2 Cmo 304/2021-49 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení ve shora označené věci. Rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku žalobci. Náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Výrok o zastavení řízení se opírá o zpětvzetí žaloby žalobcem. Na základě § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění rozhodl o vrácení 80% žalobcem zaplaceného soudního poplatku. Výrok o náhradě nákladů vychází z toho, že žalobce sice zavinil, že došlo k zastavení, ale protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, nebyla tato náhrada přiznána ani jemu.2. Žalobce podáním ze dne 14. 9. 2021 navrhl soudu prvního stupně, aby vydal opravné usnesení, kterým opraví výrok o vrácení soudního poplatku tak, že se soudní poplatek vrací v celé zaplacené výši 46 660 Kč. Pro případ, že soud prvního stupně návrhu na opravu nevyhoví, podává žalobce stejným podáním odvolání do výroku o vrácení soudního poplatku.3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 9. 2021 návrhu na opravu napadeného usnesení nevyhověl. Proto odvolací soud projednal podání žalobce ze dne 14. 9. 2021 jako odvolání proti výroku o vrácení soudního poplatku, tedy co do výroku ad II. napadeného usnesení soudu prvního stupně.4. Své návrhy žalobce odůvodňuje tak, že byl vyzván k odstranění vad žalobního návrhu s tím, že nebudou-li vady odstraněny, bude žaloba odmítnuta. Žalobce vytýkané vady neodstranil, nýbrž vzal žalobu zpět. V tomto případě platební rozkaz nebyl vůbec vydán a nebyly ani odstraněny vady žaloby. Proto neměl být soudní poplatek vůbec vybírán (§ 6a odst. 4 zákona o soudních poplatcích) a přesto zaplacený soudní poplatek je nutno vrátit.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v odvoláním dotčeném rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].6. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 7. 2021, č. j. 53 Cm 98/2021-31 předně uložil žalobci, aby doplnil žalobní tvrzení tak, že uvede místo vystavení směnky. Dále bylo žalobci uloženo, aby předložil originál směnky dle žalobních tvrzení. Bylo mu rovněž uloženo předložit originál, úředně ověřenou kopii anebo elektronickou konverzi listiny osvědčující zmocnění pro , Anonymizováno, k zastupování žalobce. Konečně byl žalobce vyzván, aby uvedl, zda úrok 6% a odměna ve výši 1/3% směnečného penízu byly sjednány anebo zda se tento nárok opírá o zákonné ustanovení a které. Unesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 53 Cm 98/2021-32 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Obě usnesení mu byla doručena zároveň. Výzvě ze dne 21. 7. 2021 žalobce nevyhověl, ale dne 10. 8. 2021 uhradil soudní poplatek ve výši 46 660 Kč. Výzvu ze dne 21. 7. 2021 soud prvního stupně doslovně zopakoval usnesením ze dne 12. 8. 2021, č. j. 53 Cm 98/2021-36. Na tuto druhou výzvu zástupce žalobce obratem reagoval podáním ze dne 19. 8. 2021, kterým vzal žalobu jménem žalobce zpět.7. K žalobě byla přiložena pouze kopie plné moci žalobce pro advokáta , Anonymizováno, ., který ji jménem žalobce podal. Na tom se nic nezměnilo ani k okamžiku, kdy bylo doručeno soudu prvního stupně zpětvzetí žaloby, které také učinil jmenovaný advokát. Tento stav trval i v době vydání ba i v době doručování napadeného usnesení soudu prvního stupně. Teprve k podání ze dne 10. 9. 2021 byla přiložena doložka konverze předmětné plné moci.8. Obsahově shodné výzvy soudu prvního stupně ze dne 21. 7. 2021 a ze dne 12. 8. 2021 neorganicky míchají několik zcela odlišných problémů. K většině z nich by nebylo vůbec možné žalobu odmítnout.9. Jedinou jako vada žaloby v úvahu přicházející skutečností je nedostatečný popis směnečné listiny, ze které jsou práva v tomto řízení uplatněna, když v žalobě skutečně chybí údaj o tom, kde byla směnka vystavena.10. Doložení originálu směnečné listiny není nutnou součástí směnečné žaloby, a proto její nepředložení není vadou žaloby, kterou by bylo možné odstranit postupem podle § 43 o. s. ř. s důsledky tam uvedenými. Předložení originálu směnečné listiny je předně předpokladem pro vydání směnečného platebního rozkazu. Není-li originál směnečné listiny předložen ani k výzvě soudu, nelze sice vydat směnečný platební rozkaz, nebrání to však žalobu projednat v běžném nalézacím řízení. Jestliže by originál směnečné listiny nebyl předložen k důkazu ani ve zmíněném nalézacím řízení, neunesl by žalobce jeho důkazní břemeno, což by mělo za následek zamítnutí žaloby. Tedy nikdy nemůže být důsledkem odmítnutí žaloby, a to ani tehdy, když