2 Cmo 150/2022-141 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně v platnosti jeho směnečný platební rozkaz ze dne 1. 12. 2020, č. j. 55 Cm 187/2020-12 a přiznal žalobci právo na náhradu řízení proti žalovanému. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingové zápůjčce dne 28. 1. 2017 a že součástí smluvních ujednání je dohoda o tom, že pro zajištění závazků žalovaného z této smlouvy bude vydána blankosměnka, to znamená sporná směnka, a dále dohoda o tom, jak bude tato blankosměnka vyplněna. Konstatoval, že žalobce předložil řádnou směnku vlastní. Poukázal na nespornou a abstraktní povahu směnečných závazků s tím, že je na žalované straně, aby vznesla námitky prokazující neplatnost přijatého směnečného závazku. Žalovaný vzal námitku nepravosti jeho podpisu na sporné směnce zpět. Dále namítal nesprávné vyplnění sporné směnky, původně blankosměnky. K tomu soud uvedl, že námitka není dostatečně odůvodněná, když žalovaný neuvedl, jaká částka měla být do směnky správně vyplněna. Nakolik žalovaný uváděl, že dluh může být nejvýše 123 120 Kč, pak soud dovozoval, že při nezaplacení 21 splátek po 5 130 Kč, částečném zaplacení 22. splátky a dodatečné úhradě 71 125 Kč činí dlužná jistina 128 455 Kč a nikoliv částku žalovaným namítanou. Zejména se soud zabýval námitkou nepřiměřenosti smluvní pokuty v sazbě 50% z celkové poskytnuté zápůjčky a návrhem žalovaného na snížení této pokuty. K tomu uvedl, že žalovaný zaplatil jen menší část z dohodnutých 60 splátek a i tak platil některé se zpožděním. Vyšel z toho, že pokuta je počítána z celkové zapůjčené částky, ale přesto není nepřiměřená, protože žalovaný dluh nesplácí, a kdyby se pokuta počítala procentem z dlužné částky s tím, že by toto právo vznikalo po celou dobu prodlení, jak bývá obvyklé, mohla by tak výše smluvní pokuty dosáhnout mnohem vyšší částky. Proto soud prvního stupně neshledal ujednání o této smluvní pokutě za odporující dobrým mravům a neshledal ani důvody pro moderaci této smluvní pokuty.2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytýká soudu, že se nevypořádal s námitkou, že ujednání o smluvní pokutě je ujednáním absolutně neplatným, když bez odůvodnění a tedy nepřezkoumatelně uzavřel, že toto ujednání není v rozporu s dobrými mravy. Vůbec se soud nevyjádřil k námitce, že smlouva o zápůjčce obsahuje dvojí postih za totéž porušení v bodě 8.1. písm. b) a v bodě 8.5 smlouvy. Podrobněji se soud prvního stupně zabýval pouze námitkou ohledně moderace smluvní pokuty jako nepřiměřené. Se závěrem soudu ovšem žalovaný nesouhlasí, když v rozporu s judikaturou položil soud důraz na okolnosti, které nastaly až po sjednání předmětné smluvní pokuty. Soud také nijak nehodnotil námitku nesprávného výpočtu úroků z prodlení. Nevypořádal se také s námitkou, že se žalobce v předžalobní upomínce vzdal práva na zákonné úroky z prodlení. Konečně se soud nevypořádal s námitkou, že kapitalizací úroků z prodlení se žalobce dopustil nepřípustného anatocismu, tedy nepřípustného uplatňování příslušenství z příslušenství.3. Žalobce se ve vyjádření k odvolání bez bližšího rozboru ztotožnil s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně a jeho odůvodněním, jež považuje za dostatečné, a navrhuje jeho potvrzení.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Co se týká skutkového stavu, provedl soud prvního stupně úplné dokazování. S výjimkou výše uvedenou ovšem není zřejmé, jaká skutková zjištění z tohoto dokazování soud učinil. To se zejména s ohledem na níže popsané námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu týká především zjištění o tom, co bylo mezi účastníky sjednáno ohledně důsledků prodlení žalovaného se splácením zápůjčky, tedy zejména zjištění, jaká ujednání sporné strany učinily ohledně úroků z prodlení a ohledně smluvní pokuty za prodlení se splácením. Pro tato chybějící zjištění, jež pro rozhodnutí o námitkách žalovaného jsou zásadní, nelze napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu přezkoumat.6. Ne zcela přesně soud prvního stupně popisuje vztah námitek, které jsou případně důvodné, na existenci směnečného závazku žalované strany. Vlastní směnka je podle čl. I. § 76 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, platná, jestliže vyhovuje předpisu čl. I. § 75 a § 76 stejného zákona. Žádná námitka, která by napadala spornou směnku z tohoto pohledu, vůbec uplatněna nebyla. Jde tedy o platnou směnku. Ani v případě, kdyby byla