2 Cmo 59/2022-67 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 5. 11. 2021, č. j. 54 Cm 21/2021-51.Důvodem pro zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty pak byla skutečnost, že tento návrh podal žalovaný až po doručení usnesení soudu prvního stupně z 9. 12. 2021, č. j. 54 Cm 21/2021-55, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení téhož soudu z 5. 11. 2021, č. j. 54 Cm 21/2021-51 pro opožděnost a nebyl zároveň spojen se zmeškaným úkonem (odvoláním) podaným na poštu 8. 12. 2021.Proti napadenému usnesení podal žalovaný včasné odvolání, kterým navrhl jeho zrušení a rozhodnout o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Domníval se, že k podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty není nutné připojit podané odvolání. Připojeno bylo.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. včetně řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo (§ 212a odst. 1 o. s. ř.) a neshledal odvolání žalovaného důvodné.Podle § 58 odst. 1 o. s. ř. soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat od 15 dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.Z obsahu spisu se podává, že rozsudkem ze dne 1. 7. 2021, č. j. 54 Cm 21/2021-37 soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 10. 3. 2020, č. j. 54 Cm 35/2020-12, proti němuž podal žalovaný odvolání. Usnesením z 16. 8. 2021, č. j. 54 Cm 21/2021-40 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením z 5. 11. 2021, č. j. 54 Cm 21/2021-51 tak, že se žalovanému nepřiznává osvobození od soudního poplatku. Usnesení bylo doručeno fikcí 22. 11. 2021. Proti němu podal žalovaný odvolání podáním na poštu dne 8. 12. 2021, které bylo následně usnesením z 9. 12. 2021, č. j. 54 Cm 21/2021-55 odmítnuto pro opožděnost. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 7. 1. 2022. Podáním z 24. 1. 2022 žalovaný požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení z 5. 11. 2021 z důvodu, že dne 19. 11. 2021 utrpěl úraz páteře, pro který mu byl doporučen klidový režim. Z připojené lékařské zprávy se podává, že klidový režim žalovaného trval do 7. 12. 2021.Odvolací soud konstatuje, že důvodem pro prominutí zmeškání lhůty pro realizaci konkrétního úkonu, mohou být pouze okolnosti objektivně takového charakteru, aby byl dán omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2917/2016 z 29. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4459/2015 z 14. 12. 2016).Je nepochybné, že zdravotní indispozice žalovaného, kdy byl nucen dodržovat klidový režim a nemohl proto učinit úkon – podat včas odvolání proti usnesení z 5. 11. 2021, je důvodem způsobilým pro případné prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání. Z ust. § 58 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že podat takovou žádost je nutné do 15 dnů po odpadnutí překážky a je nutné s ním spojit zmeškaný úkon. Z lékařské zprávy předložené žalovaným vyplývá, že klidový režim žalovaného trval do 7. 12. 2021. Pokud pak žalovaný podal návrh na prominutí zmeškání lhůty až v reakci na usnesení soudu prvního stupně z 9. 12. 2021, a to podáním z 24. 1. 2022, učinil tak po uplynutí 15denní lhůty k podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty. Je přitom nerozhodné, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně z 5. 11. 2021 předcházelo podané žádosti.S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně § 219 o. s. ř. potvrdil.