2 Cmo 164/2022-396 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 1. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 26. 10. 2020, č. j. 55 Cm 79/2019-265, který v této věci činí 55 184 Kč. Konstatoval, že nelze vyloučit úspěšnost prvního žalovaného v odvolacím řízení. Ohledně jeho poměrů vzal za prokázané, že za rok 2018 činily příjmy prvního žalovaného 3 502 065 Kč se záporným hospodářským výsledkem – 1 065 526 Kč, za rok 2019 činily příjmy tohoto žalovaného 2 206 000 Kč s kladným hospodářským výsledkem 521 000 Kč a za rok 2020 dosáhl příjmů 1 575 000 Kč při kladném hospodářském výsledku 327 000 Kč. Za osvědčené považoval také okolnost, že , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . zrušily žalovanému 1. účty pro nevyrovnané debety. Žalovaný 1. nevykázal žádné závazky a ty nebyly ani osvědčeny. Konstatoval, že první žalovaný jen z výnosu za poslední výše uvedené období disponuje částkou, která je násobkem předmětného soudního poplatku. Proto soud neshledal, že poměry žalovaného 1. odůvodňují přiznání navrhované poplatkové úlevy.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhl jeho zrušení a opětovné projednání jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků. Zrekapituloval, že postupoval v souladu s usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2022 a předložil požadované doklady v souladu se lhůtami uvedenými v tomto usnesení. Aniž soud vyčkal uplynutí lhůt, které sám stanovil, vydal již 31. 1. 2022 usnesení pro žalovaného 1. nepříznivé. Tato usnesení vydal asistent soudce , Anonymizováno, . K odvolání, kterým se první žalovaný bránil proti usnesení ze dne 31. 1. 2022, soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 3. 2022 zrušil napadené usnesení ze dne 31. 1. 2022. Stalo se tak soudkyní , Anonymizováno, . Následujícího dne 8. 3. 2022 bylo vydáno opět asistentem soudce , Anonymizováno, napadené usnesení. Tento postup soudu prvního stupně považuje za zmatečný a považuje jej za důvod pro zrušení napadeného usnesení. Postup asistenta soudce , Anonymizováno, a soudkyně , Anonymizováno, potom považuje za podjatý vůči žalovanému 1.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně. Jiné doklady významné pro rozhodnutí o návrhu na poplatkovou úlevu předloženy nebyly. Odvolací soud pokusil se nahlédnutím do sbírky listin obchodního rejstříku zjistit aktuální stav hospodaření prvního žalovaného, ale účetní uzávěrka za rok 2021 doposud ve sbírce listin založena není. Naposledy byla uložena uzávěrka za rok 2018. Stalo se tak až 2. 2. 2021.5. Obsah a sled usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2022, ze dne 31. 1. 2022 a ze dne 7. 3. 2022, jak jej první žalovaný popisuje v odvolání, odpovídá obsahu spisu.6. Usnesením ze dne 19. 4. 2022, č. j. 55 Cm 79/2019-381 rozhodla soudkyně , Anonymizováno, , že asistent soudce , Anonymizováno, není vyloučen z projednávání a rozhodování v této věci.7. Usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. Nco 43/2022-390 rozhodl Vrchní soud v Praze, že soudkyně , Anonymizováno, není vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci.8. Z těchto usnesení vyplývá, že přes dále uvedené nelze asistenta soudce , Anonymizováno, považovat za podjatého v souvislosti s vydáním a odvoláním prvního žalovaného napadeného a nyní přezkoumávaného usnesení soudu prvního stupně9. Není pochybností, že soud prvního stupně jeho usnesením ze dne 31. 1. 2022 postupoval nesprávně. Je ovšem také pravdou, že tento nedostatek byl zcela v souladu s předpisy občanského soudního řádu odstraněn, jak je prvnímu žalovanému dobře známo, usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2022, č. j. 53 Cm 79/2019-376. Nyní přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně tak není tímto přecházejícím nedopatřením nijak dotčeno. Je tedy nutno přezkoumat jen jeho věcnou správnost.10. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.11. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.12. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 1., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také z větší části obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda první žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad shodně se soudem prvního stupně za splněný.13. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že z výše uvedených zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že hospodaření prvního žalovaného kolísá mezi ziskem a ztrátou, když dvě zjištěná období byla zisková a jedno ztrátové. Zisk první žalovaný vykázal i za poslední osvědčený rok 2020 a soud prvního stupně uvedl, že jen tato výše zisku by více než dostatečně postačovala k úhradě předmětného soudního poplatku. Odvolací soud však považuje za mnohem významnější, že nelze z ničeho dovodit, že by soudní poplatek mohl být hrazen pouze z případného zisku. Z čeho by hradily soudní poplatky osoby, které vůbec nepodnikají. K úhradě soudních poplatků mohou sloužit jakékoliv prostředky poplatníka příslušného soudního poplatku. Potom v případě podnikajících osob je nutno uvažovat celkové jejich příjmy, nikoliv jen zisk anebo základ daně z příjmů. Soudní poplatky vynakládané podnikajícím subjektem jsou typickou složkou jeho výdajů a jde tedy o náklady, které spolu s jinými náklady teprve rozhodují o tom, zda podnikání bude nebo nebude ziskové. Zjištěné příjmy prvního žalovaného pohybují se vždy v řádu miliónů korun, a tedy tyto příjmy jsou mnohonásobně dostačující k tomu, aby první žalovaný mohl předmětný soudní poplatek bez obtíží uhradit.14. Nakolik první žalovaný prokázal zrušení účtů u , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , pak nejde o okolnosti významné. Především není nijak osvědčeno, že důvodem zrušení těchto účtů byly ekonomické obtíže prvního žalovaného. Údaje z jeho účetnictví ukazují na to, že tyto důvody zde nebyly. Při tom důvodů, proč byly účty zrušeny, lze si představit celou řadu včetně prosté neochoty hradit si své závazky. Z těchto zjištění také nijak neplyne, že první žalovaný žádné jiné účty nemá. S ohledem na jeho obrat je nepředstavitelné, aby realizoval svůj platební styk pouze v hotovostní podobě, a to i s ohledem na zákonné limity přípustné výše plateb v hotovosti.15. Žalovaný 1. také poukazoval na to, že do tvrzené, ale, jak výše dovozeno, neprokázané špatné ekonomické situace jej uvrhl žalobce a jím ovládané společnosti. To předně doposud nijak osvědčeno nebylo. Zatím nepravomocný rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 10. 2020, č. j. 55 Cm 79/2019-265 ukazuje spíše na to, že toto tvrzení pravdivé není. Nicméně tak či onak nejde o okolnosti nijak podstatné. V souvislosti s rozhodováním o přiznání úlevy na soudních poplatcích se jedná o vztah mezi poplatníkem soudního poplatku a státem, nejde o vztah mezi účastníky řízení. Ten na posouzení, zda účastník řízení, který se domáhá poplatkové výhody, splňuje zákonné předpoklady pro její přiznání, nijak významný není.16. Z výše uvedeného právě vyplývá, že soud prvního stupně v souladu s tím, co bylo osvědčeno nebo co jinak v řízení vyšlo najevo, zcela případně uzavřel, že žalovaný 1. nesplňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků. Na tom se nic nezměnilo ani v průběhu tohoto odvolacího řízení.17. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.