2 Cmo 245/2021-376 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením přiznal soud prvního stupně soudem ustanovenému zástupci žalovaného , Anonymizováno, odměnu za zastupování žalovaného v této věci ve výši 36 055 Kč. Tato částka sestává z odměny za 7 hlavních úkonů právní služby po 3 184 Kč, to je celkem 22 288 Kč, a s tím související paušální náhrady výdajů. Dále cestovné celkem 8 966,97 Kč za cesty z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, dne 25. 1. 2017, dne 7. 6. 2017 a dne 28. 12. 2017 a s tím související náhrady za ztrátu času v rozsahu 27 půlhodin (včetně doby strávené samotnou návštěvou žalovaného). Nepřiznal odměnu za právním zástupcem žalovaného účtovaných dalších šest hlavních úkonů právní služby, to znamená za další porady se žalovaným dne 24. 7. 2017 dne 12. 2. 2018 a dne 31. 10. 2018 a za s tím související cestovní výdaje, a za podání ze dne 25. 7. 2017, ze dne 1. 8. 2019 a ze dne 27. 3. 2020.2. Uvedl, že předcházejícím usnesením ze dne 15. 6. 2020, č. j. 34 Cm 94/2016-336 přiznal soud prvního stupně právnímu zástupci žalovanému jim účtovanou částku 73 095,66 Kč v plném rozsahu. Usnesením ze dne 12. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 248/2020-349 Vrchní soud v Praze toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V souladu s pokynem odvolacího soudu žádal soud prvního stupně právního zástupce žalovaného, aby odůvodnil potřebnost jím účtovaných odměn za porady se žalovaným. Ten se vyjádřil k jednotlivým položkám s tím, že bližší nemůže uvést s ohledem na povinnost mlčenlivosti a s ohledem na okolnost, že žalovaný byl mezi tím podmínečně propuštěn, není kontaktní a nelze tedy získat jeho souhlas. Podstatný obsah tohoto podání právního zástupce žalovaného převzal soud prvního stupně do odůvodnění napadeného usnesení (druhá strana odůvodnění).3. Poukázal na to, že žalovanému byl ustanoven právní zástupce pro námitkové řízení ohledně námitek žalovaného proti soudem prvního stupně vydanému směnečnému platebnímu rozkazu. Proto vyšel z toho, které právním zástupcem žalovaného účtované úkony jsou nezbytné k tomu, aby žalovaný jím uplatněnou obranu obhájil. Z tohoto pohledu považoval za nutné jen ty úkony, které přiznal a které jsou označeny výše. Ostatní jako nutné k tomuto účelu neuznal.4. Proti tomuto usnesení se včas odvolal právní zástupce žalovaného a navrhl jeho změnu tak, že mu bude přiznána odměna za předmětné zastupování v celém účtovaném rozsahu. Uvedl, že již od počátku poukazoval na mentální poškození žalovaného, které osvědčil lékařskými zprávami a výměrem invalidního důchodu přiznaného z této příčiny. Proto bylo nutno opakovaně žalovanému osvětlovat specifika směnečného rozkazního řízení, které obtížně chápal a opakovaně se domáhal vysvětlení a porad. Složitosti tohoto řízení si byl vědom i soud prvního stupně, když odvolatele ustanovil právním zástupcem žalovaného. To nevzal soud prvního stupně dostatečně v úvahu. Odůvodnění napadeného usnesení považuje za poněkud neurčité a nejasné a v důsledku toho za nepřezkoumatelné. Uvedl rovněž, že již před více než dvaceti roky tehdejší místopředseda Okresního soudu v , Anonymizováno, poučil odvolatele, že advokát je povinen klienta, který je ve vězení, navštěvovat nejméně jednou za tři týdny. Klient má omezený přísun informací a je závislý na svém advokátu, od něhož potřebuje někdy i opakovaný výklad právních aspektů jeho věci. Opětovně poukázal na limity vyplývající z povinnosti mlčenlivosti.5. K tomuto odvolání se vyjádřil žalobce. Z jeho vyjádření je zřejmé, že nepovažuje odvolání za důvodné. K problematice důvodnosti jednotlivých úkonů právní služby se však nijak nevyjadřuje. V odůvodnění vyjádření se vymezuje jednak proti žalovanému, kterého považuje za asociální typ, se kterým se nesnese ani jeho rodina. Vymezuje se také vůči právnímu zástupci žalovaného, kterého napadá tak, že se snaží zneužívat prostředky státu, a dále pro trestní oznámení, které na žalobce jménem žalovaného podal.6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].7. Vyšel při tom předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.8. Nadto je nutno uvést, že z obsahu spisu je vskutku patrné, že žalovaný trpí určitou duševní poruchou, pro kterou mu byl rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne 7. 2. 2005 přiznám částečný invalidní důchod. Z lékařských zpráv je patrné, že v roce 2005 byl u žalovaného zjištěn lehký pokles intelektových schopností, ale v roce 2007 stejný lékař již konstatuje střední mentální retardaci a pokles do pásma středně těžké demence.9. Z obsahu spisu je dále zřejmé, že předcházejícím usnesením ze dne 15. 