14 Cmo 264/2022-32 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přerušil řízení do „konečného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 75 Cm 153/2017.“2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že v daném řízení se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) ze dne 18. ledna 2021. Společnost navrhla přerušení předmětného řízení s odůvodněním, že u soudu prvního stupně je pod sp. zn. 75 Cm 153/2017 vedeno k návrhu téhož navrhovatele řízení o vyslovení platnosti rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady (téže) společnosti ze dne 25. září 2017, kde se mj. rovněž řeší zásadní otázka, zda je navrhovatel akcionářem společnosti (dále jen „další řízení“). Navrhovatel se shodně jako v dalším řízení se nadále považuje za akcionáře společnosti, maje za to, že , Anonymizováno, není jediným akcionářem společnosti; k tomuto svému tvrzení navrhl řadu důkazů. Soud prvního stupně s odkazem na § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nadepsané řízení přerušil s tím, že je třeba vyřešit zásadní otázku, zda navrhovateli svědčí aktivní legitimace, tedy zda v době podání návrhu 17. června 2021 (správně dne 15. září 2021 - pozn. odvolacího soudu). V současné době není zřejmé, zda došlo k prodeji všech jeho akcií , Anonymizováno, či nikoliv, a tato otázka je již řešena v dalším řízení. Soud prvního stupně proto za dané situace dovodil, že je na místě projednávané řízení přerušit a vyčkat právní moci rozhodnutí v dalším řízení.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Odvolatel v podaném odvolání toliko namítá, že určení doby skončení řízení „do konečného skončení řízení“ je neurčité. Občanský soudní řád neupravuje pojem konečné skončení řízení. Není zřejmé, zda má jít o skončení prvostupňového řízení, o právní moc rozhodnutí, o uplynutí lhůty pro podání dovolání, o rozhodnutí o dovolání, o rozhodnutí o ústavní stížnosti apod. Žádné další námitky proti usnesen soudu prvního stupně nevznáší.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.7. Citované ustanovení neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na jeho uvážení, zda řízení přeruší. Soud proto řízení z důvodu uvedeného v § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit může, ale též nemusí.8. Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tedy v tom, aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., by soud měl posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Přitom by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně prodlouží původní řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, a v něm citovaná rozhodnutí, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 27 Cdo 4248/2018).9. Předně je nutno uvést, že návrh na přerušení řízení byl navrhovateli spolu s výzvou, aby se k tomuto návrhu vyjádřil, doručen dne 24. června 2022. Navrhovatel se k návrhu na přerušení řízení ve stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřil. Soud prvního stupně pak dne 1. září 2022 vydal odvoláním napadené usnesení, které bylo odvolateli doručeno téhož dne. Navrhovatelem podané odvolání neobsahovalo řádné odůvodnění, a proto jej soud prvního stupně usnesením ze dne 13. října 2022, č. j. 79 Cm 243/2021-27, aby své odvolání ve stanovené 10denní lhůtě ode dne doručení výzvy doplnil a uvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení či postupu soudu, a jak navrhuje, aby odvolací soud o odvolání rozhodl. Odvolatel byl současně poučen o tom, že jestliže uvedené vady odvolání neodstraní, bude odvolání odmítnuto. Výzva byla odvolateli doručena dne 24. října 2022. Odvolatel až po předložení spisu odvolacímu soudu doplnil dne 4. prosince 2022 podané odvolání, v němž pouze brojí proti neurčitosti určení doby skončení řízení s tím, že občanský soudní řád pojem „konečné skončení řízení“ neupravuje. Jiné námitky proti rozhodnutí soudu prvního stupně a jeho postupu odvolatel neuvádí.10. Z obsahu předloženého spisu se pak podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně. Rovněž ze samotného návrhu je zřejmé, že navrhovatel napadá i další rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady (rozhodnutí přijaté dne 25. září 2017 – řízení vedeno pod sp. zn. 75 Cm 153/2017; rozhodnutí přijaté dne 12. prosince 2019 – řízení vedeno pod sp. zn. 77 Cm 167/2020; rozhodnutí přijaté dne 15. prosince 2020 – řízení vedeno pod sp. zn. 73 Cm 26/2021). Klíčovou otázkou spojující uvedená řízení je, zda navrhovateli svědčí aktivní věcná legitimace k podání předmětných návrhů, tj. zda je akcionářem společnosti či nikoliv. V dalším řízení bylo provedeno dokazování k předmětné zásadní otázce; řízení není dosud pravomocně skončeno; ostatní uváděná řízení byla přerušena do pravomocného skončení dalšího řízení.11. Námitky odvolatele se týkají pouze určení doby skončení řízení; tyto odvolací soud nepovažuje za důvodné. Z výroku napadeného usnesení, jakož i z jeho odůvodnění, je zcela evidentní, že předmětné řízení je přerušováno do pravomocného skončení řízení vedeného u soudu prvního stupně pod uvedenou sp. zn. 75 Cm 153/2017, byť vhodnější formulací je, že se řízení přerušuje „do pravomocného skončení řízení vedeného … “12. Žádné další konkrétní námitky týkající se nesprávnosti napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně odvolatel neuvádí. Odvolací soud pro úplnost dodává, že postup soud prvního stupně dle § 109 odst. 2 o. s. ř. byl v poměrech dané věci opodstatněný. Mezi účastníky řízení nastolená základní sporná otázka, zda je navrhovatel akcionářem společnosti a zda mu tak svědčí aktivní věcná legitimace k podání předmětného návrhu, je řešena právě v dalším řízení a není hospodárné a účelné za dané situace dokazování provádět znovu, když účastníci k posouzení této klíčové otázky ve všech řízení navrhli identické důkazy. Důvody k přerušení předmětného řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou tak v poměrech dané věci dány.13. Vzhledem k výše uvedenému odvolací usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako správné potvrdil.