku Kč 2 550 000,- právem, tj. po odečtení daně z příjmu Kč 450 000,-, kterou za něho žalobce zaplatil a kterou byl žalovaný povinen žalobci vrátit.3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání v zamítavé části výroku a proti rozhodnutí o nákladech řízení, výrok I. b/, tj. zamítnutí žaloby v částce Kč 2 550 000,- s přísl., výrok II. a III., tj. rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V tomto rozsahu Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu usnesením ze dne 26. 3. 2019 zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.4. Dovolací soud nejprve poukázal na to, že řízení probíhá v režimu sporu z právního vztahu mezi obchodní společností a jejím společníkem, týkajícím se účasti na společnosti ve smyslu § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 a soud i ve věci samé rozhoduje usnesením. Tomu odpovídá nadále označení účastníků řízení, tj. navrhovatel a účastník. Dále s odkazem na příslušná ustanovení obchodního zákoníku a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že názor odvolacího soudu, podle něhož žalovaný drží vyplacené peněžní prostředky od splatnosti podílu na zisku za rok 2010 oprávněně a není tedy povinen je vracet, odporuje judikatorním závěrům. Právo společníka na podíl na zisku vzniká až rozhodnutím valné hromady o rozdělení zisku, předčasně vyplacený podíl je společník povinen vrátit, rozhodne-li následně valná hromada o rozdělení zisku, není možné bez dalšího považovat již poskytnutá plnění za podíl na zisku podle posléze přijatého rozhodnutí valné hromady. Podle Nejvyššího soudu, pokud mají strany sporu zájem řešit takto vzniklou situaci, mohou své vzájemné pohledávky (na vyplacení podílu na zisku a na vrácení plateb vyplacených v rozporu se zákonem) započíst, závazky pak zanikají, pokud se setkají, na základě právního úkonu směřujícího k započtení, tedy na základě kompenzačního projevu jednoho z účastníků adresovaného druhému účastníkovi.5. Vrchní soud v Praze tak znovu přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu, přičemž vyšel ze skutkového stavu, jak již uvedeno v rozhodnutí soudu I. stupně, tak i předchozího rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i Nejvyššího soudu, v jehož intencích doplnil dokazování, a dále se zabýval předloženými otázkami. Ještě před zahájením jednání odvolací soud opakovaně vedl účastníky ke smírnému vyřešení věci, když první jednání 26. 8. 2020 bylo k návrhu obou účastníku odročeno k mimosoudnímu jednání, už s ohledem na předběžný náhled odvolacího soudu ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu, délku řízení a růst nákladů, na druhé straně s ohledem na dlouhodobé vztahy účastníků v dalších firmách a široký prostor ke smírnému jednání. Pokus o smírné vyřízení věci však nebyl úspěšný z důvodů vzniklých nepřátelských vztahů mezi společníky, jak patrno ze spisu a stanovisek účastníků, jakož i z vyjádření jejich zástupců.6. Jak uvedeno výše, Vrchní soud doplnil dokazování předloženými listinami, smlouvou o převodu obchodního podílu z 12. 5. 2011 účastníka jako převodce ve společnosti navrhovatele na nabyvatele , Anonymizováno, za Kč 50 000,-, druhého společníka, a notářským zápisem z téhož dne pořízeným z valné hromady navrhovatele, k němuž jako příloha je připojena listina obsahující rozdělení zisku za rok 2010. Dále přípisem účastníka pro navrhovatele ze dne 20. 5. 2019, podle něhož proti pohledávce navrhovatele Kč 3 000 000,- z titulu bezdůvodného obohacení započítává svou pohledávku z titulu nároku na výplatu zisku na obchodní podíl ve výši Kč 2 550 000,-. Podle odvolacího soudu tímto účastník učinil platně úkon započtení, v podstatě na pokyn obsažený v usnesení Nejvyššího soudu, když jeho tvrzení o započtení již v průběhu procesu prodeje obchodního podílu završeného smlouvou z 12. 