6. 2020, č. j. 34 Cm 94/2016-336 soud prvního stupně na základě zpětvzetí žaloby žalobcem zrušil v této věci vydaný směnečný platební rozkaz a zastavil řízení ve věci. Přiznal také soudem prvního stupně ustanovenému právnímu zástupci žalovaného, to je odvolateli v této věci odměnu na základě jeho vyúčtování, a to ve výši 73 095,66 Kč, bez toho, že bylo z tohoto usnesení zřejmé, že soud jakkoliv přezkoumal důvodnost účtovaných položek. To mu usnesením ze dne 12. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 248/2020-349 Vrchní soud v Praze vytkl a uložil, že je nutno jednotlivé položky přezkoumat. Uložil také soudu prvního stupně, aby si vyžádal od odvolatele podrobnější stanovisko k důvodnosti jednotlivých úkonů právní služby.10. Je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval v souladu s tím, co mu bylo odvolacím soudem uloženo. Zejména si vyžádal od právního zástupce žalovaného podrobnější odůvodnění potřebnosti jednotlivých účtovaných úkonů právní služby. Jak je z odůvodnění napadeného usnesení jasně patrné, soud prvního stupně účtované položky jednotlivě přezkoumal a posoudil, nakolik jsou nezbytné k ochraně práv žalovaného v tomto řízení. Správně vzal za východisko, že právní zástupce byl žalovanému ustanoven pro potřeby námitkového řízení v souvislosti s nutností prokázat důvodnost žalovaným uplatněných námitek proti v tomto řízení vydanému směnečnému platebnímu rozkazu.11. Není pochybností o tom, že právní zástupce žalovaného všechny jím účtované úkony právní služby uskutečnil. Ani soud prvního stupně o tom neměl pochybností. Stejně jako u právních zástupců, které si účastník občanského soudního řízení sám zvolí, tak také u právních zástupců ustanovených soudem podle § 30 o. s. ř. platí, že honorovat lze pouze ty úkony právní služby, které jsou nutné k účelnému uplatnění anebo obraně práva. Nelze proto v poměrech sporného civilního řízení rozlišovat, zda zastoupený účastník řízení žije v normálních poměrech anebo je ve vazbě anebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Jednotlivé úkony buď jsou potřebné anebo nikoliv. U osob, které jsou stíhány vazebně, a u osob ve výkonu trestu je rozdíl jen v tom, že právní zástupce musí za nimi za účelem porady cestovat do příslušné věznice, s čímž mohou vzniknout dodatečné cestovní náklady, jež by jinak nevznikly. Osoby, které jsou na svobodě, se zpravidla dostaví k poradě do kanceláře svého právního zástupce. Jiný pohled není možný předně proto, že z tohoto hlediska přece osoby, které jsou na svobodě, nemohou mít méně práv, než osoby z nějaké příčiny uvězněné. Dále je nutno uvážit, že náklady spojené se zastupováním uvězněných osob by musel u zvolených zástupců hradit jiný účastník řízení v rámci náhrady nákladů řízení, který nemohl jejich uvěznění nijak zavinit. V případě ustanovených právních zástupců sice nese primárně tyto náklady stát, ale i ten má za stanovených podmínek případně právo na náhradu nákladů řízení, které mu takto vznikly, proti některému z účastníků řízení.12. Nakolik odvolatel poukazuje na stanovisko místopředsedy Okresního soudu v , Anonymizováno, , o kterém ovšem není známo, za jakých konkrétních okolností bylo případně učiněno, lze se s touto tezí bez dalšího ztotožnit v podmínkách trestního řízení. V oblasti civilních řízení pak snad by tato teze mohla přicházet úvahu jenom v některých zvláštních řízeních soudních. Ani zde jistě nikoliv ve všech. Zejména v podmínkách trestního řízení je situace zcela odlišná v tom, že náklady řízení, které státu v této souvislosti vzniknou a které spočívají v odměně ustanoveného zástupce, zůstanou nákladem státu a nebudou přeneseny formou náhrady těchto nákladů řízení na žádnou jinou osobu zúčastněnou na trestním řízení.13. V podmínkách tohoto konkrétního řízení je nutno si uvědomit, že podstatným procesním úkonem z pohledu žalovaného jsou především námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, kterými je vymezen rámce jeho obrany a kterými je zároveň vymezen i předmět námitkového řízení. Jednou podané námitky lze jistě dotvrzovat a doplňovat o další a další důkazní návrhy, jak ostatně i v této věci výslovně uvedl Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 24. 5. 2018, č. j. 2 Cmo 240/2017-111. Tak či onak je ovšem dalším klíčovým momentem směnečného námitkového řízení až projednání námitek při jednání, které soud za tím účelem nařídí. Proto postupné vršení doplňujících tvrzení a nových a nových důkazních