je v jejím rámci navrhováno rozhodnutí formou směnečného platebního rozkazu.11. Podle § 28 o. s. ř. je zástupce účastníka řízení povinen doložit soudu písemnou plnou moc. Soud prvního stupně správně uvážil, že kopie plné moci nemůže dostačovat. Nedoložení plné moci k podání, kterým se zahajuje řízení, také není vadou žaloby. Jedná se o překážku řízení, ovšem odstranitelnou. Potom platí, že alespoň následným předložením plné moci k výzvě soudu jsou zhojeny nedostatky podání, která byla učiněna v době, kdy plná moc soudu předložena ještě nebyla (R 12/1985). Není-li plná moc doplněna ani k výzvě soudu, je nutno řízení pro neodstranění této překážky zastavit podle § 104 o. s. ř.12. Nakolik obě výzvy požadují upřesnění ohledně úroku 6% a směnečné odměny, nejde také o vadu žaloby a ostatně vůbec o žádnou vadu. Soud má znát právo a musí vědět, že důsledky nezaplacení směnky jsou stanoveny zákonem, a sice v čl. I. § 48 a § 49 zákona směnečného a šekového. Jiné nároky nemohou být ve směnečné listině vtěleny a jiné nároky nemohou být v žádném případě přiznány formou směnečného platebního rozkazu. Lze si samozřejmě představit, že si účastníci směnečného vztahu sjednají pro případ nezaplacení směnky ještě jiné důsledky, na příklad smluvní pokutu. Taková práva, jakkoliv se směnkou úzce souvisejí, nejsou součástí práv, která vyplývají ze směnečné listiny a nemohou být přiznány v rámci směnečného rozkazního řízení.13. Z toho vyplývá, že řízení v této věci trpělo především překážkou spočívající v tom, že žalobu podal advokát, který neosvědčil, že je oprávněným procesním zástupcem žalobce. Bez odstranění toto překážky nebylo možné v řízení nijak pokračovat. Jestliže , Anonymizováno, , nedoložil oprávnění podat v této věci žalobu a jestliže trval tento stav rovněž ke dni 19. 8. 2021, nebyl samozřejmě ani oprávněn vzít účinně žalobu zpět. Tomuto v té době nepravému zástupci nebylo pochopitelně možné ani doručovat. Protože však dříve, než nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, kterým se toto řízení končí, byl nedostatek spočívající v neosvědčení oprávnění k zastupování žalobce odstraněn, když přece jen došlo k elektronické konverzi plné moci žalobce pro , Anonymizováno, . Tím byly všechny tyto nedostatky zpětně zhojeny a je nutno na poměry tohoto řízení nahlížet tak, jako kdyby byla žalobcova plná moc osvědčena již k žalobě a tím spíše pak i k jejímu zpětvzetí, jež se tak stalo se zpětnou účinností účinným.14. Výrok napadeného usnesení soudu prvního stupně, nakolik jím bylo řízení zastaveno na základě následně zhojeného zpětvzetí žaloby (to je část I. výroku napadeného usnesení), nebyl napaden a je v právní moci. Tedy toto řízení bylo pravomocně zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby. Nelze tedy simulovat stav, jaký by snad byl, kdyby soud prvního stupně žalobu odmítl. Jak bylo objasněno výše, byl jediný opravdový nedostatek žaloby tak drobný, že odmítnutí žaloby jen pro neuvedení místa vystavení sporné směnky, což je v podmínkách této věci údaj zcela okrajový, bylo by postupem soudu zcela nepřiměřeným. Potom ovšem nelze vrátit žalobcem zaplacený soudní poplatek v plné výši, a to s ohledem na § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, nýbrž snížený o 20%. Neobstojí samozřejmě odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně k této otázce, když se opírá o § 10 odst. 4 zákona o soudních poplatcích. V této věci nebyl vůbec žádný rozkaz vydán. To však na věcné správnosti přezkoumávaného výroku napadeného usnesení soudu prvního stupně nic nemění.15. Rozhodně nelze souhlasit se žalobcem, nakolik ten uvádí, že soudní poplatek neměl být vůbec vybírán. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost již podáním žaloby a nikoliv jakýmkoliv následným výběrčím úkonem soudu. Podle § 7 odst. 1 stejného zákona je v totožném okamžiku soudní poplatek ze žaloby také splatný. Ani výzva podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích není takovým výběrčím úkonem soudu. Význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby poplatníku soudního poplatku, který již je se zaplacením soudního poplatku v prodlení, se prostřednictvím výzvy soudu dostalo ještě poslední možnosti, aby svou poplatkovou povinnost přece jenom splnil, byť opožděně, a aby se tak vyhnul sankci spočívající v zastavení řízení pro poplatkovou překážku.16. Soud prvního stupně nepostupoval v této věci vždy odpovídajícím způsobem. Zejména bylo problematické, že si byl soud vědom toho, že oprávnění k zas