12 Cmo 34/2022-103 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu ze dne 21. 5. 2021, č. j. 24 Cm 15/2021-14 v platnosti a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 22 715,15 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že směnečným platebním rozkazem bylo vyhověno žalobě o zaplacení částky 476 761 Kč se 6 % úrokem od 11. 3. 2021 do zaplacení a odměnou ve výši 1 589 Kč ze směnky vlastní, kterou vystavila dne 31. 8. 2020 na částku 500 000 Kč žalovaná 1) s datem splatnosti 1. 2. 2021. Žalovaní 2) a 3) směnku avalovali jako ručitelé za výstavce.2. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali všichni žalovaní námitky, v nichž uvedli, že žalobce neprokázal, ba ani netvrdil nesplněný závazek žalovaného 1) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 8. 2020, která byla důvodem pro vystavení směnky, kterou bylo možno předložit k placení pouze v případě nesplnění závazku žalovaného 1) z této smlouvy. Směnka tak trpí nedostatkem kauzy, „když absence jakéhokoliv příčinného směnečného úkonu má za následek absenci vzniku směnečného závazku.“ Dále žalovaní namítli, že žaloba byla podána předčasně, nebyla jim zaslána výzva k plnění a na směnkou zajištěný závazek již bylo uhrazeno žalovaným 1) 50 000 Kč dne 3. 2. 2021 a 40 000 Kč dne 28. 5. 2021. V podání ze dne 18. 8. 2021 žalovaní 2) a 3) dále uvedli, že dne 28. 7. 2021 žalovaný 1) na zápůjčku uhradil dalších 50 000 Kč.3. Žalobce ve svém vyjádření k námitkám uvedl, že žalovaný 1) byl vyzván k plnění dne 2. 2. 2021. Směnka zajišťovala splnění závazku žalovaného 1 ze smlouvy o zápůjčce ve výši 500 000 Kč. Platba ve výši 50 000 Kč ze dne 3. 2. 2021 byla žalobcem započtena na smluvní pokutu a úrok z prodlení a ve zbytku, tj. ve výši 23 239 Kč na směnečnou sumu. Žalobou byl proto uplatněn nárok pouze ve výši 476 761 Kč. Částka 40 000 Kč byla uhrazena dne 28. 5. 2021, tedy až po vydání směnečného platebního rozkazu, a tedy k ní nelze ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 přihlížet.4. Z provedeného dokazování (směnkou, smlouvou o zápůjčce, dopisem žalobce ze dne 10. 3. 2021, předžalobními výzvami) soud zjistil, že existuje směnka popsaná v žalobě, obsahující doložku, podle níž byla vystavena k zajištění závazků výstavce ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 8. 2020 a že může být doplněna a předložena k placení výhradně v případě nesplnění závazků vyplývajících z uvedené smlouvy. Z důkazu touto smlouvou soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému 1) peněžitou zápůjčku ve výši 500 000 Kč s úrokem 7,8 % p. a. Závazek žalovaného 1) vrátit půjčku a zaplatit příslušenství byl zajištěn směnkou. Z dopisu žalobce ze dne 10. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobce započetl své pohledávky na smluvní úrok 7,8 % p.a. za dobu od 1. 8. 2020 do 10. 3. 2021 v částce 23 720 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 8. 2020, na směnečný úrok 6 % p.a. od 2. 2. 2021 do 10. 3. 2021 v částce 3 041 Kč a v částce 23 239 Kč na směnečnou sumu vůči platbě 50 000 Kč poskytnuté žalovaným 1) a připsané na účet žalobce dne 7. 2. 2021. Dopis byl doručen žalovanému 1) dne 15. 3. 2021. E-mailovou zprávou ze dne 5. 2. 2021, adresovanou , Anonymizováno, , předsedovi představenstva žalovaného 1), byl žalovaný 1) vyzván k zaplacení směnky. Žalovaným 2) a 3) byly zaslány předžalobní výzvy dne 18. 2. 2021.5. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že námitky žalovaných jsou nedůvodné. Zjištěný skutkový stav právně posoudil podle ustanovení čl. I § 78 odst. 1, § 28, § 30 odst. 1, § 32 odst. 1, § 77 odst. 3, § 47 a § 48 odst. 1 ZSŠ. K námitce, že žalobce neprokázal a ani v žalobě neuvedl okolnosti týkající se závazku žalovaného 1) ze smlouvy, soud uvedl, že směnka představuje abstraktní a nesporný závazek a žalobce jako její majitel při soudním vymáhání plnění ze směnky nemusí tvrdit a dokazovat nic než to, že je majitelem platné směnky. S poukazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 29 Cdo 2031/2011 a judikaturu v něm citovanou uzavřel, že platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou a jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky, nese v tomto směru břemeno tvrzení a důkazní břemeno on.6. Důvodnou neshledal soud ani námitku předčasnosti žaloby pro absenci předžalobní výzvy. Uvedl, že žalobce prokázal zaslání výzvy k zaplacení směnky všem žalovaným, nadto směnka nebyla zcela zaplacena ani v době rozhodnutí soudu o námitkách, takže nepřiznání náhrady nákladů řízení by i při absenci výzvy s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 nebylo na místě.7. Ohledně kauzálních námitek soud s ohledem na hodnotovou doložku vyznačenou na směnce uzavřel, že svědčí nejen žalovanému 1) jako výstavci směnky, ale i žalovaným 2) a 3) jako rukojmím za výstavce, nejsou však důvodné. Platbu ve výši 50 000 Kč žalobce dne 10. 