2 Cmo 297/2021-79 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 15. 6. 2021, č. j. 56 Cm 7/2021-36, který v této věci činí 33 750 Kč. Vzal za prokázané, že žalovaný nevlastní nemovitosti ani žádné motorové vozidlo. Žije ve společné domácnosti s družkou a dvěma nezletilými dětmi. Je osobou samostatně výdělečně činnou a jeho příjmy za rok 2020 činily 295 999 Kč. Pro svoje podnikání disponuje provozním kapitálem ve výši asi 500 000 Kč. Družka má čistý měsíční příjem 38 106 Kč. Soud sám zjistil, že je společníkem ve společnosti , Anonymizováno, , kde vlastní 20% obchodní podíl.2. Konstatoval, že žalovaný měl příjem ze svého podnikání ve výši asi 24 000 Kč měsíčně, což spolu s příjmem manželky představuje měsíční příjem domácnosti asi 62 000 Kč. Proto předmětný soudní poplatek je v možnostech žalovaného. Nadto žalovaný neobjasnil svoje poměry v plném rozsahu. Neuvedl, zda má úspory a nepředložil výpisy z účtu, jak k tomu byl soudem vyzván. Nebylo ani specifikováno, co představuje žalovaným uváděný provozní kapitál.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že se domnívá, že svou žádost o osvobození od soudních poplatků řádně odůvodnil a podložil. Soud tyto doklady nevyhodnotil správně a v důsledku toho nesprávně rozhodl, když mu navrhované osvobození nepřiznal.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.6. Tato zjištění je však nutné zpřesnit. Částka 295 999 Kč nejsou příjmy žalovaného, nýbrž daňový základ pro daň z příjmů z jeho podnikání, to znamená jeho celkové příjmy snížené o výdaje. Celkové příjmy žalovaný v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 vyčíslil ve výši 6 313 187 Kč. Zaplacená daň představuje částku 19 545 Kč.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.10. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že je třeba souhlasit se soudem prvního stupně ohledně jeho závěru, že žalovaný neobjasnil svoje poměry v plném rozsahu. Vůbec nezmínil svoji angažovanost ve společnosti , Anonymizováno, . a nic k tomu neobjasnil ani v rámci projednávaného odvolání. Je také těžko představitelné, že i běžný člověk se v současné době obejde bez bankovního účtu typu běžného účtu. U podnikající osoby, navíc s tak velkým obratem, jak je tomu v případě žalovaného, je to představitelné tím méně. Žádné výpisy nebyly žalovaným předloženy, aniž prohlásil, že žádné účty nemá. Není také jasné, co konkrétně představuje provozní kapitál uváděný žalovaným. Zda jde o peníze, movité věci anebo jiné hodnoty. Potom již tyto mezery by vylučovaly, aby byla žalovanému poskytnuta úleva na dané poplatkové povinnosti.11. Z toho, co bylo osvědčeno, navíc vyplývá, že předmětný soudní poplatek, ostatně nijak přemrštěně vysoký, je rámci platebních možností žalovaného. Odůvodňují tento závěr především jeho příjmy. Nelze při tom zaměňovat příjmy z podnikání a hospodářský výsledek podnikatelské činnosti. Žalovaný v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech skutečně uvedl svoje příjmy ve výši 295 999 Kč. Z přiznání k dani z příjmů však vyplývá, že to je právě základ daně, tedy hospodářský výsledek. Při tom tiskopis Prohlášení v části V. v bodě 22. uvažuje výslovně s příjmy z podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti snížené o zaplacenou daň. Je tedy nutno uvažovat s částkou 6 313 187 Kč sníženou o zaplacenou daň ve výši 19 545 Kč. To jsou příjmy více než dostatečné k úhradě předmětného soudního poplatku.12. Žalovaný vychází z nesprávného názoru, který však je značně rozšířen, že zdrojem pro úhradu zákonné poplatkové povinnosti může být jen dosažený zisk. Tak tomu není. Úhrada soudního poplatku je výdajem jako každý jiný. Tedy zdrojem také tohoto výdaje jsou dosažené příjmy. Uhrazené soudní poplatky jako součást výdajů potom rozhodují o tom, jaký bude konečný hospodářský výsledek konkrétního podnikatelského subjektu. Kdyby platilo, že soudní poplatky lze uhradit výlučně z kladného hospodářského výsledku, musel by to zákonodárce nutně zohlednit v zákonném textu, protože podnikajících osob anebo osob samostatně výdělečně činných, které se pohybují ve, je tak významné množství, že by musely být ze zákona osvobozeny. To však zcela nepochybně úmyslem zákonodárce není.13. Je tedy nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že žalovaný nesplňuje druhý z výše uvedených předpokladů pro přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků, a to ani co se částečné poplatkové úlevy dotýká.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.