2 Cmo 125/2022-92 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 15. 6. 2021, č. j. 56 Cm 7/2021-36 pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání Soud prvního stupně vyzval žalovaného usnesením ze dne 19. 7. 2021, č. j. 56 Cm 78/2021-44, aby soudní poplatek zaplatil v dodatečné lhůtě. V návaznosti na to žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků. Tento jeho návrh byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 9. 2021, č. j. 56 Cm 7/2021-68, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 4. 2022, č. j. 2 Cmo 297/2021-79. Přestože soud žalovaného po té ještě jednou vyzval k zaplacení soudní soudního poplatku z výše zmíněného odvolání, žalovaný soudní poplatek nezaplatil. Proto soud prvního stupně dané odvolací řízení zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho změnu tak, že odvolací řízení se nezastavuje. Domnívá se, že soudní poplatek měl být vyměřen až na základě úspěchu nebo neúspěchu podaného odvolání, protože náhrada nákladů je ukládána té straně, která nebyla ve věci úspěšná. Obává se také, že v případě, kdyby v odvolacím řízení uspěl a žalující straně bylo uloženo, aby žalovanému soudní poplatek nahradila, je zde nebezpečí, zda by se tak skutečně stalo. Proto je logické, aby soud uložil soudní poplatek zaplatit té straně, která nebude v řízení úspěšná.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel při tom zcela z okolností, ze kterých vycházel také soud prvního stupně.4. Žalovaný nesprávně zaměňuje poplatkově právní vztah mezi tím, kdo je poplatníkem soudního poplatku, a státem na straně jedné a procesně právní vztah mezi účastníky řízení v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení na straně druhé. Potom rozhodování o poplatkové povinnosti není rozhodováním o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení. Teprve v případě, kdy je poplatková povinnost splněna, a kdy v důsledku toho vznikne poplatníkovi soudního poplatku náklad s touto úhradou spojený, lze uvažovat o právu na náhradu takových nákladů mezi účastníky řízení.5. V případě odvolání proti rozhodnutím soudů prvních stupňů je poplatníkem soudního poplatku ten, kdo návrh, to znamená zde odvolání, podává, jak vyplývá z § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. Poplatková povinnosti tomuto poplatníkovi soudního poplatku vzniká podle § 4 odst. 1 písm. b) stejného zákona již okamžikem podání odvolání. Ve stejném okamžiku je soudní poplatek za odvolání také splatný. To plyne z § 7 odst. 1 uvedeného zákona. Není-li příslušný soudní poplatek zaplacen při takto stanovené jeho splatnosti, ocitá se poplatník soudního poplatku v prodlení s jeho úhradou.6. Nezaplacení soudního poplatku je překážkou dalšího postupu řízení. Tato poplatková překážka řízení proto vede k tomu, že soud je povinen příslušné řízení, k němuž se příslušný soudní poplatek vztahuje, v tomto případě řízení odvolací, zastavit. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. je soud ovšem povinen dát účastníku řízení, který je poplatníkem soudního poplatku, takovému účastníku ještě dodatečnou možnost, aby poplatkovou povinnost, která mu svědčí, a s jejímž splněním je prodlení, přece jen alespoň dodatečně uhradit. Nestane-li se tak ani v této soudem dodatečně poskytnuté lhůtě, pak poplatková překážka nadále trvá a nemůže následovat jiné rozhodnutí, než je zastavení příslušného řízení pro tuto překážku.7. Poplatková překážka samozřejmě vedle úhrady soudního poplatku nenastane také tehdy, jestliže je účastník řízení, který je poplatníkem určitého soudního poplatku, od poplatkové povinnosti osvobozen podle § 138 odst. 1 o. s. ř.8. Je zjevné, že celý tento postup musí nutně předcházet projednání návrhu, který podléhá zpoplatnění, soudem. Nemůže se odehrát až na konci řízení o poplatném návrhu. Je rovněž zcela nepochybné, že se jedná výlučně o vztah mezi státem, který je reprezentován poplatkovým soudem, na straně jedné a poplatníkem soudního poplatku na straně druhé. Jedná se o vztah, který nemá vůbec nic společného s procesním poměrem mezi účastníky řízení