2 Cmo 161/2022-345 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 1. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 27. 4. 2022, č. j. 47 Cm 93/2021-241, který v této věci činí 73 793 Kč. Uvedl, že první žalovaný k výzvě soudu předložil pouze neautorizované doklady, a to přiznání k dani z příjmů za rok 2020, Vybrané údaje z Výkazu zisku a ztrát za rok 2019 a účetní uzávěrky za roky 2019, 2020 a 2021. Neosvědčil tak věrohodně svoje majetkové poměry a pro soud návrhu žalovaného 1. nevyhověl.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že soudu prvního stupně doložil požadované doklady. Z opatrnosti k odvolání přikládá doručenky k daňovým přiznáním za roky 2019, 2020 a 2021 a dále účetní uzávěrky za stejné roky s tím, že tyto jsou uloženy ve sbírce listin obchodního rejstříku. Z těchto dokladů vyplývá, že první žalovaný je nemajetný a nemá prostředky k úhradě předmětného soudního poplatku.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. V rámci odvolacího řízení předložil první žalovaný daňová přiznání za roky 2018, 2019, 2020 a 2021. K těmto daňovým přiznáním za odvolacího řízení doložil, že byla odeslána z datové schránky prvního žalovaného na datovou schránku Finančního úřadu pro , adresa, . Předložil rovněž účetní uzávěrky za stejné roky s tím, že odpovídají, jak odvolací soud ověřil, účetním uzávěrkám uloženým do sbírky listin obchodního rejstříku. Z těchto dokladů učinil odvolací soud dále uvedená zjištění.5. Za rok 2018 vykázal první žalovaný aktiva ve výši 5 292 000 Kč. Tržby činily 5 392 000 Kč a 42 000 Kč. V hospodaření dosáhl zisku 9 382 Kč při celkovém obratu 5 465 000 Kč.6. Za rok 2019 vykázal první žalovaný aktiva ve výši 7 443 000 Kč. Tržby vykázal ve výši 2 881 000 Kč a 1 528 000 Kč. V hospodaření dosáhl ztráty 1 868 000 Kč při celkovém obratu 4 453 000 Kč.7. Za rok 2020 vykázal první žalovaný aktiva ve výši 9 562 000 Kč. Tržby činily jednak 52 000 Kč a dále 4 578 000 Kč. V hospodaření dosáhl zisku 1 644 000 Kč při celkovém obratu 4 640 000 Kč.8. Za rok 2021 vykázal první žalovaný aktiva ve výši 3 399 000 Kč. Tržby činily 6 327 000 Kč. V hospodaření dosáhl ztráty 264 000 Kč při celkovém obratu 7 134 000 Kč.9. V rámci odvolacího řízení také předložil první žalovaný Vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 24. 6. 2022, č. j. 099 EX 1464/22-8 soudního exekutora , Anonymizováno, , a to pro jistinu 12 067 Kč.10. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.11. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.12. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 1., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda první žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.13. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že první žalovaný 1. disponuje ve vztahu k předmětnému soudnímu poplatku, který není zanedbatelné výše, ale není ani nijak přemrštěně vysoký, více než dostatečnými aktivy. Také příjmy - tržby žalovaného 1. umožňují uhradit předmětný soudní poplatek mnohonásobně. Za poslední čtyři roky se vždy pohybovaly v řádu milionů korun. Hospodářský výsledek prvního žalovaného vykazuje z roku na rok výkyvy, jednou je kladný, jindy záporný. Nicméně tato okolnost je pro posouzení poměrů prvního žalovaného bezvýznamná. O nic nebylo by možné opřít závěr, že soudní poplatky lze hradit v případě podnikajících subjektů pouze z jejich zisku. Naopak platí, že výdaje spojené se soudními poplatky jsou typickou nákladovou položkou. V rámci celkových nákladů jednotlivého podnikatelského subjektu naopak spolurozhodují o tom, zda výsledek hospodaření bude kladný nebo záporný. Tedy ze zmíněných dokladů vyplývá, že předmětný soudní poplatek může být prvním žalovaným uhrazen bez dalšího.14. V rámci odvolacího řízení osvědčená exekuce se týká ve vztahu k aktivům a tržbám prvního žalovaného o částku tak nepatrnou, že jde o okolnost pro posouzení poměrů žalovaného zcela bezvýznamnou.15. Z toho vyplývá, že i po té, co byly doklady osvědčující poměry žalovaného 1. v rámci odvolacího řízení tímto žalovaným doplněny, nadále obstojí závěr soudu prvního stupně, že první žalovaný nesplňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání úlevy na soudních poplatcích, a to ani co se částečného osvobození od soudních poplatků dotýká.16. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.