2 Cmo 78/2021-730 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobkyni osvobození od soudního poplatku ze žaloby podané v této věci, jehož výše činí 3 669 000 Kč. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně předně rekapituluje rozhodnutí vydaná soudy obou stupňů ohledně původního návrhu žalobkyně na přiznání osvobození od soudního poplatku, který byl podán dne 19. 12. 2016. Jako poslední uvádí usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2019, č. j. 7 Cm 146/2016-677, kterým byl tento návrh také zamítnut a po kterém následoval nyní projednávaný opětovný návrh žalobkyně na přiznání poplatkové úlevy. Ohledně něho bylo řízení soudem prvního stupně zastaveno usnesením ze dne 14. 7. 2020, č. j. 7 Cm 146/2016-677. To bylo změněno usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 12. 2020, č. j. 2 Cmo 237/2020-689, tak, že řízení se nezastavuje. Nato soud prvního stupně vydal nyní přezkoumávané usnesení.2. Žalobkyně uvedla jako podstatnou změnu poměrů na své straně okolnost, že v důsledku pandemie COVID-19 došlo k úbytku zakázek od rozhodujícího odběratele, zahraniční společnosti , Anonymizováno, . Dále uváděla prohlubování ztráty v roce 2019. Poukázala také na nemožnost prodeje nemovitostí, které vlastní. Konečně uvedla, že v důsledku pandemie jí klesly i příjmy z nájmů. K tomu soud prvního stupně konstatoval, že omezení volného pohybu přes hranice se netýkalo mezinárodní přepravy zboží. Okolnost, že jiné subjekty vůči žalobkyni neplní své povinnosti, považoval za bezvýznamnou. V doplnění žádosti pak žalobkyně uvedla, že dodávky pro společnost , Anonymizováno, představují v posledních dvou letech 83 % jejího výkonu. Zbývající část připadá na příjmy z pronájmu nemovitostí. V důsledku epidemiologické situace pak došlo jak ke snížení příjmů z dodávek, tak také z nájemného. Soud prvního stupně konstatoval, že sice došlo na počátku roku 2020 k poklesu tržeb, ale navýšení ke konci roku tyto jarní ztráty vyrovnalo. Poukázal také na dohodu žalobkyně se společností , Anonymizováno, ohledně snížení nájemného, ze které dovodil, že žalobkyně nevyvíjí snahu po získání finančních prostředků. Uvedl dále, že účtem žalobkyně procházejí příjmy v řádu set tisíc korun. Uzavřel, že žalobkyni nelze považovat za osobu nemajetnou a že je v jejích možnostech soudní poplatek uhradit.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalobkyně a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Uvedla, že nebyla v příznivé situaci před pandemií koronaviru. V jejím důsledku se situace dále zhoršila. Soud prvního stupně poukázal na tržby žalobkyně, ale nevzal v úvahu, že ty si vyžádaly zvýšené náklady, když v důsledku zmíněné pandemie probíhala činnost žalobkyně nárazově a byla nucena využit cizí pomoci, za což externímu dodavateli , Anonymizováno, uhradila 748 180 Kč, což doložila fakturami. Nesouhlasí ani s tím, jak soud prvního stupně hodnotil její postup v souvislosti s nájemným. Také jejich inkaso bylo ovlivněno pandemií a dohoda s nájemci byla nutná pro využití podpory, která byla v této souvislosti v rámci nouzového stavu vypsána. Co se týká nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, již dříve uvedla, že je většinou potřebuje pro svou výrobní činnost a ostatní pronajímá.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.).5. Předně je třeba konstatovat, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2019, č. j. 7 Cm 146/2016-640, bylo přezkoumáno odvolacím soudem a potvrzeno jeho usnesením ze dne 25. 5. 2020, č. j. 2 Cmo 22/2020-653. Teprve právní mocí tohoto usnesení bylo o původním návrhu žalobkyně na přiznání osvobození od soudního poplatku rozhodnuto s konečnou platností. A také v této věci odvolací soud rozhodoval výše zmíněným usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. 