12 Cmo 49/2020-809 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 20 Cm 215/2009-733, soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě o zaplacení částky 51 901 027 Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 1 500 000 Kč (výrok II.), uložil žalobci zaplatit žalovanému na nákladech řízení 1 717 171,50 Kč (výrok III.) a státu na nákladech řízení částku, která bude uvedena v samostatném usnesení (výrok IV.).2. Žalobci byl uvedený rozsudek doručen do datové schránky dne 16. 12. 2019, kdy se do jeho datové schránky přihlásila oprávněná osoba (§ 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech). Tím se žalobci, který byl o právu odvolání správně poučen, rozeběhla 15denní odvolací lhůta (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), která skončila 31. 12. 2019.3. Žalobce podal dne 2. 1. 2020 na poště v , adresa, odvolání datované 31. 12. 2019, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. V něm uvedl, že písemné vyhotovení rozsudku nebylo v souladu se zjištěným skutkovým stavem, proto podal návrh na jeho opravu podle § 165 o. s. ř. a odvolání doplní podle výsledku řízení o opravě.4. Žalobcův návrh na prominutí lhůty k podání odvolání, datovaný 6. 1. 2020, zamítl soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 9. 2020, č. j. 20 Cm 215/2009-783, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2021, č. j. 3 Cmo 192/2020-793.5. Žalovaný se k odvolání vyjádřil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.6. Odvolací soud se po zjištění, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná, zabýval otázkou jeho včasnosti. K tomu uvádí, že žalobcova podání datovou schránkou ze dne 3. 12. 2019 a prostým emailem z 31. 12. 2019 nelze ani podle jejich obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) považovat za odvolání, přestože polemizují s odůvodněním napadeného rozsudku, neboť neobsahují náležitosti odvolání (§ 205 odst. 1 o. s. ř. - zejména rozsah odvolání a návrh rozhodnutí odvolacího soudu). Navíc žalobce podal odvolání výslovně zvlášť a deklaroval v něm svůj úmysl dosáhnout předchozími podáními opravy odůvodnění napadeného rozsudku. O návrhu na opravu napadeného rozsudku ostatně odvolací soud již rozhodl usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 9 Cmo 14/2022-801.7. Odvolacímu soudu tedy nezbývá než uzavřít, že podal-li žalobce odvolání až 2. 1. 2020, učinil tak až po uplynutí odvolací lhůty, která skončila 31. 12. 2019, což byl pracovní den (úterý). Za situace, kdy žalobcovu návrhu na prominutí lhůty k podání odvolání nebylo vyhověno, musel odvolací soud odvolání jako opožděné odmítnout podle § 218a o. s. ř.8. Pro úplnost odvolací soud dodává, že podání návrhu na opravu odůvodnění podle § 165 o. s. ř. nemá žádný vliv na běh odvolací lhůty a (následné) nabytí právní moci rozsudku, neboť právní moc se týká výroku rozsudku, do něhož nemůže být opravou odůvodnění zasaženo.9. Protože odvolání bylo odmítnuto, je žalobce podle § 146 odst. 3 o. s. ř. povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady, které sestávají za. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 1 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání) ze základu 1 500 000 Kč (viz § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 14 300 Kč,b. 1 režijního paušálu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč,c. náhrady za 21 % DPH ve výši 3 066 Kč.