12 Cmo 105/2022-40 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalovaných 1) a 2) proti směnečnému platebnímu rozkazu č. j. 13 Cm 165/2021-16, vydanému dne 5. 1. 2022 podle § 175 odst. 3 o. s. ř.2. Podle odůvodnění žalovaní v obsahově shodných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedli, že směnka zajištovala úvěr, poskytnutý žalobkyní na rozvoj byznysových aktivit ve firmě , právnická osoba, . na základě smlouvy z 28. 3. 2019. Smlouva o úvěru a směnka byly podepsány v době, kdy stát garantoval svobodné podnikání a svobodný pohyb občanů a podnikatelů, což je základem pro vytváření zisků a splacení úvěru. Stát opatřeními vydanými v souvislosti s příchodem pandemie zakázal svobodné podnikání a omezil volný pohyb lidí. Žalovaným opatření způsobila v podnikání velké finanční problémy a ztrátu příjmů a z těchto důvodů nebyl úvěr splacen, o čemž byla žalobkyně informována. Nastalá situace není předvídána smlouvou ani občanským zákoníkem a nezakládá právo na vyplnění směnky a vymáhání směnečného dluhu. Nesouhlasí s použitím směnky k vymáhání úvěru a jejím vyplněním. Smlouva o úvěru ani občanský zákoník neumožňují, aby v případě zákazu podnikání ze strany státu mohla žalobkyně vyplnit směnku a uplatnit ji v soudním řízení.3. S odkazem na § 175 odst. 1,3 a 4 o. s. ř. soud uvedl, že pouze včas podané námitky, které obsahují rovněž řádné odůvodnění, odkládají v jimi vymezeném rozsahu právní moc a vykonatelnost vydaného směnečného platebního rozkazu a v námitkovém řízení se soud může zabývat jen takto uplatněnými námitkami. Skutkovými tvrzeními v námitkách vymezuje žalovaný předmět námitkového řízení a současně skutkový stav, který bude předmětem dokazování. Skutkový stav musí být proto vymezen dostatečně konkrétně a přesně. Námitky žalovaných tento předpoklad nesplňují, neboť v nich žalovaní neuvedli konkrétní skutečnosti, kterými napadají samotnou směnku, důvod jejího vystavení, pohledávku, která má být směnkou zajištěna, apod. Žalovaní ale pouze obecně sdělili, že dne 28. 3. 2019 byla uzavřena smlouva o úvěru, která byla zajištěna směnkou. Žádné doplňující údaje, umožňující identifikaci zajištěného závazku jako např. číslo smlouvy a peněžní částku, která byla jejím předmětem, neuvedli. Svoji obranu postavili na výčtu důvodů, pro které nejsou schopni předmětný závazek uhradit. Tyto skutečnosti jsou však pro posouzení oprávněnosti nároku ze směnky bez jakékoli relevance, navíc za situace, kdy žalovaní ani v hrubých rysech nesdělili, jaký je předmět jejich podnikání a jaký konkrétní dopad pro ně představovala pandemie covid-19, jíž se dovolávají. V námitkách tak nevymezili žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly být předmětem dokazování, z nichž by si soud mohl učinit alespoň hrubý obrázek o tom, jaké smluvní závazky mezi sebou účastníci řízení měli, jaký konkrétní závazek byl směnkou zajištěn a zda zde existují důvody, pro něž by měli být žalovaní uložené povinnosti zcela či zčásti zproštěni. Soud tyto námitky vyhodnotil jako neodůvodněné a podle § 175 odst. 3 o. s. ř. je odmítl.4. Žalovaní ve včas podaném, obsahově shodném odvolání podrobně zrekapitulovali obsah podaných námitek a uvedli, že se jednalo o námitky včasné a odůvodněné, zřetelně vymezující, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají. Se soudem přijatým závěrem, že námitky nelze považovat za řádně odůvodněné a projednatelné, se neztotožňují. Podle zákona se soud nezabývá podrobným opisem věci, jíž se směnka týká. Pokud by námitky rozepsali podrobně, ztratily by tak statut stručnosti a výstižnosti. Všechny konkrétní údaje, umožňující přesnou identifikaci závazku, poskytl žalobce. Zákonné ustanovení nevymezuje, co je stručné a v jaké míře může být námitka ještě stručná. Jsou schopni rozepsat celé podnikání, všechny zákazy a konkrétní případy, jak stát postupně omezoval podnikání i