navzájem.9. Tedy v poměrech projednávané věci je žalovaný, který podal předmětné odvolání, poplatníkem soudního poplatku, který měl uhradit již v souvislosti s podáním odvolání. Soud prvního stupně v souladu se zákonem dal žalovanému ještě dodatečnou možnost, aby, třebaže již byl žalovaný v prodlení se zaplacením daného soudního poplatku, tento poplatek alespoň následně přece jen zaplatil. Jelikož byl pravomocně zamítnut návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků, jeho poplatková povinnost trvala. Z toho důvodu soud prvního stupně nemohl postupovat jinak, než pro tuto trvající poplatkovou překážku předmětné odvolací řízení zastavit.10. Žalobci, jak plyne z doposud uvedeného, poplatníky předmětného soudního poplatku nejsou. Neučinili žádný poplatný procesní úkon ve smyslu zákona o soudních poplatcích. Proto jim nelze uložit, aby uhradili soudní poplatek státu, to znamená, aby jej zaplatili na poplatkový účet soudu prvního stupně. Nelze při tom přejít ani hledisko ústavní, když podle č. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod je možné daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Podle zákona o soudních poplatcích žalobcům žádná poplatková povinnost v této souvislosti nesvědčí na rozdíl od žalovaného, kterého předmětná zákonná poplatková povinnost stíhá.11. Co se týká soudních poplatků jako součásti nákladů řízení, jsou podle § 137 odst. 1 o. s. ř. součástí nákladů řízení také hotové výdaje účastníků řízení včetně soudního poplatku. Tedy součástí nákladů řízení jednotlivého účastníka řízení není soudní poplatek či povinnost k úhradě soudního poplatku, nýbrž součástí nákladů řízení je výdaj, který tento účastník učinil tím, že soudní poplatek zaplatil. Tedy nejprve musí být soudní poplatek zaplacen, tedy musí být nejprve splněna povinnost poplatková vůči státu, aby se mohl výdaj takto učiněný stát součástí nákladů řízení účastníka, který je poplatníkem soudního poplatku. Teprve náklady řízení tímto výdajem vzniklé mohou být účastníku řízení, kterému takto vznikl, být případně nahrazeny. Tedy jen prostřednictvím náhrady nákladů řízení mezi účastníky se tíže vzniklá zaplacením soudního poplatků může přenést na opačnou stranu sporu. Stane se tak ovšem podle pravidel, které v tomto směru stanoví občanský soudní řád v § 142 až 150. Zákon o soudních poplatcích se již neuplatní, když úhradou soudního poplatku jeho poplatníkem na účet poplatkového soudu je poplatková povinnost vypořádána. Tak v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení, nejčastěji skutečně podle úspěchu nebo neúspěchu řízení o konkrétním návrhu, nelze přenášet poplatkovou povinnost vůči státu z poplatníka konkrétního soudního poplatku na jiného účastníka řízení. Je toliko možné uložit, aby výdaj poplatníka soudního poplatku s jeho úhradou byl mu jiným účastníkem nahrazen.12. Nemůže být sporu o tom, že je vždy možné, že soudem přiznané právo na náhradu nákladů řízení ukáže se být zcela nedobytné, že se nepodaří tuto náhradu získat ani cestou výkonu rozhodnutí anebo exekuce. Toto riziko však nese si každý, kdo podává poplatný návrh. Je tedy na něm, aby posoudil váhu tohoto rizika, a aby se sám rozhodl, zda podá příslušný návrh i s tím rizikem, že mu náklady s tím spojené efektivně nahrazeny nebudou, anebo aby od takového návrhu upustil. Každý má právo obrátit se na soud se svými návrhy, jak plyne z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nikdo však k tomu není povinen.13. Z toho vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil v rámci poměrů tohoto řízení otázku poplatkové překážky a důsledky jejího neodstranění, když v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích předmětné odvolací řízení zastavil.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.15. Náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení s ohledem na jeho výsledek by svědčila žalující straně. Protože však žalobci neučinili v tomto odvolacím řízení žádný procesní úkon a žádné náklady řízení jim v důsledku toho nevznikly, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jim.