12 Cmo 59/2022-178 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě o určení neúčinnosti právního jednání , adresa, , narozeného dne , Anonymizováno, , bytem , adresa, , na základě kterého převedl , Anonymizováno, ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě 200 000 Kč ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, do svěřenského fondu Svěřenský fond k řádné správě společnosti , právnická osoba, ., soukromý svěřenský fond, IČO , IČO žalovaného B, a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 872,50 Kč.2. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním.3. Podáním ze dne 20. 5. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět s odůvodněním, že její pohledávky vůči ručiteli , Anonymizováno, byly uspokojeny v exekuci vedené soudním exekutorem , Anonymizováno, pod spisovými značkami 219 EX 00239/21 a 219 EX 00126/22 a předmět řízení proto odpadl. Navrhla proto, aby bylo řízení zastaveno a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 26 050,50 Kč, neboť žaloba byla podána důvodně, což vyplývá i z rozsudku soudu prvního stupně, a žalobkyně nezavinila zastavení řízení.4. Žalovaný vyjádřil se zpětvzetím žaloby souhlas. Ohledně rozhodnutí o nákladech řízení navrhl, aby jejich náhrada byla přiznána jemu, neboť ke zpětvzetí žaloby nevedlo chování žalovaného ani jiného účastníka řízení. Odkázal přitom na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014. Dále zdůraznil, že podaná žaloba nebyla důvodná, když je evidentní, že nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro přiznání žalovaného nároku. Existoval-li majetek, z něhož se mohla žalobkyně uspokojit, jak v průběhu řízení tvrdil a prokazoval žalovaný, pak nebyly naplněny základní předpoklady relativní neúčinnosti, a tedy nebyla žaloba důvodná. Není dále pravdivé tvrzení, že by , právnická osoba, jako ručitel uhradil její pohledávky dobrovolně po podání žaloby, neboť k úhradě došlo zpeněžením majetku v rámci exekuce.5. Vzhledem ke zpětvzetí žaloby postupoval odvolací soud podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř., odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.6. Podle ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízenía) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;b) bylo zastaveno.7. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).8. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4308/2013, usnesení ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 587/2014, usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, usnesení ze dne 23. 10 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014) se podává, že rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Zastavuje-li soud řízení, zabývá se ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Tam, kde účastník zavinil zastavení řízení, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení. Zavinění může spočívat i v tom, že žalobce vzal žalobu zpět. V tom případě zavinil zastavení řízení a je povinen nahradit druhé straně náklady řízení, které v řízení účelně vynaložila na uplatňování nebo bránění svého práva (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Vzal-li však žalobce zpět žalobu, která byla podána důvodně, pro chování žalovaného, zastavení řízení nezavinil žalobce, ale žalovaný a ten je pak povinen uhradit žalobci náklady řízení (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Na skutečnost, zda šlo o důvodně podanou žalobu, lze usuzovat z toho, zda se žalobce domohl žalobou uplatněného nároku či nikoliv. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby poskytl žalobci plnění, jež po něm žalobce v žalobním petitu požadoval. Zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., včetně splnění výše uvedených podmínek, je nutno posuzovat z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 2199/09, nebo nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1386/07). Nárok uplatněný žalobou však nelze z procesního hlediska chápat ryze formálně jen jako to, co bylo uplatněno žalobním petitem; žalobu je třeba chápat jako celek; nejen petit, ale i žalobní tvrzení (důvody žaloby) vyjadřují, proč se žalobce domáhá žalovaného plnění. Použití § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. proto přichází v úvahu pouze tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně (jen) chování žalovaného. Bylo-li touto příčinou chování osoby odlišné (žalobcův nárok uspokojil někdo jiný) nebo chování obou (více) stran v řízení (např. proto, že došlo k dohodě o sporných nárocích), použití uvedeného pravidla nepřichází v úvahu; o nákladech řízení bude rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 990-991).9. V posuzované věci se žalobkyně domáhala vyslovení relativní neúčinnosti právního jednání ručitele , Anonymizováno, , jímž převedl svůj majetek (cenné papíry specifikované v žalobě) na žalovaného a zkrátil tak uspokojení pohledávek žalobkyně, které jí byly přiznány rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 2019, č. j. 17 C 113/2018-112, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, č. j. 53 Co 365/2020-189 a dále rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 11. 2020, č. j. 65 C 67/2018-135. Jak vyplývá z oznámení soudního exekutora , Anonymizováno, ze dne 15. 4. 2022, č. j. 219 EX 00126/22-068 o skončení exekuce a z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 4. 2022, č. j. 219 EX 00126/22-067, v exekučním řízení došlo k vymožení celé platební povinnosti , Anonymizováno, vůči žalobkyni vyplývající z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 11. 2020, č. j. 65 C 67/2018-135 a Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 55 Co 247/2021-219 ve výši 2 064 378,56 Kč i nákladů exekuce ve výši 187 344 Kč. Podle oznámení téhož soudního exekutora ze dne 15. 4. 2022, č. j. 219 EX 00239/21-344 o skončení exekuce a dalšího příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 15. 4. 2022, č. j. 219 EX 00239/21-343 byla v exekučním řízení zcela vymožena rovněž pohledávka žalobkyně vůči , Anonymizováno, , přiznaná jí rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 2019, č. j. 17 C 113/ 2018-112 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, č. j. 53 Co 365/2020-189 ve výši 1 429 368,40 Kč, jakož i náklady exekuce ve výši 263 671 Kč.10. Výše uvedená zjištění neumožňují přijmout závěr o splnění žádného z obou předpokladů, vyžadovaných ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. pro uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalovanému, neboť ručitel zjevně disponoval rozsáhlým majetkem (podle oznámení o skončení exekucí se jednalo o nemovitosti, movité věci, příjmy, obchodní podíly, prostředky na účtech a pohledávky) postačujícím k uspokojení pohledávek žalobkyně v exekučním řízení. Nelze proto uzavřít, že odpůrčí žaloba byla podána důvodně. Důvod jejího zpětvzetí mimo to nespočíval v chování žalovaného správce svěřenského fondu , Anonymizováno, , který průběh a výsledek exekuce nemohl nijak ovlivnit. Nejsou proto dány podmínky aplikace ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., v důsledku čehož je třeba pro rozhodnutí o nákladech řízení použít ustanovení § 146 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť zpětvzetím žaloby žalobce z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno.11. Žalovanému byla proto přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 21 050 Kč, která sestává z odměny za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná vyjádření ze dne, 21. 4. 2021, 19. 7. 2021, 1. 10. 2021, 23. 5. 2022 a 30. 5. 2022, účast na jednáních dne 3. 8. 2021, 5. 10. 2021, 23. 11. 2021, odvolání proti rozsudku) po 1 500 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) g) a k) AT (určeno z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 AT), z odměny ve výši jedné poloviny, tedy ve výši 750 Kč podle § 7 a § 11 odst. 2 písm. f) AT za účast při jednání dne 30. 11. 2021, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, dále z 11 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a z náhrady soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč.