2 Cmo 240/2021-163 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalovanému 2. osvobození od soudních poplatků za odvolání na základě jeho návrhu ze dne 22. 6. 2021 s odůvodněním, že žalovaný 2. řádně neosvědčil své majetkové poměry, když soudu nepředložil veškeré požadované listiny, a to výpisy z bankovních účtů, z katastru nemovitostí a z registru vozidel. Za situace, kdy žalovaný 2. tvrdí, že z výdělečné činnosti za rok 2020 ve výši 214 800 Kč po odečtu výdajů 128 880 Kč mu zbývají finanční prostředky ve výši 85 920 Kč, tj. měsíčně 7 160 Kč, neuvěřil soud prvního stupně tomu, že z této sumy lze pokrýt náklady na zdravotní pojištění ve výši 2 393 Kč, nájemné ve výši 11 500 Kč a další výlohy na uspokojení základních životních potřeb, přičemž pravidelné výdaje minimálně dvojnásobně převyšují jeho příjmy. Dle soudu prvního stupně je pravděpodobné, že žalovaný 2. má další příjmy nebo je hradí někdo jiný.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný 2. odvolání, ve kterém zejména uvedl, že nemůže prokázat negativní tvrzení, když nevlastní bankovní účet, nemovitost ani osobní vozidlo s tím, že takové potvrzení lze vydat pouze osobám oprávněným, tj. soudnímu exekutorovi případně soudům. Jelikož příjmy žalovaného 2. nepokrývají jeho náklady na zajištění základních životních potřeb, řeší žalovaný 2. tuto situaci půjčkami, není zde však žádná osoba, která by jej „živila“.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212, 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem sporu.6. Jednou z podmínek pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V daném případě má odvolací soud tuto podmínku za splněnou, když v daném stádiu řízení nelze vyhodnotit, zda žalovaný 2. bude v odvolacím řízení úspěšný či nikoliv.7. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Základním podkladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, jež by mělo objektivně zobrazit majetkové poměry žadatele včetně uvedení veškerých příjmů, finančních prostředků na bankovních účtech, movitých a nemovitých věcí a rovněž tak veškerých závazků. Z jeho obsahu soud zjistil, že žalovaný 2. nepobírá žádné příjmy z pracovního poměru, z dohod konaných mimo pracovní poměr, příjmy z podnikatelské činnosti dosáhly za předcházející období (za rok 2020) částky 214 800 Kč, jiné příjmy nemá, nemá žádný majetek vyšší hodnoty, nepobírá dávky hmotného a sociálního zabezpečení a hradí zdravotní pojištění ve výši 2 393 Kč. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 žalovaný 2. osvědčil, že roční příjmy dosáhly částky 214 800 Kč, výdaje 128 880 Kč, po odečtu zbývá částka 85 920 Kč. Dle smlouvy o nájmu ze dne 1. 10. 2017 ve znění dodatků č. 1 a č. 2 činí měsíční nájemné za užívání bytu a záloha na služby částku 11 500 Kč.8. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba konstatovat, že je obtížně představitelné, že žalovaný 2. jako samostatně výdělečná osoba nedisponuje osobním účtem, se kterým zpravidla nejsou spojeny žádné výlohy, a jehož prostřednictvím se uskutečňují běžné peněžní transakce. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se soudem prvního stupně, že měsíční příjem ve výši cca 7 000 Kč zdaleka nemůže pokrýt veškeré výdaje představující nájemné, zdravotní pojištění, stravu, ošacení, dopravu, výdaje za telefon apod. Pokud nyní v odvolání žalovaný 2. odkazuje na „půjčky“, o jejichž existenci v Prohlášení ničeho nezmínil, pak rovněž není zřejmé a žalovaný 2. ničeho netvrdí o tom, kolik smluv o poskytnutí půjčky uzavřel, na jaké částky a za jakých podmínek, od jakých osob přijal finanční plnění včetně toho, jakým způsobem půjčky splácí, případně jakým způsobem jsou zajištěny.9. V neposlední řadě je odvolacímu soudu známo z jeho rozhodovací činnosti, že žalovaný 2. je od roku 2019 v tomto a obdobných sporech u Městského soudu v Praze (30 Cm 25/2019, 56 Cm 9/2019) zastoupen advokátem, s čímž jsou nepochybně spojeny náklady na zastoupení. Odvolací soud nemá důvod předpokládat, že by advokát poskytoval tyto služby klientovi zdarma. Pokud by na straně žalovaného 2. byla finanční situace natolik nepříznivá, nepochybně by požádal o poskytnutí sociálních dávek a o ustanovení zástupce pro řízení za podmínek § 30 o. s. ř., což se v daném případě nestalo.10. Odvolací soud proto nepovažuje tvrzení žalovaného 2. o jeho majetkových a výdělkových poměrech za úplná a věrohodná zobrazující objektivně jeho majetkovou situaci. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2. řádným způsobem neosvědčil, že jsou splněny výjimečné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.