neochotu žalobce vše řešit. Následným bezdůvodným zrušením účtu způsobil žalovaným potíže, započetl peníze na sankční úroky, na něž nevzniklo právo atd. Pokud to soud chtěl řešit, mohli popsat přesný průběh toho, jak stát zlikvidoval jejich podnikání. Navrhli, aby odvolací soud jejich námitky uznal a směnečný platební rozkaz zrušil.5. Žalobkyně se ve vyjádření k podanému odvolání zcela ztotožnila se závěry, přijatými soudem prvního stupně a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Odvolání shledal důvodné.7. Z § 175 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že vydá-li soud prvého stupně k návrhu žalobce směnečný platební rozkaz, uloží v něm žalovanému, aby do patnácti dnů od jeho doručení zaplatil částku ve směnečném platebním rozkaze uvedenou, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž je povinen uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Jak již správně uvedl soud prvního stupně, skutková námitková tvrzení vymezují další námitkové řízení, jehož předmětem mohou být pouze včasné a odůvodněné, tedy skutkově určitě vymezené a projednatelné námitky. V intencích zákonné úpravy (§ 175 odst. 3 o. s. ř.) a soudní judikatury za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmý rozsah, v němž je směnečný platební rozkaz napadán a v němž jsou vymezeny skutkové okolnosti, na nichž žalovaný směnečný dlužník zakládá svou obranu proti směnečným platebním rozkazem uložené povinnosti zaplatit směnku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2016 sp. zn. 29 Cdo 1954/2014, ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 ). V projednávané věci se však odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že žalovanými podané námitky nelze hodnotit jako řádně odůvodněné námitky ve smyslu § 175 odst. 3 o. s. ř., neztotožnil.8. Z obsahu žalovanými podaných námitek vyplývá, že základem jejich procesní obrany bylo tvrzení, že žalobkyně neměla podle smlouvy ani občanského zákoníku právo vymáhat dluh s vyplněnou směnkou, resp. právo vyplnit a uplatnit směnku, pokud stát svými opatřeními, vydanými v rámci pandemie, zakázal svobodné podnikání a omezil svobodu pohybu, které v době podpisu úvěrové smlouvy a k ní se vážící zajišťovací směnky, garantoval, když důsledkem státem vydaných opatření byla ztráta příjmů žalovaných a platební neschopnost. Takové tvrzení je tvrzením určitým, skutkově vymezeným a projednatelným. Přisvědčit nelze ani závěru soudu prvního stupně o naprosto nedostatečné identifikaci smlouvy a druhu podnikání. V námitkách byla úvěrová smlouva identifikována nikoliv svým číselným označením, ale údajem data svého uzavření. Taková specifikace smluvního vztahu, k němuž se směnka vztahovala, z hlediska vymezení zajištěné kauzy směnky zcela postačuje. Koncentrační zásada směnečného řízení sice vylučuje, aby žalovaný po uplynutí lhůty k podání námitek uplatnil takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v řízení o námitkách uváděl nové skutečnosti, které mohou mít význam pro posouzení důvodnosti v námitkách již řádně uplatněné obrany. Takové skutečnosti, pouze doplňující již uplatněná námitková tvrzení, nelze považovat za nové námitky, k nimž by soud nesměl v intencích koncentrační zásady směnečného řízení (§ 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu české republiky ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5234/17). Z tohoto hlediska tedy žalovaní mohou doplnit již uplatněná námitková tvrzení, pokud jde o číslo úvěrové smlouvy, druh podnikání i konkretizovat státem vydaná opatření, jichž se v námitkách dovolávají pouze obecně.9. Odvolací soud z uvedených důvodů napadené usnesení v bodě I. výroku podle § 220 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. změnil tak, že námitky se neodmítají, v bodě II. výroku tak, že se nevydává, neboť o nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí.