2 Cmo 219/2021-42 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl jako opožděné odvolání žalovaného 2. proti rozsudku téhož soudu ze dne 13. 4. 2021, č. j. 13 Cm 151/2020-22. V odůvodnění usnesení uvedl, že rozsudek byl žalovanému 2. doručován na adresu jeho trvalého pobytu (, Anonymizováno, , přičemž doručen mu byl v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 o. s. ř. dne 31. 5. 2021. Patnáctidenní lhůta k odvolání tak začala žalovanému 2. běžet dnem 1. 6. 2021 a skončila dnem 15. 6. 2021. Žalovaný 2. však podal odvolání proti rozsudku až dne 21. 6. 2021, tedy po lhůtě předpokládané ustanovením § 204 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně proto odvolání žalovaného 2. odmítl jako opožděné postupem podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř.2. Žalovaný 2. se proti usnesení včas odvolal a navrhl jeho změnu tak, že odvolání se neodmítá. Namítl, že soud může z centrální evidence obyvatel zjistit, že na adrese žalovaného 2. se zdržují dvě osoby stejného jména – otec a syn. Syn působí jako jednatel v korporaci a poštu dostává vesměs na adresu sídla korporace, nikoli domů jako fyzická osoba. Protože na korespondenci není označeno, které osobě je písemnost určena (např. dodatkem starší/mladší) a vesměs vždy se jedná o poštu pro otce žalovaného 2., nepřebírá si žalovaný 2. takto nerozlišenou poštu a nechává ji svému otci. Pošta se tak nedostala do dispozice žalovaného 2. a ten neměl možnost se s jejím obsahem seznámit.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalovaného 2. nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.4. Podle ustanovení § 204 odst. 1 o. s. ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.5. Podle ustanovení § 49 odst. 2, první věta o. s. ř., nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti určené do vlastních rukou, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si ji vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se tato podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.6. Z obsahu spisu se podává, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 4. 2021, č. j. 13 Cm 151/2020-22, byl žalovanému 2. doručován na adresu jeho bydliště , Anonymizováno, , která je adresou pro doručování podle ustanovení § 46b, písm. a/ o. s. ř., na níž se činí pokus o odevzdání písemnosti příjemci a na které rovněž nastává doručení písemnosti, i když si ji adresát nepřevezme. Z poštou vrácené doručenky vyplývá, že zásilka, ve které byl rozsudek doručován, byla v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 o. s. ř. uložena na poště dne 19. 5. 2021, neboť žalovaný 2. nebyl v době jejího doručování na adrese svého bydliště zastižen. Doručenka je dále opatřena zápisem doručující pošty, že zásilka nebyla žalovaným 2. v úložní době vyzvednuta a že dne 2. 6. 2021 byla vložena do jeho domovní schránky. Ve smyslu ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. je proto třeba za den doručení rozsudku žalovanému 2. považovat 31. 5. 2021, neboť na tento den se jako na nejblíže následující pracovní den přesunul v souladu s ustanovením § 57 odst. 2, druhá věta o. s. ř. desátý den úložní doby běžící ode dne, kdy zásilka byla pro žalovaného 2. připravena k vyzvednutí. Shodně se soudem prvního stupně lze proto konstatovat, že patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti rozsudku začala žalovanému 2. běžet dnem následujícím po datu, kdy tento mu byl doručen, tedy dnem 1. 6. 2021, a skončila dnem 15. 6. 2021. Žalovaný 2. však podal odvolání u soudu prvního stupně až dne 21. 6. 2021, tedy po lhůtě stanovené v § 204 odst. 1 o. s. ř.7. K poukazu žalovaného 2. na to, že na adrese jeho bydliště se zdržuje též jeho otec, který má stejné jméno, a že na korespondenci není označeno, které osobě je písemnost určena, odvolací soud uvádí, že žádné ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost označovat adresáta na doručence též údajem data jeho narození (§ 50g odst. 1 o. s. ř.). Nemůže tak požívat právní ochrany jednání žalovaného 2., jak je jím v podaném odvolání popisováno, tedy, že poštu, ze které není zřejmé, zda je určena jemu či jeho otci, nepřebírá a bez dalšího ji „nechává svému otci“. Jedině v případě, že by se písemnost doručovaná žalovanému 2. skutečně nedostala do jeho dispozice kupříkladu v důsledku toho, že by mu ji jeho otec poté, kdy ji převzal v domnění, že se jedná o písemnost jemu určenou, nepředal, by bylo možno uvažovat o neúčinnosti jejího doručení žalovanému 2., kterou však lze vyslovit pouze k návrhu účastníka postupem podle ustanovení § 50d o. s. ř. Vzhledem k tomu, že odvolání proti rozsudku je žalovaným 2., resp. jeho zástupcem sepsáno dne 21. 6. 2021, nemůže být pochyb o tom, že nejpozději tohoto dne se žalovaný 2. s rozsudkem seznámil a že patnáctidenní lhůta k případnému podání návrhu na vyslovení neúčinnosti rozsudku by žalovanému 2. začala běžet nejpozději ode dne následujícího po tomto dni. Pakliže však žalovaný 2. s tvrzením, že s obsahem rozsudku se nemohl seznámit, přichází poprvé až v odvolání ze dne 2. 8. 2021 téhož dne dodaným do datové schránky soudu prvního stupně, jedná se o tvrzení opožděné, které na závěru o tom, že rozsudek mu byl řádně a účinně doručen, již nemůže ničeho změnit.8. Soudu prvního stupně tak nelze vytknout pochybení, pokud odvolání žalovaného 2. proti rozsudku ve věci vydanému odmítl jako opožděné postupem podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.10. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný 2. neměl se svým odvoláním úspěch a žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl, že žalobkyně a žalovaný 2. nemají na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči sobě navzájem právo.