2 Cmo 45/2022-161 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením, kromě jiného, nepřiznal soud prvního stupně žalované 2. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 19. 7. 2021, č. j. 30 Cm 256/2020-36, který v této věci činí 39 994 Kč. Ve vztahu ke druhé žalované vzal za prokázané, že je rozvedená, žije sama a je finančně nezávislá. Od zaměstnavatele , Anonymizováno, má průměrný měsíční čistý příjem 12 465 Kč. Za práce prováděné na základě dohod o provedení práce má od společností , Anonymizováno, a , Anonymizováno, čistý měsíční příjem ve výši 17 000 Kč. Ze samostatné výdělečné činnosti má roční příjem po odečtení daní 1 675 062 Kč. Vedle toho má příjmy z pronájmu ve výši 200 000 Kč ročně a z kapitálového majetku příjem 23 Kč. Vlastní automobil , Anonymizováno, z roku 2014 a automobil , Anonymizováno, z roku 2018. Vlastní také rodinný dům v katastrálním území , Anonymizováno, , který je zatížen hypotékou, kterou splácí. Dále má závazek 318 036 Kč vůči Finančnímu úřadu pro , adresa, a nedoplatek u VZP ve výši 13 174 Kč. Vedle účasti ve společnosti prvního žalovaného je jednatelem ve společnostech , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . a , Anonymizováno, Dále je společníkem a jednatelem ve společnostech , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, Je v seznamu advokátů České advokátní komory a advokacii vykonává jako společník ve společnosti posledně uvedené. Od této společnosti také pobírá plat výše zmíněný. První žalovaný v souvislosti s obdobným návrhem na poplatkovou úlevu vykázal pohledávku za druhou žalovanou ve výši 1 026 360 Kč. Soud proto uzavřel, že druhá žalovaná má ještě vyšší příjmy, než je zhruba 180 000 Kč měsíčně, které vykazuje, a nejsou proto u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Poukázal také na to, že v jiné věci také nebylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 12. 2021, č. j. 30 Cm 257/2020-117 druhé žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků, a to ani osvobození v částečném rozsahu.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala druhá žalovaná a navrhla jeho změnu tak, že jí bude osvobození přiznáno v plném rozsahu, případně povoleno postupné splácení soudního poplatku. Uvádí, že také proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 12. 2021, č. j. 30 Cm 257/2020-117, na které soud odkazuje, podala odvolání. V této věci souhlasí se zjištěním soudu prvního stupně, že její měsíční příjmy ze závislé činnosti jsou zhruba 30 000 Kč. Nesouhlasí však s tím, že její celkové měsíční příjmy jsou 180 000 Kč. Příjmy z pronájmu nejsou samostatným příjmem, nýbrž jsou již zahrnuty v daňovém přiznání. Soud je zřejmě mylně započítává do jím uváděného celkového výdělku. Dále soud nevzal v úvahu, že částku příjmů 1 675 092 Kč je nutno snížit o výdaje ve výši 1 010 325 Kč, která není předmětem zdanění. Příjem žalované tak dosáhl za rok 2020 jen částky 664 767 Kč ročně, neboť je výsledek hospodaření. Připouští, že je společníkem nebo jednatelem společností, které soud prvního stupně uvádí. Prohlašuje však, že z účasti v těchto společnostech jí neplynou žádné příjmy, odměny a ani podíly na nerozděleném zisku.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně. V rámci odvolacího řízení nebylo nic nového osvědčeno. Nově je tvrzena jen výše výdajů spojených se samostatnou výdělečnou činností druhé žalované. Novotou je také tvrzení o absenci příjmů z účasti v obchodních společnostech.4. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.5. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.6. