2 Cmo 335/2021-582 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 13 062 702 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným 1. a 2. na náhradě nákladů řízení částku 1 435 392 Kč k rukám jejich právního zástupce a žalovanému 3. částku 1 391 036,57 Kč k rukám jeho právního zástupce vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. V odůvodnění konstatoval, že nárok byl uplatněn žalobou z 6. 3. 2012 žalobkyní poté, kdy usnesením soudu prvního stupně č. j. KSPL 54 INS 6532/2010-A-26 z 22. 9. 2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a žalobkyně ustanovena do funkce insolvenčního správce a usnesením z 16. 2. 2011, č. j. KSPH 54 INS 6532/2010-B-1 bylo rozhodnuto o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka. Žalobkyně jako insolvenční správce dlužníka , Anonymizováno, se nároku domáhá po žalovaných jako bývalých členech představenstva z titulu náhrady škody s tím, že zjistila, že společnost před rozhodnutím o úpadku prováděla ze svého bankovního účtu platby na účet personálně propojené společnosti , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , dále jen , Anonymizováno, ), postupně v celkové výši 13 062 702 Kč. Žalobkyně vyzvala , Anonymizováno, k vrácení této částky, v reakci na níž jí byla předložena smlouva o půjčce z 3. 1. 2007, na jejímž základě se dlužník zavázal poskytnout , Anonymizováno, prostředky v celkové výši 21 000 000 Kč a ta se zavázala prostředky vrátit do 31. 12. 2010. K vrácení půjčky nedošlo. Žalovaný 1. byl předsedou představenstva dlužníka od 26. 6. 2006 do 11. 6. 2010 a současně společník a jednatel , Anonymizováno, (od 6. 10. 2009). Žalovaná 2. byla po stejnou dobu členem představenstva dlužníka a jednatelem a společníkem , Anonymizováno, (od 6. 10. 2009). Žalovaný 3. pak byl členem představenstva dlužníka od 26. 6. 2006 do 6. 10. 2010. Ze strany žalovaných došlo k porušení péče řádného hospodáře, když za dobu jejich činnosti statutárního orgánu vznikla pohledávka za personálně propojenou společností na základě výše uvedené smlouvy, ačkoliv společnost byla zaměřena na prodej léčiv. Škoda je pak představována pohledávkou, která nebyla dosud vrácena. Žalovaní neřídili společnost s odbornou péčí, nezabezpečili její odborné vedení, k čemuž mají (podle § 194 obch. zák.) povinnost. V průběhu řízení pak doplnila, že porušení povinnosti ze strany všech žalovaných je třeba spatřovat v tom, že rezignovali na řádný výkon funkce člena představenstva, kdy po dobu několika let vůbec nekontrolovali činnost zmocněnce , Anonymizováno, a vůbec nevykonávali funkci člena statutárního orgánu. Nedocházelo k pravidelným a stanovami předvídaným jednání představenstva.3. Žalovaní 1., 2. uvedli, že neměli vědomost o převodu finančních prostředků na základě výše uvedené smlouvy. Transakce neprováděli. Obě společnosti řídil jejich jménem jednatel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který i nakládal s účty obou společností. O uzavření smlouvy o půjčce nevěděli, o její existenci se dozvěděli při podání vysvětlení na Policii ČR. Smlouva o půjčce je neplatná s ohledem na absenci jejího schválení valnou hromadou, jak předepisuje § 196a obch. zák. Namítli zároveň promlčení nároku. Po poučení podle § 118a o. s. ř. doplnili, že kontrolovali společnosti podle svých možností a schopností. Poskytnutí půjčky nebylo seznatelné z výkazu uzávěrek, nečinností žalovaných nedošlo k promlčení pohledávky. Poskytnutí prostředků dlužníkem nebylo v daném čase a za daných okolností nehospodárné.4. Žalovaný 3. namítl, že neporušil žádnou povinnost uloženou mu zákonem, v důsledku níž by došlo ke vzniku škody uplatněné žalobkyní. Veškeré kroky související s činností dlužníka činili žalovaní 1., 2., a to bez jeho účasti. Na žádné z předložených listin není jeho podpis, z čehož vyplývá, že tento nevěděl o uzavření smlouvy a převodu peněz. Připojil se rovněž k námitce promlčení. Dále doplnil, že uzavření smlouvy zmocněncem nelze považovat za jednání vedoucí ke vzniku škody, v době kdy docházelo k promlčení pohledávky, nebyli k jednání povinni členové představenstva, nýbrž žalobce osobně.5. Rozsudkem z 28. 5. 2014, č. j. 46 Cm 99/2012-238 z 28. 5. 2014 byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že nárok je promlčen. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením z 23. 11. 2016, č. j. 14 Cmo 338/2014-269 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že k promlčení nároku nedošlo a je třeba se zabývat tím, zda jsou splněny předpoklady nároku na náhradu škody. K dovolání žalovaného 3. Nejvyšší soud usnesením z 29. