14 Cmo 157/2022-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zahájil řízení k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, výrokem II. rozhodl o výmazu jednatele společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost“) , Anonymizováno, z obchodního rejstříku se zapisovaným dnem zániku funkce 6. listopadu 2020 a výrokem III. společnosti uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že jednatel společnosti , Anonymizováno, nesplňuje podmínku bezúhonnosti, a proto zahájil řízení podle § 78 odst. 1 věty druhé zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“). , Anonymizováno, byl pravomocným rozsudkem (právní moc nastala dne 10. července 2018) Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 5. dubna 2018, sp. zn. 8 T 123/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2018, sp. zn. 7 To 235/2018, odsouzen pro trestný čin podle § 241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zák.“) spáchaného v souvislosti s podnikáním. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 31. července 2018, sp. zn. 2 T 11/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2018, sp. zn. 6 To 323/2018, za zrušení původního rozhodnutí výše uvedeného ve výroku o trestu, byl uložen souhrnný trest ve výměře 18 měsíců se zkušební dobou do 10. července 2021. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. září 2018. Následně Obvodní soud pro , adresa, vydal dne 15. října 2018 pod sp. zn. 1 T 94/2017 rozsudek, kterým byl ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2019, sp. zn. 44 To 536/2018, zrušen v obou předchozích případech výrok o trestu a byl nahrazen trestem odnětí svobody za stejný úmyslný trestný čin v trvání dvou let se zkušební dobou do 10. července 2022; právní moc rozhodnutí nastala dne 8. ledna 2019.3. Soud prvního stupně s odkazem na § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) a § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, uzavřel, že , Anonymizováno, již od 10. července 2018 nemá způsobilost pro výkon funkce jednatele. Soud prvního stupně proto v obchodním rejstříku zapsaný stav uvedl do souladu se skutečností, rozhodl o shora uvedeném výmazu , Anonymizováno, z funkce jednatele společnosti se dnem zániku funkce 6. listopadu 2020, nikoliv ke dni právní mocí zmíněného trestního rozhodnutí, neboť nelze osobu vymazat k dřívějšímu dni než ke dni, kdy jí funkce vznikla.4. Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 2 odst. 1 písm. e) /správně písm. d) – pozn. odvolacího soudu/, § 4 odst. 1 písm. i) /správně písm. j) – pozn. odvolacího soudu/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jakož i bod 3 položky 11 sazebníku soudních poplatků.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal za společnost vymazaný jednatel , Anonymizováno, odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.6. Namítá, že , Anonymizováno, je stále jednatelem společnosti, jeho funkce jednatele řádně vznikla a dosud nezanikla; ohledně případné absence bezúhonnosti , Anonymizováno, neproběhlo žádné řízení, v němž by byla jeho nezpůsobilost pro výkon funkce jednatele prokázána. Zahájené řízení o dosažení shody mezi zápisem a skutečným právním stavem považuje za čirý nonsens. Jedná se o zcela předčasné řízení, které je v rozporu s principy demokratického státu.7. Soudu prvního stupně dále vytýká, že se dostatečně nezabýval tím, zda trestný čin, pro který byl , Anonymizováno, odsouzen, byl spáchán v souvislosti s podnikáním, resp. podnikáním společnosti dle § 6 odst. 2 živnostenského zákona, a neumožnil společnosti a , Anonymizováno, hájit jejich práva a oprávněné zájmy. Svou argumentaci, odkazuje na ustanovení § 6 živnostenského zákona a judikaturu k tomuto ustanovení se vztahující (kterou v odvolání cituje), podrobně rozvádí. Zdůrazňuje, že , Anonymizováno, byl odsouzen pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák., za tento byl „podmíněně odsouzen na dobu 4 let, která uplyne dne 10. 7. 2022“. Za uvedený trestný čin mu nebyl uložen žádný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování funkce statutárního orgánu ve společnostech. S odkazem na podstatu daného trestného činu má za to, že v daném ohledu nelze paušalizovat a zakázat , Anonymizováno, vykonávat funkci jednatele ve všech společnostech, jednalo by se o neúměrný zásah do práva na podnikání. Navíc společnost nemá a nikdy neměla žádné zaměstnance. Dále poukazuje na to, že předmět činnosti společnosti je odlišný od předmětu podnikání společnosti , Anonymizováno, , ve které , Anonymizováno, působil při spáchání uvedeného trestného činu. Rovněž zdůrazňuje (a dokládá), že jediný společník společnosti společnost , právnická osoba, si je vědom odsouzení , Anonymizováno, za uvedený trestný čin, který dle něj nepředstavuje překážku pro výkon funkce statutárního orgánu, , Anonymizováno, považuje za bezúhonného.8. Závěrem apeluje na skutečnost, že předmětné řízení postrádá jakýkoliv praktický dopad, neboť „v době jakéhokoli pravomocného rozhodnutí o této věci v tomto řízení se již bude na , Anonymizováno, hledět jako by nebyl odsouzen, neboť dne 10. 7. 2022 (tedy za 9 dní) mu končí podmínka uložená za trestný čin, přičemž pan , Anonymizováno, vedl po tu dobu řádný život a bude usilovat o co nejrychlejší vydání rozhodnutí soudu o tom, že se osvědčil.“9. Odvolací soud se nejprve posuzoval, zda je odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně přípustné.10. Podle § 78 odst. 1 z. v. r. se řízení zahajuje na návrh. Má-li být dosažena shoda mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem, lze řízení zahájit i bez návrhu.11. Podle § 201 zákona č. 99/1963 b., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.12. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.13. Nadepsané řízení je řízením o statusových věcech právnických osob /§ 2 písm. e), § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)/; rejstříkové řízení je řízení svojí povahou nesporné. Podle § 13 odst. 3 z. ř. s. proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné.14. Vzhledem k výše uvedenému není proti výroku I. napadeného usnesení odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), a proto odvolací soud za použití § 218 písm. c) o. s. ř. a § 1 odst. 2, 3 z. ř. s. odvolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí odmítl.15. Dále se odvolací soud zabýval odvoláním podaným za společnost , Anonymizováno, jako jejím jednatelem (jak se podává z obsahu odvolání) a posuzoval, zda je oprávněn v řízení za společnost jednat a podat za ni odvolání (§ 21 o. s. ř.). Z níže uvedených důvodů dospěl k závěru, že tomu tak není.16. Podle § 46 odst. 1 z. o. k. členem orgánu obchodní korporace nemůže být ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti.17. Podle § 155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.18. Podle § 6 odst. 2 živnostenského zákona se za bezúhonnou pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.19. Je třeba zdůraznit, že každá osoba zastupující společnost musí být svéprávná (§ 152 odst. 2 o. z.). K tomu je však nezbytné dodat, že ustanovení § 152 odst. 2 o. z. obsahuje pouze základní podmínku pro výkon funkce člena voleného orgánu. Zákon o obchodních korporacích v § 46 stanoví nad rámec uvedené základní podmínky svéprávnosti další podmínky, které musí člen voleného orgánu obchodní korporace splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je i bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona, jakož i absence překážky provozování živnosti. Ustanovení občanského zákoníku jsou v tomto případě obecnými ustanoveními ve vztahu k ustanovením zákona o obchodních korporacích (jde o vylučující vztah zákona zvláštního a obecného).20. Z obsahu spisu vyplývají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, zejména