2 Cmo 237/2020-689.6. Na prvním místě odvolací soud vychází z okolností, které v rámci řízení, ve kterých byla vydána výše uvedená rozhodnutí, zjistil při své úřední činnosti. Dále odvolací soud vychází z okolností, ze kterých vycházel soud prvního stupně. K tomu je nutno dodat, že již soudu prvního stupně žalobkyně předložila sérii faktur, kterými poddodavatel , Anonymizováno, fakturuje v roce 2020 žalobkyni postupně v odvolání zmíněnou celkovou částku 748 180 Kč. Konečně odvolací soud ze sbírky listin obchodního rejstříku zjistil, že podle rozvahy za rok 2020 představoval dlouhodobý hmotný majetek žalobkyně v rámci aktiv v celkové výši 121 119 000 Kč částku 30 207 000 Kč. Z tabulky na straně 9 výroční zprávy žalobkyně za rok 2020 je patrné, že se jedná o částku pohybující se na dlouhodobém průměru. Z výkazu zisku a ztrát za rok 2020 je zřejmé, že tržby žalobkyně činily v tomto roce částku 27 346 000 Kč. Z tabulky na straně 7 výroční zprávy žalobkyně za rok 2020 je patrné, že její tržby se oproti roku 2019 zdvojnásobily a byly zdaleka nejvyšší od roku 2017. Z tohoto výkazu je dále zřejmé, že obrat žalobkyně za rok 2020 činil 27 521 000 Kč. Také tento ukazatel je zdaleka nejvyšší od roku 2015, jak je patrné z již zmíněné tabulky na straně 9 výroční zprávy žalobkyně za rok 2020. Výsledek hospodaření žalobkyně skončil v roce 2020 ztrátou 397 000 Kč. Ta je ovšem jen zhruba desetinová oproti roku 2019, který skončil se ztrátou 3 291 000 Kč.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalobkyní uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoli poměrech kteréhokoli z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.8. Z obsahu spisu je zřejmé, že nárok žalobkyně, jak je uplatněn žalobou v této věcí, není zjevně nesmyslný anebo nemožný. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalobkyně skutečně v tomto řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.9. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že k významu aktiv žalobkyně, které jsou v zásadě konstantní výše, zaujal odvolací soud stanovisko již v usnesení ze dne 25. 5. 2020, č. j. 2 Cmo 22/2020-653 (odstavec 11. odůvodnění) a nevidí důvod pro změnu tohoto stanoviska. Ve stejném usnesení odvolací soud zaujal v odstavci 12. odůvodnění rovněž stanovisko k významu hospodářského výsledku žalobkyně. Na něm samozřejmě také nyní setrvává. Nicméně je pozoruhodné, že v tomto směru došlo na straně žalobkyně k výrazné změně k lepšímu. Ve vztahu k obratu je ztráta žalobkyně za rok 2020 v podstatě jen marginální. Nadále to však významná hodnota pro rozhodnutí o předmětném návrhu na poplatkovou výhodu není. Ve zmíněném usnesení položil odvolací soud důraz na příjmy žalobkyně. To je ukazatel i nadále rozhodující. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že tržby a obrat žalobkyně byly v roce 2020 zdaleka nejlepší za několik posledních let. Ve vztahu k těmto příjmům jsou zvýšené náklady na poddodávky, jak byly prokázány žalobkyní, jen nevýznamnou položkou. Opět je nutno připomenout, že ani případně zvýšené náklady nemohly mít zásadní význam, jak ukazuje celkový hospodářský výsledek žalobkyně za rok 2020.10. Váha nájemného je na celkovém hospodářském výsledku málo významná. Proto ani nedoplatky na nájemném a ani snížení nájemného některým nájemcům nemají zásadní význam pro posouzení příjmových poměrů žalobkyně. Odvolací soud ovšem zcela v této souvislosti souhlasí se žalobkyní, že jejímu postupu v této souvislosti nelze nic vytknout. Kritika soudu prvního stupně je v této souvislosti zcela nepřípadná. Ostatně odvolací soud v usnesení ze dne 3. 12. 2020, č. j. 2 Cmo 237/2020-689, v 9. odstavci odůvodnění zaujal k této otázce jednoznačné stanovisko, a to i s ohledem na předmět činnosti nájemce společnosti , Anonymizováno11. Je tedy zřejmé, že pandemie koronaviru sice měla do hospodaření žalobkyně některé negativní dopady, ale ukázalo se rovněž, že do její hlavní činnosti nijak významně nezasáhla, že žalobkyně dosáhla za dlouhou dobu nejvyššího obratu a tržeb a že ani jí tvrzené a zčásti doložené zvýšené náklady neovlivnily skutečnost, že významně vzrostly její příjmy a že v dů