2 Cmo 65/2022-55 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 17. 9. 2021, č. j. 47 Cm 89/2021-10 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech námitkového řízení částku 24 296,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).2. Uvedl, že k návrhu žalobce vydal výše uvedený směnečný platební rozkaz, kdy tento předložil soudu směnku vlastní vystavenou žalovaným na řad žalobce dne 17. 7. 2019, splatnou 1. 10. 2019 v bydlišti žalobce na směnečný peníz ve výši 350 000 Kč.3. Žalovaný namítl, že dlužnou částku v minulosti zaplatil. Při jednání soudu dne 7. 1. 2021 uvedl, že směnka se vztahuje k půjčce, kterou mu poskytl žalobce (bývalý tchán) v roce 2018 ve výši 500 000 Kč s tím, že bude vráceno o 50 000 Kč více. Na tuto částku byla vystavena směnka, poté kdy bylo zaplaceno 200 000 Kč. Dne 15. 10. 2019 žalobci vrátil 50 000 Kč, v březnu a dubnu 2020 na půjčku vrátil po 10 000 Kč, dne 27. 4. 2020 předal žalobci na půjčku v jeho bydlišti částku 100 000 Kč a dne 27. 5. 2020 pak částku 50 000 Kč, dne 9. 8. 2020 manželce žalobce předal na půjčku 50 000 Kč a dne 24. 3. 2021 uhradil převodem 70 0000 Kč. Dne 1. 11. 2020 sdělil žalobci, že mu doplatí zbývajících 70 000 Kč, žalobce však požadoval dalších 150 000 Kč jako úrok. Jeho zaplacení přislíbil (s ohledem na svoji finanční situaci) ve splátkách.4. Žalobce k tvrzením žalovaného uvedl, že směnka byla vystavena s ohledem na zápůjčku ve výši 350 000 Kč, kterou žalovanému poskytl a na níž tento ničeho neuhradil. Učinil nesporným, že dne 8. 11. 2018 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poslal žalovanému na účet 500 000 Kč a částku 50 000 Kč předal v hotovosti. Na ní pak bylo žalovaným vráceno 70 000 Kč. Zbývající nevrácenou část zápůjčky uplatnil u soudu.5. Soud zjistil, že žalobce uplatnil u soudu nárok z platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti uvedené v čl. I. § 75 ZSŠ, za níž se žalovaný jako její výstavce zavázal zaplatit žalobci v jeho bydlišti dne 1. 10. 2019 směnečný peníz ve výši 350 000 Kč.6. Poukázal na to, že žalovaný se může směnečné povinnosti ubránit námitkami, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k žalobci bez omezení, tj. může se bránit námitkami, které vycházejí z jejich nesměnečného vztahu, který byl důvodem vystavení směnky (čl. I § 77 odst. 1, § 17 ZSŠ).7. Vzhledem k tomu, že jedinou žalovaným včas uplatněnou námitkou bylo tvrzení o zaplacení směnky, nebylo možné se zabývat jeho tvrzením, učiněným po uplynutí zákonné koncentrační lhůty, o vazbě směnky na jím tvrzenou a postupně splácenou půjčku.8. Žalovaný se tak neubránil povinnosti uložené mu vydaným směnečným platebním rozkazem a soud vydaný směnečný platební rozkaz ponechal podle § 175 odst. 4 o. s. ř. v platnosti.9. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 dost. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení žalobce sestávající se z dvou úkonů právní služby ve výši 19 480 Kč, dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH.10. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž navrhl zamítnout směnečný platební rozkaz, resp. vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu vytkl, že se nezabýval jeho tvrzením o úhradě částky ze směnky. Soud se ani nezabýval tím, zda směnka byla zajišťovací nebo „samostatná“.11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl jeho potvrzení a uložení povinnosti žalovanému přiznat žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně učiněnými v napadeném rozsudku. Odkázal na námitky žalovaného, jak jím byly uplatněny. Žalovaný se snaží prolomit 15denní koncentrační lhůtu k podání směnečných námitek. Žalovaný potvrdil podpis směnky. Ten, kdo je směnečně zavázán, se může proti směnečné povinnosti bránit vůči prvnímu majiteli směnky námitkami, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k němu bez omezení, tj. může se bránit námitkami, které vycházejí z jejich nesměnečného vztahu, který byl důvodem vystavení směnky. Žalovaný v námitkách uvedl pouze, že došlo k zaplacení směnky. Později uplatněné námitky byly uplatněny po uplynutí zákonné koncentrační lhůty a nelze k nim přihlížet. Tvrzení žalovaného nejsou pravdivá. Žalobce se po žalovaném domáhá ještě dalších nároků, a to další žalobou.12. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a neshledal důvody pro jeho změnu nebo zrušení (§ 219a, § 220 o. s. ř.). Vyšel přitom ze žalovanou včas uplatněných námitek a skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, na základě jím provedeného dokazování.13. Nárok uplatněný žalobou posoudil jako nárok majitele platné směnky na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), kdy podle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce směnky vlastní zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I § 28 odst. 1 a 2 ZSŠ přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku po splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má majitel, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49. Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky od dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.14. Se soudem prvního stupně lze souhlasit, že obranou proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu jsou podle § 175 odst. 1 o. s. ř. námitky podané ve lhůtě 15 dnů, v nichž musí být uvedeno vše, co se proti platebnímu rozkazu namítá.15. Jedinou včasnou námitkou uplatněnou žalovaným v zákonné 15ti denní lhůtě bylo to, že dlužnou částku zaplatil. Námitka, že směnka zajišťovala závazek ze smlouvy o půjčce a na ní bylo žalovaným placeno ve splátkách, byla uplatněna až při jednání soudu prvního stupně 7. 1. 2021, tj. po uplynutí zákonné 15 denní lhůty, tj. opožděně. Závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na opožděnost takto uplatněné námitky, nebylo možné se jí zabývat a nemohlo být těmito tvrzeními prokázáno zaplacení směnky, je tak třeba považovat za správný.16. Soud rozhodl správně, i pokud v námitkovém řízení úspěšnému žalobci, přiznal náhradu nákladů námitkového řízení sestávající se z odměny za zastupování za dva úkony právní služby ve výši 19 480 Kč, dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).17. S ohledem na výše uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně pro jeho věcnou správnost potvrdil.18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalobci náleží náhrada za jeho právní zastoupení sestávající se ze dvou úkonů právní služby po 9 740 Kč (§ 6 odst. 1, 7.5, 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), dvou náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH ve výši 4 216,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).