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana druhé žalované, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaná skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.7. Co se týká poměrů druhé žalované, je nutno konstatovat, že soud prvního stupně vycházel téměř výlučně z toho, co o svých příjmech a majetku uvedla sama druhá žalovaná ve vyplněném Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. K nim tato doložila pouze potvrzení o příjmech ze závislé činnosti. Přiznání k dani z příjmů fyzické osoby za rok 2020 předloženo nebylo, a to ani v rámci odvolacího řízení. Soud prvního stupně tedy nemohl znát informaci o výši výdajů druhé žalovaného spojených se samostatnou výdělečnou činností a tedy ani hospodářský výsledek stejné činnosti, i kdyby tyto informace byly významné. Samostatně soud prvního stupně zjistil pouze její angažovanost ve shora uvedených obchodních společnostech.8. Není pravdou, že soud prvního stupně míchá neprávem různé příjmy, zejména není pravdou, že příjmy z pronájmů jsou součástí jiných příjmů. Tiskopis Prohlášení rozlišuje zcela zřetelně příjmy ze závislé činnosti v části III. a IV., dále příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti v části V. a další příjmy, mezi které v bodě 29. počítá i nájemné, v části VII. To zcela odpovídá struktuře tiskopisu Přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Ten také pracuje s několika zcela samostatnými dílčími základy daně. Samostatným dílčím základem je příjem ze závislé činnosti, vedle toho je dílčí základ ze samostatné činnosti a zcela samostatným je dílčí základ pro daň z příjmů z nájmů. Nelze ani přehlédnout, že dílčí základ daně ze samostatné činnosti se zjišťuje prostřednictvím přílohy č. l k přiznání k dani z příjmů, jak druhá žalovaná v odvolání správně uvádí, kdežto dílčí základ z nájemného se zjišťuje prostřednictvím přílohy č. 2. Tedy vždy zcela odděleně. Z toho plyne, že nelze smíchat příjem z nájmů s jinými příjmy. Příjem z nájmů tak nemůže být součástí dílčího základu ze závislé nebo dílčího základu ze samostatné činnosti. Teprve souhrn dílčích základů daně tvoří celkový základ daně z příjmů. Potom soud prvního stupně postupoval zcela správně, když příjem z nájmu, jak jej druhá žalovaná uvedla v Prohlášení, uvažoval jako samostatný příjem odlišný od jiných příjmů druhé žalované.9. Odpovídá skutečnosti, že dílčím základem daně ze samostatné činnosti a rovněž dílčím základem daně z nájmů není hrubý příjem z těchto aktivit, ale je jím hrubý příjem snížený o výdaje, které byly s tímto příjmem spojeny. Dílčí základy daně z těchto aktivit proto budou vždy nižší, než je tento hrubý příjem. To je dáno tím, že o tyto náklady může svoje příjmy očistit každý daňový poplatník. Může uplatnit výdaje, jak se podávají z účetnictví, anebo může odečíst paušální částku výdajů. Nelze však zaměňovat základ daně pro daň z příjmů a zdroj pro úhradu soudního poplatku.10. Z ničeho nelze dovodit, že zdrojem pro úhradu soudních poplatků může být pouze kladný hospodářský výsledek. Naopak platí, že výdaj spojený s úhradou soudního poplatku je výdajem, který je spojen se zajištěním výnosu. Potom částky spojené s úhradou soudního poplatku prostřednictvím výdajů ovlivňují hospodářský výsledek pronajímatele nebo osoby samostatně výdělečně činné a tak ovlivňují i příslušný dílčí daňový základ a konečně i výši daňové povinnosti. Proto také zcela logicky se tiskopis Prohlášení v části V. v bodě 22. táže v případě podnikatelů a jiných osoba samostatně výdělečně činných po celkových příjmech a nikoliv jen po výsledku hospodaření je s korekcí případně zaplacené daně z příjmu. Nelze také v žádném případě uzavřít, že jakékoliv závazky poplatníka soudního poplatku mohou mít přednost touto zákonnou povinností. Konečně, co by bylo zdrojem pro úhradu soudního poplatku u osob, které nevyvíjejí vůbec žádnou ekonomickou aktivitu, třebaže by se jednalo o osoby s rozsáhlým maj