12 Cmo 36/2022-197 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora v záhlaví označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ve znění opravného usnesení v rozsahu zaplacení směnečného peníze ve výši 1 575 000 Kč s postižními právy a zrušil jej v rozsahu přiznané náhrady nákladů řízení a v bodě II. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení.2. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním.3. Podáním ze dne 9. 8. 2021 vzal žalobce žalobu zpět, neboť žalovaná byla insolvenčním soudem osvobozena od placení zbytku pohledávek, které nebyly v oddlužení uspokojeny, což je i pohledávka žalobkyně. Navrhl, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení, když nárok žalobkyně byl důvodný, v insolvenčním řízení byl i zčásti uspokojen.4. Žalovaná vyslovila se zpětvzetím žaloby souhlas.5. Odvolací soud postupoval podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř., rozhodnutí soudu prvního stupně specifikovaná v bodě I. výroku zrušil a řízení zastavil.6. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Vyšel přitom z obsahu spisu, z něhož zjistil, že v průběhu řízení o odvolání žalované proti rozsudku došlo podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ), k přerušení předmětného řízení z důvodu zjištění úpadku žalované a povolení jeho řešení oddlužením. Žalobkyně do insolvenčního řízení pohledávku, která byla předmětem řízení, přihlásila. Následně vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět. Z insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. MSPH 91 INS 26207/2015-B-71 byla žalovaná osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny.8. Přestože v posuzované věci došlo k zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, nelze říci, že jde o typické procesní zavinění na straně žalobkyně ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. Důvodem zpětvzetí žaloby bylo osvobození žalované od zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení, které nebyly v insolvenčním řízení uspokojeny, tj. osvobození od pohledávky, která byla předmětem tohoto řízení. Jinak řečeno, i kdyby žalobkyně nevzala žalobu zpět, nemohla by být v rozsahu, v němž její pohledávka nebyla uspokojena, v tomto řízení úspěšná, a to i v případě, že by jinak odvolání žalované proti rozsudku nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud tudíž neshledal důvod žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznat; přihlédl k tomu, že na pohledávku na náhradu nákladů řízení se osvobození nemůže vztahovat (k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3028/17).9. Při stanovení výše nákladů řízení za situace, kdy je účastník zastoupen advokátem, je nutno postupovat podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem řízení byla částka 1 580 500 Kč (součet směnečného peníze a směnečné odměny) a výše odměny za jeden úkon právní služby tak činí 14 660 Kč. Náklady řízení v celkové výši 187 639,60 tak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 79 030 Kč, odměna za šest úkonů právní služby v celkové výši 87 960 Kč (6 úkonů x 14 660 Kč/úkon - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření k námitkám, účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech 20. 11. 2013 a 27. 10. 2014 a sepis zpětvzetí žaloby) podle § 7 bod 6 citované vyhlášky, náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 800 Kč (6 úkonů x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobkyně, ve výši 18 849,60 Kč.