12 Cmo 159/2022-62 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částky 25 000 Kč a 25 000 Kč s přísl. (bod I. výroku) a na náhradu nákladů řízení 12 966,50 Kč (bod II. výroku), vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení byl nárok na výplatu dvou dluhopisů o nominální hodnotě 25 000 Kč, emitovaných žalovaným, jejichž majitelem je žalobkyně.2. Žalovaný ve včas podaném odvolání požádal o možnost zaplatit přiznanou jistinu s příslušenstvím v šesti měsíčních splátkách dle již dříve navrhovaného splátkového kalendáře. Společnost není celou částku schopna uhradit najednou, protože nemá povolení nezbytná k zahájení činnosti.3. Na výzvu odvolacího soudu k doložení vyplněného formuláře majetkového prohlášení právnické osoby spolu s daňovými přiznáními za poslední dva roky, výpisů společnosti z bankovních účtů za posledních 6 měsíců, výpisů z katastru nemovitostí a registru vozidel a dále listin, prokazujících tvrzení žalovaného, že o potřebná povolení požádal a nebyla mu udělena, žalovaný reagoval podáním ze dne 25. 11. 2022. Předložil pouze vyplněné majetkové prohlášení právnické osoby a výpisy z bankovního účtu společnosti. Z majetkového prohlášení odvolací soud zjistil, že společnost za poslední tři zdaňovací období nevykázala žádný příjem z podnikání, nevlastní nemovitost ani jiné věci větší hodnoty a zůstatek na účtech činí 200 Kč. Další významnou skutečností, mající vliv na majetkové poměry je, že společnosti dosud nebyla udělena licence k nakládání s odpady. Podle výpisů z bankovního účtu u , právnická osoba, nejsou na účtu finanční prostředky a jsou naopak vykazovány splatné pohledávky banky za majitelem účtu ve výši 96,66 Kč. Další odvolacím soudem požadované listiny žalovaný nedoložil.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený bod I. výroku rozsudku (§ 212 o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).5. Podané odvolání posoudil jako odvolání do výroku o lhůtě k plnění. Tu upravuje § 160 o. s. ř. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Žalobkyně návrh splátek odmítla s tím, že pro stanovení jiné lhůty k plnění není důvod, neboť žalovaný na dlužnou pohledávku dosud nic nezaplatil.7. Předpoklady pro změnu rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu odvolací soud neshledal. Rozhodnutí soudu, určující lhůtu k plnění delší než obecná pariční lhůta tří dnů, případně určující plnění ve splátkách, musí být podloženo zjištěním všech relevantních skutečností, umožňujících soudu přijmout závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. Vedle toho je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 516/99, ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3745/2015). V projednávané věci žalovaný odvolacímu soudu shora uvedené relevantní skutečnosti nedoložil. Jeho tvrzení o majetkových poměrech jsou neúplná a nedoložená, o tom, zda, kdy a s jakým výsledkem žádal o příslušná povolení či licence, jimiž má být jeho podnikání podmíněno, přes výslovnou výzvu soudu neuvedl ničeho. Z úplného výpisu žalovaného z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, plyne, že zapsaný předmět podnikání (výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona) nebyl od založení společnosti změněn. Je zjevné, že žalovaný žádnou podnikatelskou činnost mimo tvrzené zamýšlené podnikání v oblasti likvidace odpadů nevyvíjí a nemá tak minimálně za poslední tři roky žádné příjmy, z nichž by splnil své závazky plynoucí z emise dluhopisů. Takový přístup žalovaného nelze přičítat k tíži žalobkyně, která měla legitimní očekávání výplaty svých splatných, žalovaným emitovaných dluhopisů.8. Z uvedených důvodů odvolací soud bod I. výroku rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.9. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobkyni žádné náklady nevznikly. Náhrada proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.