5. 2011 nebylo v řízení prokázáno.7. Valná hromada účastníka konaná dne 12. 5. 2011, dle pořízeného notářského zápisu, mj. schválila účetní závěrku za rok 2010 včetně návrhu na rozdělení zisku za rok 2010, dala souhlas s převodem obchodního podílu, jak uvedeno výše, a odvolala účastníka z funkce jednatele. Vytvořený čistý zisk po zdanění Kč 10 218 390,26 byl podle rozhodnutí valné hromady rozdělen takto: dle bodu 5. návrhu vyplatit každému společníkovi (dva) po Kč 3 000 000,-, dle bodu 6. zbývající částku Kč 3 958 097,63 ponechat v nerozděleném zisku.8. Odvolací soud po doplnění dokazování na základě zjištěného skutkového stavu vyhodnotil odvolání účastníka jako důvodné, shodně jako v předchozím odvolacím řízení, avšak z části s jiným odůvodněním.9. Odkazem na, v rozhodné době, platnou právní úpravu, kterou citoval spolu s ustálenými judikatorními závěry též dovolací soud ve svém rozhodnutí, právo společníka na podíl na zisku vzniká až rozhodnutím valné hromady o rozdělení zisku, nebylo možné vyplácet ani zálohy, předčasně vyplacený podíl na zisku nemůže zhojit ani dodatečné rozhodnutí valné hromady, tudíž společník je povinen toto plnění společnosti vrátit, pokud nedojde k započtení na základě úkonu jednoho z účastníků určeného druhému účastníkovi. K tomu také v daném případě dodatečně došlo po rozhodnutí dovolacího soudu, když účastník správně vycházel z jeho rozhodnutí.10. V řízení oba účastníci proti sobě namítali nedodržení zásad poctivého obchodního styku a dobrých mravů s právním následkem takového jednání, které by nepožívalo právní ochrany. V hodnocení tohoto se odvolací soud přiklonil na stranu účastníka, veden proběhlými kroky účastníků v průběhu celého případu a naplnění obecně vnímaných a přijímaných zásad spravedlnosti. Účastník nepochybně pochybil, když si vyplatil podíl na zisku před rozhodnutím valnou hromadou navrhovatele a ze zákona ho stíhala povinnost poskytnuté plnění vrátit. Nutno zde poukázat na to, že stejně tak nechal vyplatit stejný podíl druhému společníkovi, který plnění vrátil. Tomuto druhému společníkovi, , Anonymizováno, , účastník převedl svůj obchodní podíl 50% ve společnosti navrhovatele za vklad ve stejné výši Kč 50 000,-. V tento den 12. 5. 2011 se konala zcela bezproblémová valná hromada navrhovatele, hlasování 100%, která rozhodla o rozdělení zisku, mj. každému ze společníků 3 mil. Oba společníci ve firmě řešili mezi sebou vzniklé problémy s výsledkem obsaženým ve smlouvě o převodu obchodního podílu, jakož i v zápise z valné hromady včetně rozdělení zisku, museli si tedy být vědomi, přinejmenším při zdravém rozumu chápat a rozumět, obsahu uzavřených dohod. Tedy na jedné straně účastník opouští firmu ve prospěch druhého společníka, na druhé straně mu přísluší podíl na zisku za předchozí rok, na jehož ekonomickém výsledku se nepochybně podílel. Podle názoru navrhovatele ale podíl na zisku účastníka přešel dle smlouvy o převodu obchodního podílu na nabyvatele. Přisvědčit tomuto názoru nepovažuje odvolací soud rozhodně za správné, poctivé a spravedlivé, natož odpovídající dobrým mravům. Důsledkem toho by zůstalo z vygenerovaného zisku firmy cca 10 mil. Kč za účetní rok 2010 druhému společníkovi 6 mil. zisku a zbylé necelé 4 mil Kč jako nerozdělený zisk ve firmě, tedy v podstatě též druhému, nyní již jedinému společníkovi. Návrh k soudu pak navrhovatel podal po valné hromadě s odstupem po více jak jeden rok v 6/2012.11. Z uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že účastník není povinen vracet navrhovateli původně předčasně vyplacený podíl na zisku, o němž posléze rozhod