3. 2021 započetl na svou pohledávku na smluvní úrok ve výši 7,8 % p. a. za dobu od 1. 8. 2020 do 10. 3. 2021 v částce 23 720 Kč, na směnečný úrok 6 % p.a. od 2. 2. 2021 do 10. 3. 2021 v částce 3 041 Kč a v částce 23 239 Kč na směnečnou sumu. Toto započtení vzájemných pohledávek bylo oprávněné a poskytnutým plněním 50 000 Kč ze dne 3. 2. 2021 tedy na směnečnou sumu nebylo zaplaceno více, než žalobcem v žalobě uváděných 23 239 Kč. Žalobou uplatněný směnečný peníz odpovídá směnečné sumě 500 000 Kč po odečtení na ni zaplacené částky 23 239 Kč. Námitku, že na kauzální závazek byla dne 28. 5. 2021 uhrazena částka 40 000 Kč, která byla uplatněna všemi žalovanými, i námitku dalšího plnění na kauzální závazek dne 28. 7. 2021 ve výši 50 000 Kč, uplatněnou žalovanými 2) a 3) soud vyhodnotil jako nedůvodnou s poukazem na to, že správnost platebního rozkazu je nutno posuzovat podle stavu v okamžiku kdy byl vydán a tedy skutečnosti, které nastaly po jeho vydání, nemohou být důvodem k jeho zrušení. Odkázal přitom na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 či usnesení téhož soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6046/2016 a v něm odkazovanou předchozí judikaturu.8. Vzhledem k nedůvodnosti podaných námitek rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu v plném rozsahu v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.9. Žalovaní společně podali proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkli, že se řádně nevypořádal se všemi vznesenými námitkami. Zdůraznili, že směnka byla vystavena k zajištění závazku výstavce ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 8. 2020. Žalobce neprokázal existenci jakýchkoli nesplněných závazků z této smlouvy a ani je dosud neuvedl. Směnka je tak stižena vadou ve formě nedostatku kauzy. Soud se dále dle názoru odvolatelů nevypořádal s námitkou plnění na kauzální závazek dne 28. 5.2021 ve výši 40 000 Kč a dne 28. 7. 2021 ve výši 50 000 Kč, když odvolatelé tak celkem uhradili žalobci 90 000 Kč. Odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006 nelze považovat za přiléhavé, mající jakoukoli souvislost s projednávanou věcí.10. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. Odmítl argumentaci žalovaných, že soud prvního stupně nezohlednil, že směnka trpí nedostatkem kauzy, ani nevzal v úvahu plnění ve prospěch žalobce v celkové výši 90 000 Kč a označil ji za způsob, jak oddálit povinnost plnit ze směnky. Zdůraznil, že břemeno tvrzení i důkazní břemeno leží na žalovaných, nikoli na žalobci, který navíc v řízení předložil smlouvu o zápůjčce, která prokazuje zapůjčení finančních prostředků žalovanému. Žalobce tedy nad rámec svých povinností kauzu směnky prokázal. K námitce částečného plnění ve výši 90 000 Kč poukázal žalobce na to, že platba ve výši 50 000 Kč byla žalovaným 1) uhrazena ještě před podáním žaloby a žalobcem započtena ve výši 29 321 Kč na úrok ze zápůjčky a směnečný úrok. O částku 23 239 Kč pak byla ponížena směnečná suma. Druhá platba ve výši 40 000 Kč byla připsána na účet žalobce až po vydání směnečného platebního rozkazu, jehož správnost lze přezkoumávat pouze k okamžiku, kdy byl vydán.11. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 1. 2022, č. j. 24 Cm 15/2021-85 bylo řízení o odvolání žalovaných 1) a 3) zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. K odvolání žalovaných bylo toto rozhodnutí potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, č. j. 12 Cmo 35/2022-92, které nabylo právní moci dne 22. 3. 2022.12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.13. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud předloženou směnku jako platnou vlastní směnku obsahující náležitosti stanovené