12 Cmo 96/2022-276 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením rozhodl o neprodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 135 450 Kč (výrok I.), dále zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku ze dne 10. 8. 2021, č. j. 13 Cm 5/2018-209 (výrok II.) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná, která podala odvolání proti shora označenému rozsudku, aniž uhradila soudní poplatek za odvolání ve výši 135 450 Kč, byla usnesením ze dne 1. 10. 2021, č. j. 13 Cm 5/2018-223 vyzvána k jeho zaplacení, načež požádala o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 12. 2021, č. j. 13 Cm 5/2018-243 tak, že žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Toto usnesení bylo k odvolání žalované potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 12 Cmo 15/2022-253 a nabylo právní moci dne 15. 2. 2022. Žalovaná byla současně přípisem ze dne 11. 2. 2022 upozorněna, že její poplatková povinnost stále trvá a byla jí stanovena dodatečná patnáctidenní lhůtě k úhradě poplatku, která byla k žádosti žalované prodloužena do 15. 3. 2022. Podáním ze dne 9. 3. 2022 žalovaná požádala o úhradu soudního poplatku ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 4. 2022. Uvedenou žádost soud prvního stupně posoudil ve smyslu závěrů Nejvyššího správního soudu, přijatých v jeho rozhodnutí ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf 2/2014-17 jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení poplatku a s poukazem na skutečnost, že poplatková povinnost vznikla žalované již při podání odvolání, tedy dne 10. 9. 2021, žádosti nevyhověl. Protože nebyl poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, postupoval soud podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a po marném uplynutí určené lhůty odvolací řízení zastavil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. vzhledem k tomu, že žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.2. Žalovaná podala proti výrokům II. a III. usnesení včasné odvolání, v němž navrhla, aby je odvolací soud zrušil, v odvolacím řízení bylo pokračováno a bylo jí umožněno uhradit poplatek za odvolání v pravidelných splátkách ve výši 10 000 Kč. Poukázala na důvody své žádosti o povolení splátek i na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení s ohledem na to, že lhůta pro zaplacení poplatku by se při vyhovění její žádosti prodloužila o pouhých 13 měsíců. Odvolatelka má za to, že rozhodnutí ve věci bylo nesprávné, soud neprověřil, zda jsou pravdivá tvrzení žalobkyně o úmrtí svědka , Anonymizováno, a nepřihlédl ani k tomu, že žalobkyně úmyslně uvedla žalovanou v omyl, přinutila ji k podpisu směnky „naoko“, vyvedla ze společnosti , Anonymizováno, všechny finanční prostředky a tuto společnost předlužila, aniž podala návrh na zahájení insolvenčního řízení.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř. a násl. o. s. ř. v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.4. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaná podala dne 10. 9. 2021 odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. 8. 2021, č. j. 13 Cm 5/2018-209, aniž uhradila soudní poplatek za odvolání 135 450 Kč. Soud prvního stupně proto žalovanou vyzval usnesením ze dne 1. 10. 2021, č. j. 13 Cm 5/2018-223, které bylo jejímu zástupci doručeno dne 5. 10. 2021, k úhradě poplatku ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení a zároveň žalovanou poučil o následcích nesplnění výzvy. Dne 19. 10. 2021 byla soudu doručena žádost žalované o osvobození od soudních poplatků, o níž bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 2021, č. j. 13 Cm 5/2018-243 tak, že osvobození od soudních poplatků nebylo žalované přiznáno. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalované potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 12 Cmo 15/2022-253. Soud prvního stupně následně žalovanou přípisem ze dne 11. 2. 2022, č. j. 13 Cm 5/2018-257, který byl jejímu zástupci doručen dne 15. 2. 2022, upozornil, že její poplatková povinnost nadále trvá a poplatek ve výši 135 450 Kč je nutno uhradit do 15 dnů od doručení přípisu. Žalovaná byla rovněž opakovaně poučena o tom, že pokud nebude poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Dne 17. 2. 2022 byla soudu prvního stupně doručena žádost žalované o prodloužení lhůty k úhradě poplatku, které soud vyhověl přípisem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 13 Cm 5/2018-260 tak, že původně stanovenou patnáctidenní lhůtu prodloužil do 15. 3. 2022. Dne 11. 3. 2022 byla soudu doručena žádost žalované o zaplacení poplatku ve splátkách, o níž bylo pravomocně rozhodnuto výrokem I. napadeného usnesení.5. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Jak ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil Ústavní soud, povinnost účastníka hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení (srov. např. usnesení ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1286/16). Opětovně poukázal také na skutečnost, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a žalobci v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18).7. Výše popsaná situace nastala i v poměrech posuzované věci, neboť žalovaná svou zákonnou poplatkovou povinnost nesplnila ani ve lhůtě stanovené zákonem, tedy při podání odvolání (§ 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), ani v náhradní lhůtě určené soudem prvního stupně poté, co nebylo vyhověno její žádosti o osvobození od soudních poplatků, přestože byla o následcích nezaplacení poplatku opakovaně poučena. Soud tedy postupoval zcela v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., když výrokem II. napadeného usnesení odvolací řízení zastavil. Nákladový výrok usnesení pak odpovídá tomu, že zastavení řízení sice zavinila žalovaná, žalobkyni však žádné náklady nevznikly (§ 224 odst. 1, § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).8. K argumentaci odvolatelky, týkající se možnosti zaplacení soudního poplatku ve splátkách, je nutno uvést, že podle ust. § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (tj. v daném případě ve výrocích II. a III. usnesení, proti nimž odvolání směřovalo). O žádosti žalované o povolení splátek poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto výrokem I. napadeného usnesení tak, že žádosti nebylo vyhověno. Uvedený výrok rozhodnutí nebyl (a ani nemohl být) odvoláním dotčen, neboť, jak byli účastníci řízení soudem prvního stupně správně poučeni, jde o rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení a tedy proti němu zákon odvolání nepřipouští (§ 202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). V tomto odvolacím řízení se tak bylo možné v intencích ustanovení § 212a odst. 6 o. s. ř. zabývat pouze věcnou správností výroků II. a III. napadeného usnesení, tedy tím, zda byly splněny podmínky pro zastavení odvolacího řízení vyžadované ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. a zda bylo správně rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Předmětem tohoto odvolacího řízení naopak nemohl být z důvodů, které jsou shora vyloženy, přezkum věcné správnosti výroku I. usnesení, tím méně posouzení správnosti rozhodnutí soudu ve věci samé.9. Z vyložených důvodů bylo napadené usnesení ve výrocích II. a III. odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že úspěšné žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.