2 Cmo 11/2022-69 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 30. 12. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 482 401,74 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 13. 11. 2020 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Jak vyplynulo z žaloby, žalobkyně je majitelkou směnky vlastní vystavené dne 20. 8. 2010, v níž společnost , Anonymizováno, se zavázala žalobkyni zaplatit směnečnou sumu ve výši 482 401,74 Kč dne 12. 11. 2020 a žalovaná převzala směnečné rukojemství spolu s , Anonymizováno, . Žalovaná však směnečnou sumu nezaplatila, třebaže k její úhradě byla žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2020.2. Soud prvního stupně vydal dne 8. 3. 2021 směnečný platební rozkaz č. j. , Anonymizováno, , kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 482 401,74 Kč, 6 % úrok z částky 482 401,74 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 608,01 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 24 501 Kč.3. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasné námitky.4. K projednání námitek soud prvního stupně nařídil jednání, v jehož rámci žalobkyně navrhla vydat rozsudek pro zmeškání, kterým by soud ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti. Soud návrhu vyhověl a rozsudkem pro zmeškání uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 482 401,74 s 6% úrokem z částky 482 401,74 od 13. 11. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 608,01, náhradu nákladů řízení ve výši 24 501 Kč a dále 600 Kč na náhradu námitkového řízení. V odůvodnění uvedl, že v důsledku neúčasti žalované na jednání shledal zákonné důvody pro vydání rozsudku pro zmeškání, kterým směnečný platební rozkaz ponechal v plném rozsahu v platnosti s tím, že námitky žalovaného shledal nedůvodnými.5. Žalovaná napadla vydaný rozsudek pro zmeškání včasným odvoláním, ve kterém navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zejména uvedla, že v daném případě nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť nalézacím soudem má být pouze rozhodnuto o tom, zda se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zrušuje. Námitkové řízení svou povahou není řízením o uplatněném nároku, kterým se jím nepřiznává ani nezamítá, ale řízením o posouzení námitek. V doplnění odvolání ze dne 10. 1. 2022 odkázala na ustálenou judikaturu odvolacího soudu a to rozsudek č. j. 5 Cmo 322/2016 a rozsudek č. j. 12 Cmo 403/2004.6. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo s odkazem na ust. § 212, § 214 a § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a neshledal předpoklady pro jeho potvrzení nebo změnu.8. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobkyně se domáhala svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), v níž žalovaná vystupuje v roli směnečného rukojmího. V tomto směru nelze vytknout soudu žádného pochybení, pokud nároku ze směnky vyhověl vydáním směnečného platebního rozkazu, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě námitky, k jejichž projednání nařídil soud jednání.9. Z protokolu z jednání ze dne 10. 11. 2021 vyplývá, že žalobkyně přednesla žalobu a navrhla soudu vydání rozsudku pro zmeškání.10. V souladu s § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.11. V obecné rovině nelze vyloučit, že i o nároku ze směnky lze v nalézacím řízení rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. O takovou situaci se však v daném případě nejedná, neboť soud již o směnečném nároku rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná námitky, které platební rozkaz neruší. Pokud soud nařídil jednání, pak výlučně k jejich projednání. V tomto námitkovém řízení již není předmětem samotný žalobou uplatněný nárok, o kterém bylo již rozhodnuto, a pro není na místě ani přednesení žaloby. V námitkovém řízení „hlavní role“ přísluší žalované, aby k odůvodněným námitkám, na kterých setrvala, navrhla odpovídající důkazy a soud o jejich důvodnosti rozhodl.12. Pokud žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, není pak soud takovým návrhem vázán. Rozsudkem, kterým soud rozhoduje o námitkách žalované, je třeba postupovat dle § 175 odst. 4 o. s. ř. a rozhodnout, v jakém rozsahu se ponechává směnečný platební rozkaz v platnosti, případně v jakém rozsahu se ruší. Není proto na místě rozhodnutí o přiznání nebo o zamítnutí nároku. Jediným exekučním titulem tak zůstane směnečný platební rozkaz.13. Soudu prvního stupně je však třeba vytknout pochybení i ve vztahu k odůvodnění rozsudku, jež neobstojí k jeho výrokové části. I když soud v bodu 5) odůvodnění uvedl, že „ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti“, pak výrok rozsudku tomu neodpovídá, když ve výroku pod bodem I. bylo opětovně rozhodnuto o povinnosti žalované k zaplacení směnečného penízu s 6% úrokem, se směnečnou odměnou a s náhradou nákladů řízení žalobkyni. Ve své podstatě byla v tomto řízení vydána dvě rozhodnutí ve věci samé vycházeje z jednoho uplatněného nároku. I když odůvodnění rozsudku v bodu 5) pojednává o nedůvodnosti jednotlivých námitek uplatněných žalovanou, pak z protokolu z jednání ze dne 10. 11. 2021 nevyplývá, že by o námitkách žalované bylo vůbec jednáno. Ostatně samotná podstata rozhodnutí soudu o peněžitém nároku rozsudkem pro zmeškání nepřipouští „klasické projednání věci“ včetně dokazování.14. Vzhledem k tomu, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b o. s. ř., bylo třeba napadený rozsudek dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k projednání námitek žalované včetně provedení dokazování.15. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodne soud v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).