důvodná námitka, že sporná směnka, která byla původně blankosměnkou (to je jedna z mála okolností, kterou prvního stupně zjistil), byla vyplněna odchylně od ujednání (čl. I. § 10 zákona směnečného a šekového), nejednalo by se z této příčiny o směnku neplatnou. Důvodem, proč by na takovou nesprávně vyplněnou směnku nemusel směnečný dlužník platit nic anebo méně, spočívá v tom, že nesprávného tvaru směnky bylo dosaženo při porušení smlouvy. Jde tedy o důsledek elementární zásady, že smlouvy je nutno dodržovat (pacta sunt servanda). Směnka, která vznikla nesprávným vyplněním blankosměnky, je přesto platnou směnkou vlastní, vyhovuje-li čl. I. § 76 odst. 1 zákona směnečného a šekového. Tím spíše to platí, jestliže směnečný dlužník namítá a prokáže, že žalobce práva ze směnky uplatňuje práva ze směnky v rozporu s dohodou o funkci směnky. Nejčastěji jde o funkci zajištění jiných závazků směnkou. Tuto funkci také soud prvního stupně v tomto případě zjistil. I když majitel směnku používá v rozporu se smlouvou, nestává se tím směnka neplatnou, nýbrž dlužník nebude soudem zavázán opět jen proto, že by to odporovalo smluvnímu ujednání o účelu, pro který byla směnka vydána. Sporná směnka byla původně napadena jen ohledně její pravosti, nikoliv pro formální neplatnost příslušné listiny jako směnky, a i od této námitky nepravosti žalovaný posléze upustil. Ostatně ani v případě, že by šlo o námitku důvodnou, nevedla by nepravost podpisu žalovaného k neplatnosti směnky, jen by prostě materiálně nebyl jejím dlužníkem.7. Pomineme-li námitku nepravosti podpisu žalovaného, od které později upustil, vyplývá z obsahu spisu, že žalovaný namítal následující okolnosti. Předně namítal, že jeho dluh nečiní na splátkách 128 455 Kč, nýbrž pouze 123 120 Kč. Dále namítal, že není schopen dohledat doklady o všech platbách a že žalobce by měl tvrdit a prokázat, zda a v jaké výši mu vzniklo právo na smluvní pokuty podle bodu 8.1. písm. a) a b) smlouvy. Dále namítal, že smluvní pokutu podle bodu 8.5. smlouvy nelze přiznat, protože je duplicitou ke smluvní pokutě podle bodu 8.1 smlouvy. Je neslučitelně s právem postihován dvakrát za jedno a to samé porušení smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě podle bodu 8.5. smlouvy považuje za absolutně neplatné. Konečně pro případ platností ujednání o této smluvní pokutě navrhuje, aby ji soud snížil jako nepřiměřeně vysokou v maximálně možném rozsahu.8. Z tohoto zjištění vyplývá, že žalovaný, oproti tomu, co uvádí v odvolání, neuplatnil námitku nepřípustnosti kapitalizace zákonného úroku z prodlení, porušení zákazu anatocismu z tohoto důvodu a vzdání se práva na zákonný úrok z prodlení v předžalobní upomínce. Námitky se o zákonném úroku z prodlení vůbec nezmiňují. Tyto námitky, které nebyly uplatněny včas, proto soud prvního stupně vůbec nemohl posuzovat.9. Nakolik žalovaný namítal, výši „smluvní pokuty“ podle bodu 8.1. smlouvy s tím, že její důvodnost a výši má prokázat žalobce, jde o námitku neurčitou, tedy neodůvodněnou, a ani s tou se nelze v rámci námitkového řízení zabývat. Nemůže-li žalovaný z jakékoliv příčiny napadnout postih za neplacení splátek podle bodu 8.1. smlouvy, když toto neplacení je v určitém rozsahu nepochybné, určitým způsobem, jde o problém na jeho straně a bez ohledu na to, zda jej žalovaný sám zavinil anebo nikoliv, nezbavuje ho to povinnosti konkrétně tvrdit správnou výši tohoto postihu a nelze v žádném případě povinnost tvrzení a tím méně povinnosti důkazní přenášet na opačnou stranu sporu.10. Z výše uvedených zjištění ovšem také vyplývá, že s výjimkou „smluvní pokuty“ podle bodu 8.1. smlouvy, uvádí žalovaný zcela jednoznačně, v jakém rozsahu uznává, že je žalobci dlužen a v jakém rozsahu to neuznává. Jasně řekl, ohledně jaké části jistiny se považuje za dlužníka, a zcela jednoznačně odmítl smluvní pokutu podle bodu 8.5. smlouvy ve výši 153 900 Kč. Okolnost, že nesumarizoval tyto částky, nic nemění na tom, že je zřejmé, v jakém rozsahu žalovaný směnečný nárok zcela určitě napadá z důvodu neexistence kauzálního závazku. Kdyby byly námitky z tohoto důvodu skutečně neurčité, jak soud prvního stupně uvádí, musely by být odmítnuty pro neodůvodněnost. Soud sám se jimi ovšem zabýval. Potud je nutno s ním také souhlasit.11. Je ovšem nutno souhlasit se žalovaným, že soud prvního stupně věnoval rozhodující pozornost tomu, zda jsou dány podmínky pro moderaci smluvní pokuty podle bodu 8.5. smlouvy,