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1532/2017-367 usnesení Vrchního soudu výše uvedené zrušil ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3. a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Usnesením Vrchního soudu v Praze z 18. 6. 2019, č. j. 14 Cm 338/2014-388 byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3. zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.6. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že mezi , Anonymizováno, . (dále jen , Anonymizováno, ) a , Anonymizováno, (dále jen , Anonymizováno, ) byla dne 31. 1. 2007 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které se , Anonymizováno, zavázala poskytnout , Anonymizováno, ve splátkách celkem 21 000 000 Kč počínaje datem podpisu smlouvy do konce roku 2007, dle potřeby. Smlouva byla za obě strany podepsána , Anonymizováno, , který jednal za , Anonymizováno, na základě plné moci z 26. 6. 2006. Žalovaný 1. byl předsedou a členem představenstva , Anonymizováno, od 26. 6. 2006 do 11. 6. 2006. V témže období byla členem představenstva i žalovaná 2., od 26. 6. 2006 do 6. 7. 2010 také žalovaný 3. K uzavření smlouvy o půjčce nebyl dán souhlas valných hromad společností. Půjčka byla poskytnuta ve splátkách počínaje června do prosince 2007 v celkové výši 13 062 702 Kč. K jejímu vrácení nedošlo.7. Ohledně předpokladů vzniku nároku na náhrady škody dovodil, že škoda je představována částkou 13 062 702 Kč, která byla na základě výše uvedené smlouvy o půjčce poskytnuta , Anonymizováno, a nebyla jí vrácena, přičemž v současné době je nevymahatelná pro promlčení nároku. Obchodní strategie obou firem byla taková, že u , Anonymizováno, došlo ke snížení majetku, který však získal , Anonymizováno, , jako jeho faktický nástupce, nelze proto dovodit, že byla způsobena škoda. Žalovaní tím, že společnosti řádně nekontrolovali, což lze dovodit již jejich výpovědí, v nichž uvedli, že o poskytnuté půjčce se dozvěděli až při podání vysvětlení na Policii ČR v roce 2011, porušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Neměl za splněný třetí předpoklad nároku na náhradu škody – existenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou. Ke vzniku škody totiž nedošlo tím, že žalovaní fakticky nekontrolovali hospodaření společnosti, ale tím, že škoda nebyla vymáhána a došlo tak k promlčení nároku.8. Vzhledem k tomu, že měl za nenaplněný jeden z předpokladů nároku na náhradu škody, nezabýval se tím, zda žalovaní jednali s péčí řádného hospodáře. Nezabýval se ani námitkou promlčení, jak uplatněna v řízení.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšným žalovaným byla přiznána náhrada nákladů řízení představovaná náklady za jejich právní zastoupení, jak účastníky vyčísleny.10. Žalobkyně ve včasném odvolání navrhla napadený rozsudek zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázala na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, kterou lze dovodit z rozporů mezi body 24 a 25 odůvodnění napadeného rozsudku, v nichž je nejprve dovozeno, že škoda nevznikla a následně je učiněn opačný závěr. Z odůvodnění také nevyplývá jednoznačný závěr o tom, zda žalovaní porušili své povinnosti statutárního orgánu. Pokud soud dovodil, že není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a způsobenou škodou, pak tento závěr není zřetelně odůvodněn. Závěr soudu, že nebude přihlížet k tvrzením žalobkyně učiněným v podání z 15. 12. 2019 z důvodu koncentrace řízení je překvapivý, když tímto podáním bylo reagováno na poučení soudu podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. K neexistenci příčinné souvislosti mezi škodou a porušením povinnosti žalovaných uvedla, že z provedených důkazů vyplývá, že žalovaní neměli proces přeměny společností v rámci podnikání pod kontrolou, rezignovali po dobu několika let na kontrolu , Anonymizováno, , který neomezeně nakládal s finančními prostředky společností. Poukázala také na to, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval promlčením nároku, jak mu bylo uloženo závazným právním názorem Nejvyššího a Vrchního soudu v předchozích rozhodnutích.11. Žalovaní 1., 2. navrhli potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost, byť některé zjištěné skutečnosti jsou v rozporu se závěry učiněnými soudem prvního stupně. Žalovaní tvrdili a prokazovali, že došlo k vrácení více než osmi milionů Kč. Rozhodnutí soudu prvního stupně nelze považovat za nepřezkoumatelné. Je třeba vycházet ze skutku, jak žalobkyní vymezen po poučení soudu prvního stupně podl