2 Cmo 66/2022-154 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 9. 9. 2021, č. j. 54 Cm 229/2020-91, který v této věci činí 27 269 Kč. Vzal za prokázané, že žalovaný je rozvedený a žádné osoby s ním nežijí ve společné domácnosti. Doložil celkové příjmy za rok 2020 ve výši 567 000 Kč s tím, že tvrdil, že za rok 2021 jsou jeho příjmy obdobné. Průměrný měsíční čistý příjem žalovaného činí 9 452 Kč. Má stanovené výživné na tři děti v celkové výši 8 000 Kč měsíčně. Co se týká závazků, uvedl žalovaný, že dluží společnosti , Anonymizováno, 479 589,89 Kč. Jako dalšího věřitele uvedl žalobkyni. Vydává 2 841 Kč na sociální pojištění, 2 627 Kč na zdravotní pojištění, 1 350 Kč, za místní poplatky, 2 600 Kč představuje splátka hypotéky a 6 000 Kč platí za nájem. Osvědčil také poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 477 000 Kč Hypoteční bankou a. s. Žalovaný také poukázal na úraz, který utrpěl v roce 2017, pro který nemohl určitou dobu pracovat, přišel tak o příjmy a o úspory.2. Soud konstatoval, že celkové výdaje žalovaného, které vyčíslil celkovou částkou 23 418 Kč, významně přesahují jeho čistý příjem a není zřejmé, jakým způsobem získává prostředky k úhradě těchto výdajů a jeho životních potřeb. Proto soud považoval tvrzení žalovaného za nedostatečná, nekonkrétní, nedoložená a tedy nevěrohodná. Poukázal také na to, že jiné závazky žalovaného nemohou mít přednost před jeho zákonnou poplatkovou povinností.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytýká soudu nesprávná zjištění, když ten vychází z částky 9 452 Kč jako z disponibilního měsíčního příjmu žalovaného. Z předloženého přiznání k dani z příjmů žalovaného je ovšem patrné, že jeho celkové příjmy jsou 567 100 Kč s tím, že výdaje odečítá prostřednictvím 80% paušálu. Z celkových příjmů má tak žalovaný k dispozici měsíčně částku 47 258 Kč. Jeho celkové výdaje, když napadené usnesení neuvažuje s měsíční splátkou závazku vůči společnosti , Anonymizováno, ve výši 5 000 Kč, činí 28 457 Kč. Zbývá mu tak jen částka 18 801 Kč, ze které musí hradit výdaje nutné na zajištění jeho základních životních potřeb. I kdyby nebylo uvažováno s výdaji posledně uvedenými, zůstává částka 18 801 Kč nepoměrná k předmětnému soudnímu poplatku, který představuje 1,5 násobek této částky. Žalovaný by musel na předmětný soudní poplatek déle šetřit anebo převzít další závazek z důvodů zápůjčky. Napadeným usnesením tak bylo zasaženo do ústavně zaručených práva žalovaného hájit své zájmy před soudem.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Odvolací soud vyšel z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně. V rámci odvolacího řízení nevyšly najevo žádné nové okolnosti.6. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.7. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečným platebním rozkazům a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byly jednotlivé směnečné platební rozkazy ponechány v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že žalovaný skutečně využil možnost danou pro potřeby daně z příjmů fyzických osob, to znamená pro stanovení základu daně ze samostatné výdělečné činnosti odečíst od příjmů výdaje nikoliv ve výši zjištěné účetnictvím, nýbrž v paušální výši, která je v tomto případě stanovena na 80% v přiznání k této dani vykázaných příjmů. Je samozřejmé, že k odpočtu výdajů paušální částkou sáhnou poplatníci, pro které je to nějak výhodné. Pravidelně proto, že účetnictvím zjištěné výdaje by byly nižší. Může však jít také o případ, že vůbec žádné účetnictví z nějaké příčiny nevedou. Důvod pro využití paušálu nerozhoduje stejně tak, jako nerozhoduje to, pro kterou možnost odpočtu výdajů od zdanitelných příjmů se poplatník rozhodne. Podstatné je, že bez ohledu na výši odečítaných výdajů je nutno z hlediska posuzování možnosti přiznat poplatkovou výhodu uvažovat celkové příjmy poplatníka soudního poplatku snížené o zaplacenou daň z příjmů. Zde to platí tím spíše, že nároky, které jsou předmětem tohoto řízení, vznikly v úzké souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného.10. V tomto případě žalovaný žádnou daň za rok 2020 neplatil, když vypočtenou daň zcela pohltil odpočet na poplatníka. Naopak vykázal nárok na zaplacení částky 58 812 Kč, když v přiznání k dani z příjmů vykázal své nezletilé děti jako žijící s ním ve společné domácnosti, což je ovšem v rozporu s tím, co uvedl v Prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech, a zejména s tím, co osvědčil o tom, že tyto děti byly dohodou rodičů svěřeny do péče matky, a o výši výživného. Státní rozpočet tak žalovanému přispěl na výživné více než polovinou.11. Soud prvního stupně zcela správně poukázal na to, že není možné uzavřít, že jiné závazky poplatníka soudního poplatku mají přednost před samotnou povinností poplatkovou. Jistou prioritu lze přiznat jen placenému výživnému, když zde je obecnější zájem na zajištění řádné výživy a výchovy nezletilých. Z vyložených důvodů vyplývá, že příjmy žalovaného, se kterým je nutno uvažovat, k úhradě předmětného soudního poplatků, který není nijak přemrštěně vysoký, dostačují. Rozhodné jsou příjmy snížené o placené výživné, nakolik na ně ovšem nepřispívá státní rozpočet, jak objasněno shora, a o náklady nutné k zajištění elementárních životních potřeb žalovaného.12. Žalovaný osvědčil skutečnost, že utrpěl v roce 2017 úraz. To však již zjevně významné není s ohledem na mezitím uplynulý čas a rovněž s ohledem na to, jak je třeba z daňového přiznání za rok 2020 patrné, že v současné době tento úraz nebrání žalovanému v pokračování v podnikatelské činnosti.13. Přestože soud prvního stupně vyšel z nesprávného předpokladu, že významný pro posouzení příjmové situace žalovaného je jen základ daně z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti, tedy jinými slovy jen výnos z této činnosti, a z toho vyvodil nedostatečné objasnění, i tak výrok napadeného usnesení soudu prvního stupně obstojí. Nejde tedy o to, že by poměry žalovaného byly objasněny nedostatečně, nýbrž o to, že z toho, co bylo osvědčeno anebo jinak vyšlo za řízení najevo, je zřejmé, že je v možnostech žalovaného předmětný soudní poplatek uhradit. Tedy druhý ze shora uvedených předpokladů není v tomto případě osvědčen ani ohledně možnosti i jen částečného osvobození žalovaného od soudních poplatků.14. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.